Programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželuh (PRÁVO 22. 5.) argumentuje vědeckými studiemi a průzkumy veřejného mínění, jak je divočina na Šumavě potřebná a jak ji všichni lidi chtějí.
Demokratická společnost se však neřídí průzkumy veřejného mínění, ale demokraticky volenými orgány. A zastupitelstva šumavských obcí, krajská zastupitelstva Jihočeského a Plzeňského kraje i Senát opakovaně odmítly pokusy nevládních organizací prosadit další masové odumírání smrkových lesů na Šumavě, tedy tvorbu nové divočiny.
Víme přece, že manipulativně položenými otázkami lze získat z průzkumu veřejného mínění jakékoli odpovědi. Chcete například, aby se průzkum veřejného mínění vyslovil pro obnovení trestu smrti? Položte lidem otázku, jaký trest si zaslouží usvědčený vrah malých holčiček, a máte požadovaný výsledek.
Nicméně ani já nejsem proti divočině na Šumavě. V senátním návrhu zákona jsme dohodli růst z dnešních 13 na 26 procent s možností dalšího rozšiřování. Bohužel poslanci nepravdivé mediální kampani Hnutí Duha uvěřili a zákon zamítli.
Všichni víme, že lesy Šumavy byly minimálně posledních sto let lesy hospodářskými. Rozdíl v nazírání na divočinu je ten, že nevládní organizace a někteří vědci chtějí co největší část těchto hospodářských lesů zničit žírem kůrovce s tím, že po desítkách až stovkách let tohoto experimentu se možná dočkáme kýžené divočiny. Existuje však také lesnická cesta, řízeným dosazováním stromů přeměnit dnešní lesy na lesy přírodě blízké a tak trvale zachovat zelenou střechu Evropy.
Zjednodušeně řečeno, aktivisté chtějí tvořit divočinu revoluční cestou a já konzervativním způsobem. Argumentovat vědeckými studiemi, že je nutné prosadit divočinu na Šumavě i přes odpor lidí, připomíná argumentaci komunistů, kteří také měli „vědecky dokázáno", že komunismus je nejlepší společenské zřízení. Ostatně členové Hnutí Duha si tento rozpor zažili na vlastní kůži, když před třemi lety zaváděli na Modravě divočinu a místní lidé je vyhnali z lesa.
Tomáš Jirsa
Autor je senátor ODS za českokrumlovský volební obvod č. 10
