Na kalamitních holinách působí extrémní klimatické stresové faktory, jako jsou vysoké a nízké teploty, nerovnoměrná vlhkost, silný sluneční osvit. Vinou vysokých teplot, ale i mrazů zde roste riziko vysušování. Proto jsou podmínky pro přímou výsadbu jedle nepříznivé.
Jednou z možností, jak vnést úspěšně jedli na kalamitní plochy je využití porostů přípravných dřevin a technologie podsadeb v rámci dvoufázové obnovy. Použití pionýrských dřevin na stávajících holinách umožňuje větší časovou a prostorovou variabilitu při vytváření následných porostů s vyšším potenciálem budoucí stability.
Na tento způsob výsadby jedle se ve svém výzkumu zaměřili vědci z VÚLHM, v. v. i., VS Opočno, a Mendelovy univerzity v Brně. Cílem jejich práce bylo ověřit reakce podsadeb jedle na porostní prostředí přípravných porostů břízy, jeřábu a olše o různém zakmenění a věku.
Své výsledky publikovali v článku „Prosperita jedle v podsadbách pod přípravnými porosty listnatých dřevin o různém zakmenění a věku", který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2022.
Jedle má značné nároky na vláhu a její rozložení během roku. Nejlépe se jí daří na hlubokých čerstvých půdách. Vyžaduje stejnoměrnou přiměřenou půdní vlhkost po celou vegetační dobu. Špatně snáší silné zimní mrazy.
V našich podmínkách lze velmi dobře využít přípravný porost domácích pionýrských listnáčů, jako je bříza a jeřáb ptačí, na podmáčených stanovištích olši lepkavou. Jde o dřeviny tolerantní ke stresům z výkyvů teplot, jsou méně náročné na množství živin v půdě.
Výzkum vědci realizovali na pokusných plochách založených v roce 2013 na lokalitách postižených václavkovou a kůrovcovou kalamitou v oblasti Krnovska, okolí Města Albrechtic (PLO 28 Předhoří Hrubého Jeseníku). Porosty břízy byly zvoleny podle tří kategorií věku (7, 15, 30 let), u olše a jeřábu byl věk okolo 15 let. Věk hodnocených podsazených jedlí byl čtyři roky.
Vědci zjistili, že mortalita jedle byla po sledované čtyři roky od výsadby nízká. Nejvyšší mortalitu, 6 %, pozorovali u výsadeb na holině (kde byl podíl odumřelých jedinců nejvyšší už po prvních dvou letech od výsadby), ale také pod hustými porosty sedmileté břízy a 15letého jeřábu. Ztráty do 10 % však neznamenají ohrožení vývoje porostu.
Vědci zjistili vysoce průkazný vliv věku i zakmenění přípravného porostu břízy na hodnocené růstové i morfologické parametry čtyřleté podsadby jedle. Ve všech kategoriích věku výškový přírůst a celková výška jednoznačně klesaly s narůstajícím zakmeněním porostu. Porovnáním přírůstu jedlí vysazených na holině a ve variantách nejnižšího zakmenění všech věkových kategorií přípravného porostu břízy vědci prokázali příznivější výškový vývoj v kategorii 15 let a na holině.
Celkově nejnižší růstové parametry vykazovala jedle vysazená pod přehoustlý porost jeřábu (zakmenění 10+). Výška jedle byla ve všech variantách porostu jeřábu výrazně odlišná. Nejvyšší byla zjištěna pod variantou zakmenění 7, nejméně jedle přirůstala pod variantou 10+. Vývoj jedlí pod variantami zakmenění porostu olše vykazoval minimální rozdíly.
Obnova pod clonou, ať již mateřského porostu nebo porostu přípravných dřevin, je pro obnovu jedle doporučovaným postupem, neboť na holině bez krytu před přímým slunečním zářením bývá silně ohrožena mrazem, vykazuje vyšší ztráty a často nižší přírůst. Ani clonění silně proředěným porostem nemusí vůči poškození mrazem skýtat dostatečný kryt.
Na žádné variantě posuzovaného experimentu se za sledované období mráz ve vegetační době neprojevil. I přesto jedle vysazená na holinu vykazovala mírně vyšší mortalitu než jedle v podsadbách, s výjimkou nejhustší varianty porostu jeřábu (zakmenění 10+). Z hlediska přežívání tak měla zvýšená ozářenost holiny obdobný efekt, jako výrazné stínění krycím porostem.
Dosavadní vývoj jedle na testované holině potvrzuje, že mezi ideální podmínky pro odrůstání jedle lze řadit i kotlíky do max. 0,1 ha. Zvolená velikost byla vhodná i z hlediska rizika kumulace studeného vzduchu, ke kterému dochází v porostních mezerách nehomogenních porostů vlivem nočního proudění vzduchu a které se tu neprojevilo.
Nejpříhodnější poměry přípravného porostu břízy na odrůstání jedle byly zjištěny při jeho rozpracování v 15 letech. Nicméně ani 7letý či 30letý porost břízy nepředstavoval, zvlášť při provedení alespoň částečné redukce zápoje, pro vývoj jedle bariéru.
Vědci konstatovali, že zjištěné výsledky ukazují odlišný vliv přípravných porostů břízy, jeřábu a olše na podsázenou jedli.
Zatímco u testovaných 15letých porostů jeřábu se skutečně jako optimální jevilo zakmenění 7, růstová reakce jedle pod olší byla obdobná ve všech testovaných variantách zakmenění. A pod břízou jedle bez ohledu na věk přípravného porostu přirůstala nejlépe pod porostními částmi se zakmeněním 5.
Výzkum ukázal, že porost každé z testovaných přípravných dřevin formuje porostní mikroklima jiným způsobem, svůj význam může mít i odlišný vliv na půdní prostředí, a to zvláště u olše díky její symbióze s bakteriemi napomáhajícími fixaci dusíku.
Pro další vývoj podsadeb vědci doporučují obnovu podrostním způsobem postupnými málo intenzivními těžebními zásahy tak, aby jedlové podsadby nebyly vystaveny prudkým změnám mikroklimatu.
Zhodnocením výsledků čtyřletých podsadeb do přípravných porostů tvořených břízou, jeřábem a olší o variantním zakmenění vědci potvrdili přizpůsobivost jedle na různé světlostní poměry.
Všechny testované varianty přípravných porostů se ukázaly jako využitelné pro úspěšné založení podsadeb jedle, avšak ve všech věkových kategoriích břízy i u jeřábu intenzita odrůstání jedle klesala s narůstajícím zakmeněním přípravného porostu.
Článek vznikl při řešení projektu QK1910292 „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“.
Článek Prosperita jedle v podsadbách pod přípravnými porosty listnatých dřevin o různém zakmenění a věku je ke stažení zde.
TZ VÚLHM
