Záchrana dřevin odolných ke změně klimatu: vědci představují metodiku k jejich vyhledávání

Odolní jedinci jako zdroj reprodukčního materiálu

Přeživší jedinci hrají klíčovou roli v obnově lesa po kalamitě. Mohou sloužit jako zdroj nové generace lesa a pomáhají udržovat jeho biodiverzitu. V dlouhodobém horizontu může být přítomnost přeživších stromů rozhodující pro přirozenou obnovu lesních ekosystémů.

V praxi často dochází k vykácení všech stromů i s přimíšenými odolnými jedinci v porostu zasaženém kalamitou. Pokud strom odolává nepříznivým vlivům a není zdrojem šíření škodlivých organismů, je jeho těžba zbytečnou ztrátou příležitosti získat cenný reprodukční materiál a pěstovat odolnější generaci lesa.

Buk přeživší na okraji kalamitní holiny je zdrojem semen pro přirozenou obnovu. Foto: Jan Řezáč

Vědci z VÚLHM, v. v. i., proto při řešení projektu „Identifikace přeživších jedinců lesních dřevin na kalamitních plochách, jejich záchrana a výzkum jejich rezistence“ zpracovali certifikovanou metodiku Metodické postupy vyhledání a záchrany rezistentních druhů domácích dřevin.

Publikaci Metodické postupy vyhledání a záchrany rezistentních druhů domácích dřevin je možné stáhnout ZDE.

Navržené metodické postupy jsou zaměřeny na vyhledání, rozpoznání a možné využití rezistentních dřevin v lesních porostech zasažených abiotickými i biotickými škodlivými činiteli. Odolnost stromů je prověřena nastalou kalamitou v lesním porostu, kde mezi masou chřadnoucích stromů může být i kvalitní a odolávající jedinec či část porostu.

Mezi suchými borovicemi přežívají odolnější jedinci. Foto: Jan Řezáč

Zachráněné rezistentní stromy či porosty mohou fungovat jako zdroje reprodukčního materiálu lesních dřevin v podobě výstavků pro přirozenou obnovu, či jako zdroje semen, případně z nich mohou být založeny semenné sady s rezistentními klony. Metodika tedy také řeší zařazení rezistentního stromu či části porostu do jednotlivých kategorií zdrojů reprodukčního materiálu a jejich postupu uznání v lesním hospodářství.

Narůstající poškození dřevin

V době současných klimatických změn dochází k neustálému poškozování významných hospodářských dřevin. Teplotní a hydrické změny se zvyšující početností podkorního hmyzu (z důvodu zrychlení jejich vývoje při vyšších teplotách) a snížená obranyschopnost dřevin dostávají strom do stresované pozice.

Navíc při těchto změnách dochází k šíření invazních druhů a dříve pouze regionálně se vyskytujících škodlivých organismů na nová a rozlehlejší území.

Skupina jedlí vhodných pro přirozenou obnovu. Foto: Jan Řezáč

Problémy nejčastěji nastávají u jehličnatých druhů lesních dřevin, kde dochází ke kritickým situacím. Např. na borovici lesní se mezi lety 2010 a 2019 zvýšily škody způsobené podkorním hmyzem osmkrát.

Na některých místech bylo v roce 2020 zjištěno chřadnutí buku a jedle z důvodů zvýšení početnosti podkorního hmyzu, který byl doposud monitorován pouze v minimálním počtu jako sekundární škůdce primárně neohrožující tyto dřeviny (např. lýkožrout bukový Taphrorychus bicolor).

Buk lesní má sice dobré regenerační schopnosti, ale vzniklým podmínkám nedokáže dostatečně odolávat. U jedle bělokoré je snaha zvýšit její zastoupení v lesních porostech. V důsledku klimatických změn a současně vysokému tlaku škůdců je však její návrat do lesního prostředí významně zpomalen či znemožněn.

Adaptační schopnosti dřevin

I v regionech ČR, které jsou působením podkorního hmyzu postiženy nejvíce, kde plošně odumřely či odumírají celé porosty, se najdou vitální jedinci odolávající vysokému tlaku těchto škůdců.

Konkrétní mechanismy schopnosti jedinců odolávat vysokému tlaku nejsou doposud známy, dosavadní poznatky jsou příliš obecné a neumožňují jednoznačně určit, o jaké příčiny se jedná. I zdravý strom při silném napadení kůrovcem nedokáže přežít, je tedy pravděpodobné, že důvod odolnosti může spočívat v odlišné produkci volatilních látek, které brouci využívají k vyhledávání hostitelských stromů.

Lýkožrout bukový hloubící komůrku. Foto: Adam Véle

Vědci v podmínkách ČR provedli šetření u napadených a zdravých jedinců vybraných druhů lesních dřevin přímo v lesním porostu. Získané výsledky ukázaly, že sledovaní jedinci borovice lesní reagují na napadení kůrovcem odlišně od jedinců buku lesního a jedle bělokoré. Největší změny fytohormonů byly pozorovány u borovice, zatímco nejvýraznější změny fotosyntetických pigmentů byly pozorovány u buku a jedle.

Odlišná odolnost dřevin k působení podkorního hmyzu může být rovněž dána geneticky podmíněnými dispozicemi. Adaptační schopnosti dřevin jsou postupným vývojem populace a selekcí v různých přírodních podmínkách upravovány a zdokonalovány, přičemž základem je i stabilní a dostatečná genetická diverzita s možnými potencionálně prospěšnými alelami.

Míra genetické rozmanitosti populací lesních dřevin určuje schopnost přizpůsobit se klimatickým změnám. V měnících se podmínkách prostředí je proto základem vysoká vnitro- i mezipopulační variabilita dřevin. Například genetická studie na přeživších smrcích ze Šumavy ukázala, že jednou z nejdůležitějších složek obranyschopnosti stromů je genetická rozmanitost.

Podle TZ VÚLHM, red.