Reaguji na článek předsedy občanského sdružení Zachraňme Šumavu Tomáše Jirsy, který byl uveřejněný v Českokrumlovském deníku minulý čtvrtek 27. října.

Vyplývá z něj, že o. s. Šumava 21, Otevřená Šumava a výše uvedená o. s. chtějí léčit a zachránit Šumavský národní park motorovou pilou. Správa NPŠ by podle nich měla kácet kůrovcem napadené stromy i v I.zónách NP.

Hospodářské lesy, kterých je velká většina, mají jiné poslání. Pěstujeme v nich stromy pro těžbu, kácíme kůrovcem napadené stromy,vysazujeme nové a chráníme je proti okusu zvěří. Národní parky jsou zřízeny proto, abychom nechali působit samu přírodu, chránili ekosystémy právě před lidskými zásahy. V Národním parku Šumava jsou tři zóny, z nichž I. je nejcennější a tam by měly být lidské zásahy vyloučeny. Ve II. a III. zóně je kácení stromů a následné vysazování nových stromků povoleno.

V žádném národním parku, v jádrových, neboli I. zónách se proti přírodě nikterak nezasahuje. I. zón je v NPŠ pouze 13 procent a alespoň tam bychom měli přírodu ponechat samu sobě a s pokorou sledovat, co dokáže. Příroda je mocnější než člověk a dokáže si poradit lépe a levněji. Suché stromy a kůrovec do horských smrčin (nad 1000 metrů nadmořské výšky) patří. Kůrovce se tam nikdy nepodaří vyhubit, jen to bude po marném boji stát naši společnost hodně úsilí a peněz. Ne nadarmo má Správa NPŠ ve znaku živé i suché stromy. Les se suchými stromy není mrtvý. Pod soušemi roste nový les, žije tam mnoho ptáků, které se kůrovcem a jeho larvami živí. Patří mezi ně především datlík tříprstý, datel, strakapoud a jiní. I v řadách hmyzu jsou druhy, které mají kůrovce za potravu, jako je lumčík, pestrokrovečník mravenčí,olověnka a tak dále.

Kromě toho se kůrovec nerozmnožuje donekonečna. Jeho gradace vlivem počasí či nedostatkem potravy časem spadne. Kůrovec napadá jen stromy starší šedesáti let, případně nemocné. Díky tomu se les zmlazuje a žádná katastrofa se nekoná. V podstatě jde o přírodní procesy a ne katastrofy. Bavorský národní park vznikl už v roce 1969 a je po celém Německu respektovanou institucí. Jeho správa důsledně v jádrových zónách nezasahuje, a jak říká pan ředitel Leibl, s pokorou sledují zázraky přírody. Nevím, proč my, ač sousedi, musíme vymýšlet jinou a drahou strategii. Různá zábavná zařízení, hotely, dálnice, parkoviště a supermarkety najdeme po celém světě. Nedotčená příroda je vzácnost, které bychom si měli vážit a ne ji likvidovat. Člověk je součástí přírody a bez ní se neobejde. Zato příroda nás ke své existenci nepotřebuje. Člověčí pokora je více než na místě.