Oslabené smrky usychaly tak rychle, že se do nich ani nestačil zakousnout kůrovec. Z říček zmizela voda takovou rychlostí, že stovkám umírajících raků nestihli lidé pomoci. Krom tisíců vyschlých studní jsou to další prokazatelné příklady, jak se vloni v Česku projevilo extrémní sucho.
Podle expertů letos nebude lépe. „První čtvrtina tohoto roku ukazuje, že je před námi pravděpodobně další suchý rok. Předpověď je taková, že se opět musíme připravit na extrémní počasí. Tedy na přívalové deště způsobující povodně a mezi nimi dlouhá suchá období," varuje náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský.
Odborníci však navíc upozorňují, že se v Česku klimatická změna projevuje nápadněji než v okolních zemích. Přispívá k tomu zejména dlouhodobý nešetrný způsob hospodaření na polích i v lesích.
Kvůli scelování polí zmizely z krajiny prvky, které vodu přirozeně zadržovaly. Meze, mokřady, remízky. Vedle toho je ze čtvrtiny zemědělské půdy v Česku voda uměle odváděna trubkami a jedenadvacet tisíc kilometrů vodních toků tvoří betonová koryta, v nichž voda po deštích či oblevách rychle odteče pryč. Sousední Německo dnes utrácí miliardy eur, aby řekám vrátilo původní vzhled. Opět podél nich vytváří říční nivy, které dokážou snadno pohltit vodu z přívalových dešťů.
Návrat mokřin a remízků
„Od roku 1948 jsme rozorali stovky tisíc hektarů takových krajinných prvků. Jsou to skutečně drastická čísla. Podporujeme proto projekty, jež české krajině vrací původní přirozenou podobu," říká Dolejský.
Stát chce za opatření, která pomohou udržet vodu v přírodě, do pěti let utratit částku blížící se deseti miliardám korun. Vedle toho z programu péče o krajinu, který letos disponuje 135 miliony, více než polovina půjde na desetitisíce drobných projektů po celé zemi.
Jak takové projekty vypadají? Sedm milionů stála třeba obnova rašeliniště v přírodní rezervaci Chvojnov nedaleko Jihlavy. Nyní pojme vodu po přívalových deštích nebo jarním tání a v době sucha se stává zdrojem vody a ochlazuje okolí.
Pozoruhodný je také areál centra Otevřená zahrada v Brně, který mimo jiné využívá obnovitelné zdroje a svou zelenou střechou zadržuje dešťovou vodu. Energetické náklady na provoz centra o dvou velkých budovách jsou směšně nízké. Vyjdou na 63 tisíc korun ročně.
Peníze z dotací míří i do lesů. Jejich hlavní slabostí je skladba druhů stromů. V našem podnebném pásu se za přirozený pokládá takový les, v němž smrk tvoří jen desetinu. V Česku je to ovšem dramaticky jinak. Smrk má v lesích zastoupení 50 procent.
„Smrk ztepilý jsme začali už před nějakými sto lety sázet i v nižších a středních polohách, kam vůbec nepatří. Proto je mnohem náchylnější na nynější výkyvy počasí," vysvětluje Dolejský.
Kvůli dlouhému, i několikaměsíčnímu suchu, které se objevuje poslední roky, právě smrky začaly hynout ve velkém. Na rozdíl od zmiňovaných raků, jejichž populace vloni trpěly na Berounsku, Příbramsku a Olomoucku, smrk usychá de facto na celém území.
Ministerstvo životního prostředí proto společně s dalšími resorty pracuje na Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu – seznamu opatření, která jsou pro úspěšný boj se suchem nezbytná.
