Vědci zkoumali, jak může hospodaření udržet a zvýšit zásobu uhlíku v lesních půdách

Když pomineme svrchní vrstvy zemské kůry a hluboké vrstvy oceánů, je ve vegetaci a půdě uloženo uhlíku násobně více než v atmosféře. Přitom vztah mezi uhlíkem v půdě a v atmosféře je díky půdní respiraci velice úzký a jeho poutání v půdě je z hlediska koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře podstatné.

Lesy celého světa poutají 45 % zásoby uhlíku na povrchu Země; podstatná část této zásoby je obsažena v půdě, která je dominantním zásobníkem uhlíku ve všech terestrických ekosystémech a pod všemi typy vegetačního krytu. Modely dopadu klimatické změny na půdu ukazují, že lze očekávat zvýšení intenzity uvolňování uhlíku z půdy, a tím pokles jeho zásob, proto je podle vědců třeba věnovat lesním půdám jako významné součásti globálního koloběhu uhlíku zvýšenou pozornost.

Vědci z VÚLHM proto v metodické příručce „Lesnické hospodářské postupy ve vztahu k zásobě uhlíku v lesních půdách“ formulovali doporučené postupy pro lesnickou praxi, které mohou přispět k udržení či zvýšení zásoby uhlíku v lesních půdách. Postupy jsou diferencovány podle typu a cíle hospodářského opatření. V metodice je zároveň uveden přehled opatření, která jsou pro udržení zásoby uhlíku v lesních půdách riziková. Zpracovaná metodika tak reprezentuje první ucelenější soubor doporučení pro lesnické hospodaření s potenciálem udržení či zvýšení zásob uhlíku v lesních půdách.

Metodickou příručku VÚLHM Lesnické hospodářské postupy ve vztahu k zásobě uhlíku v lesních půdách najdete volně ke stažení ZDE.

Důležitým předpokladem pro ukládání uhlíku v lesních půdách je kontinuita vegetačního krytu. Z toho důvodu je někdy kriticky nahlíženo zejména na holosečný hospodářský způsob měnící v daném místě dočasně vegetační poměry, a tím i vstupy organické hmoty prostřednictvím opadu do půdního prostředí. Většinou zde dochází k poklesu celkových zásob půdního uhlíku, který je často patrný několik desetiletí.

Aktuální výsledky ukazují, že pro vývoj zásoby půdního organického uhlíku na holinách je rozhodující způsob nakládání s těžebními zbytky. Pokud jsou odvezeny a využity například jako štěpka pro energetické účely, je propad zásoby uhlíku výrazný. Pokud jsou však ponechány na místě, a to i ve formě štěpky či částečného zapracování do půdy, nahrazuje rozklad této dřevní hmoty rychlejší respiraci a zásoba uhlíku v půdě tak může i narůstat.

Těžební zbytky připravené pro využití rostlinné biomasy k energetickým účelům; toto opatření vede nejen k poklesu zásob uhlíku v lesním ekosystému, ale zejména k významné redukci dalších živin.

Významnou složku ukládání uhlíku představují mladé porosty, a to jak po obnově lesa (obnově porostů na lesní půdě), tak zejména po zalesnění (vznik porostů) na půdách nejčastěji zemědělských.

Určité riziko pro očekávané ukládání uhlíku v biomase dřevin může představovat snížení přírůstu vlivem častějších období sucha. Je tedy zřejmé, že zásoba a koloběh uhlíku v lesních půdách jsou ovlivňovány mnoha faktory, přičemž jedním z těch, které může člověk aktivně řídit, je volba postupů lesnického hospodaření.

Úspěšná clonná obnova smrku, buku a jedle.

Bohatý nástup přirozené obnovy buku pod clonou dospělého smíšeného porostu v bukosmrkovém vegetačním stupni.

K udržení (případně zvýšení) zásoby uhlíku v lesních půdách přispívají doporučení uvedená v metodice. Jejich opomíjení nemusí v krátkodobém horizontu znamenat významnou ztrátu půdního uhlíku, může však vést ke zvyšování rizika dlouhodobého poklesu s obtížným návratem k původnímu stavu zásob.

Sekvestrace a dlouhodobé ukládání uhlíku v biomase i v půdě představuje významný aspekt lesního hospodářství, jehož ekonomický význam se pravděpodobně projeví v blízké budoucnosti. Současné finanční ohodnocení této funkce lesů je v prostředí ČR založeno na individuálních smluvních vztazích. Do budoucna bude podle vědců stabilní ekonomický přínos pravděpodobně spojen s pevnějším zaváděním nových ekonomických nástrojů, mezi něž zejména patří uhlíkové offsety (kompenzace).

Podle TZ VÚLHM, red.
Foto: archiv VÚLHM