Reakce na článek

V Deníku (6. 5.) v rubrice Polemika, jejímiž autory jsou senátor Tomáš Jirsa (ODS) a JUDr. František Talián, je vysoká těžba dřeva v NP Šumava připisována vedení parku za ředitele Krejčího a ministra Bursíka. Těžbu dřeva v parku však nezahájili „ekologisté”. V parku se těží průběžně od roku 1991. První kontroverzní těžby vznikaly od roku 1993, kdy z důvodů zasahování proti kůrovci byly nešetrně a zbytečně káceny i porosty rezonančního dřeva za účelem jeho zpeněžení. Vyšší těžby dřeva po roce 2007 byly způsobeny následkem orkánu Kyril. Tehdejší dilema, zda padlé stromy odstranit (a zbavit les budoucího humusu z rozpadlé dřevní hmoty), nebo ponechat, bylo vyřešeno ve prospěch přirozené obnovy lesa, tedy nezasahovat. Nešlo o žádnou svévoli, ale možnou a kompetentní variantu, která měla své důvody. Měla také své náklady: přemnožení kůrovce ve vyvrácených porostech, kterého si vedení parku bylo vědomo, a proto mu bránilo i těžbou, ovšem jen v zásahových zónách. Nešlo tedy o ochranu kůrovce, jak tvrdí spoluautoři článku. Šlo o to vytvořit po orkánu takové prostředí v lese, které by umožnilo jeho samovolnou a přirozenou obnovu, a to pouze na 30% území národního parku. I v NP Bavorský les je stejná či větší plocha jako u nás ponechána samovolnému vývoji. Vládnou snad v Bavorsku „ekologičtí zelení pomatenci”, řečeno slovy autorů článku?

K odvolání ředitele Mánka jen jedna poznámka. Kdyby byl včas přijat služební zákon již za minulých vlád, které vedla v létech 2007-­2013 ODS, nebylo by možné ředitele Mánka odvolat. Možná by nebylo tak snadné odvolat už jeho předchůdce ing. Krejčího. Je nešťastné, že na vedoucích postech se vyměňují osoby jen po několika letech. Není možné po nich vyžadovat odpovědnost ani kontinuitu. Jsou tak spojeny s vládnoucí politickou garniturou více, než je zdrávo. V případě Šumavy to bohužel jistou logiku má, neboť se poslední ředitelé projevovali navenek jen jako vykonavatelé vůle „jedné strany”. Tedy strany onoho sporu o poslání a metody práce národního parku. Sporu, který má možný kompromis – dva programy v jednom parku: program samovolného vývoje na části území a program kulturní krajiny, kde člověk zasahuje. Kdo toto nechce vidět, sleduje vyhrocováním atmosféry jiné cíle než je ochrana přírody.

(Svatomír Mlčoch je právníkem se zaměřením na životní prostředí, Pavel Kindlmann je profesorem ekologie na Univerzitě Karlovy v Praze.)