Lesáci problém s kůrovcem vyřešit umějí, jen je jim v tom bráněno. To je základní myšlenka ČLÁNKU KOMENTÁTORA ONDŘEJE TESÁRKA, který žije na venkově a problém odumírajících lesů vidí tak říkajíc „odspodu".
JE ROK 2006
V platnost vstupuje nový zákon o veřejných zakázkách. Až do roku 2009 se Lesy České republiky za nezúčastněného přihlížení protimonopolního úřadu snaží vyhnout povinnostem vyplývajícím ze zákona.
Do hry však vstupuje Evropská komise a antimonopolní úřad přestává dělat mrtvého brouka. Společnost Lesy ČR, založená na klientelistické síti starých známých a zkušených firem, je náhle nucena vypisovat na vše veřejné zakázky. Transparentnost má ale svou cenu – dramatické zdržování prací, které má negativní vliv na stav lesů.
JE ROK 2020
Teď už přihlíží celá republika, jak kůrovec požírá lesy. Pravděpodobně jsme od roku 2006 zabránili některým starým pákám dostat předem domluvené zakázky. Jakou cenu jsme ale zaplatili?
Mnozí vám řeknou, že přijatelnou. V boji proti korupci jde prý všechno stranou. Každý den na ty mrtvé stromy koukám. Bývalo pro mě nemyslitelné, aby lesáci nezvládali kůrovce v oblasti kolem mé obce. Chlapi se shodují, že za to může málo lidí a pomalá reakce.
„To máš půl napadeného hektaru, jednu stížnost nebo odvolání a jsou z toho hektary tři...," tvrdí Radek, jenž si dnes užívá volno od motorovky chlazeným lahváčem u krámu.
„A kdybychom tam naběhli a vytahali to?" ptám se.
„To prej nejde," odpovídá nevrle. Nadhazuji udičku a prohlašuji: „Letos prší, to pomůže, ne?"
„Tak se vyrojí jen třikrát místo čtyřikrát. Zastavit to nemůžeme." Vím, o čem mluví. Rodiny ze vsi se poslední roky činí. Do lesa se jezdí neustále. Les umírá. Křehký balanc lokální ekonomiky dřeva se rozpadá. Umírá rychleji, než ho lidé a lesáci dokáží zpracovávat.
ONDŘEJ TESÁREK
Celý článek najdete v Reflexu.
