Největším nebezpečím pro redaktora environmentálního časopisu je, že zapomíná vidět to dobré. Vystaven neustálé palbě katastrof popisuje nepružný systém, který jakoby ztratil city.
Nezřídka tak může vyhořet. V lepším případě dostane nabídku na článek, který má popisovat dobrou praxi v zemědělství, a zjistí, že se cynicky ušklíbá šéfredaktorově představě o rozsahu. A v tom nejlepším během přípravy zjistí, že už také citově okoral, a rozhoří se v něm nová jiskřička naděje. To když se ukáže, že počet znaků hravě zvládne a dobrá praxe není obskurní metodou několika nadšenců.
Celý článek najdete zde.
