Poděkování
Naši vážení dárci a podporovatelé, kolegové lesníci a myslivci,
bylo pro nás velmi těžké se odhodlat k vypsání sbírky. Tím vice jsme dojati, ohromeni a také trochu v rozpacích z té nečekané a obrovské vlny podpory, pomoci, empatie a pochopení, kterého se nám v tak krátké době dostalo.
Jak Filip, tak já s velkým díkem a úctou před Vámi všemi smekáme. Všechna Vaše slova povzbuzení a víry v dobrý konec, která jste především Filipovi, ale také mně věnovali, nás i v těžkých okamžicích, které nepochybně ještě přijdou, budou „držet na vodou“!
Nevzdáme to, neztrácíme naději. Budeme i dál bojovat, aby se Filip zase mohl vrátit do lesa.
Přáli bychom si, aby prestiž lesnické profese a všech, kteří v lese tvrdě pracují, kteří o les pečují a hospodaří v něm, byla tak vysoká, jak si nepochybně zaslouží a aby se všem, kterým se při práci v lese přihodí nějaký úraz, dostalo odpovídající a dostatečné lékařské a rehabilitační péče, která bude mít za cíl především uzdravit, vrátit do aktivního života a třeba postavit opět na nohy. Protože úrazy, ať jen lehké, nebo ty těžší, se při práci v lese stávají, jen si každý z nás, kteří v lese pracujeme, často myslí, že zrovna mě se to stát nemůže…
Děkujeme všem lesníkům a myslivcům, rodině, všem kunvaldským sousedům, bližším, či vzdálenějším, kteří Filipovi přispěli, našim přátelům a známým, spolužákům i všem těm, které nenechal náš příběh lhostejnými, ač je třeba neznáme.
Děkuji za pomoc, kterou mi poskytli a poskytují blízcí přátelé, rodina a nejbližší sousedé i při zajišťování některých běžných činností, na které mi někdy, díky časově náročným cestám za Filipem, nezbývá čas.
Určitě budete mít stejnou radost jako my, až se Filip zase postaví na nohy a věříme, i díky Vám, že se na ně postaví!
Děkujeme,
Jana a Filip
Zde je příběh Filipa, který při práci v lese utrpěl vážné zranění:
„Filip toho do svých třiadvaceti let, myslím, stihl opravdu hodně. Já pracuji v lesnickém provozu bezmála 40 let, do lesa se mnou chodíval od svých útlých dětských let, sedával se mnou na kazatelnách a posedech, znal práci v lese i myslivost.
Se základní školou stihl absolvovat Základní uměleckou školu – hra na lesní roh a později také na lesnici, současně chodil na karate a získal 2. Kyu (hnědý pásek), získal i tam dobré zkušenosti a dodnes má mezi karatisty kamarády.
Od roku 2012 se věnoval také několik let aktivně sportovní střelbě SKEET a po dva roky byl členem dorosteneckého reprezentačního družstva ČSS.
Vždycky rád fyzicky pracoval, od malička pomáhal s údržbou domu a zahrady, zvládal většinu nástrojů a mechanismů a činností, prostě jako každý správný venkovský kluk, takže hned jak mu „klaplo“ 18 let, běželi jsme na úřad pro živnostenské oprávnění pro práci v lese.
Vystudoval Českou lesnickou akademii v Trutnově a po roční přestávce i na mé přání zahájil studium na Lesnické fakultě MENDELU v Brně, je ve třetím ročníku bakalářského studia a vzhledem k aktuální situaci má nyní studium přerušené.
Dost intenzivně také provozuje výkon práva myslivosti, je úspěšným loveckým průvodcem, se svou fenkou Fany provádí dosledy, staví kazatelny, je trubačem na mnoha akcích.
A protože jsem také dlouhá léta (6 volebních období) pracovala jako neuvolněný místostarosta, chtě nechtě byl vtažen i do dění na vsi a kdykoli bylo potřeba pomoci, byl tam se mnou nebo i sám.
Jeho práci vidím všude, kam se podívám. Je to prostě kluk, který neumí zahálet. Filip je lesník „provozák“, dřevař a myslivec srdcem i tělem.
Má vůli a vytrvalost svůj stav změnit a půjde-li to jen trochu, udělá všechno pro to, aby byl zase aktivní a mohl se věnovat profesi, kterou si vybral a bez které si jej ani já neumím představit. “
23. prosinec roku 2023 – den který obrátil svět naruby jemu i všem jeho blízkým
„Ráno odjel do práce jako jiné dny, kdy býval ze školy doma. Těžil poměrně jednoduchý porost, v dobrém terénu – vytěžil již desítky kubíků v terénech a porostech mnohokrát horších. Pálil u té těžby současně klest. Pověsil se mu strom, odložil pilu a nechal to být, řekl si, že se půjde podívat na ten klest, obhází oheň, pak udělá ještě dva stromy a pojede domů. Měl přijet dřív. Nevím, na co myslel, nebo spíše nemyslel, že si zkrátil cestu k tomu ohni a prošel pod tím pověšeným stromem. Nevím, kdo v tu chvíli, když pod tím pověšeným stromem procházel, ten strom postrčil, aby na něho spadl. Zrovna tak nevím, kdo zařídil, že spadl do té jediné mezery, která tam mezi rozkácenými kládami byla a na které se ten strom uložil tak, že ho nepřišpendlil k zemi. Přesto to „koupil“ do hlavy a přes záda. Hlavu podržela přilba, záda na tom byla hůř – rozbitý 12 obratel a hodně „pomačkaná“ mícha. Krok o vteřinu či dvě dříve nebo později, bylo by vše v pořádku. Ale tu jednu vteřinu nevrátíte ani nepřeskočíte. Ztratil vědomí, když se probral a zjistil, že nehýbe nohama, tak si je rukama vyndal z pod té klády. A s těmi přeraženými zády se plazil přes klády, větve, blátem a sněhem po rukou více než 50 metrů k autu. Dokázal si otevřít dveře, přitáhnout se přes řadící páku k telefonu a zavolat si záchranku, pak zavolal svému děvčeti a mě. Měl několik zlomených žeber, jedním z nich propíchnutou plíci. Ruce sedřené a pohmožděné. Když ho hasiči vynášeli k sanitce, byla jsem už u toho.
Večer ho operovali. Čekala ho ještě jedna operace, která však proběhla po dlouhých 12 dnech již na jiném pracovišti a byla velmi komplikovaná, neboť musela napravit předchozí zákrok. Myslím, že druhá operace mu zachránila život. Má za sebou několik týdnů na spinální jednotce a nyní je v rehabilitačním ústavu. Drží se a má v hlavě, že v září „jde na jelena“.
Netřeba nás litovat, snad každý má nějaké to trápení, větší či menší. Filipa čeká ještě dlouhá cesta, ale ani já ani on jsme zatím nepřestali věřit přes nepříliš příznivé prognózy, že to prostě „rozchodí“, že tenhle příběh nemůže jinak dopadnout.
To, co teď potřebuje nejvíce je intenzivní rehabilitace, která by mu ve spojení elektroakupunkturou pomohla postavit se zpátky na nohy. V následujících týdnech ho propustí z rehabilitačního ústavu. Nehodláme se smířit s tím, že bude trvale na vozíku, ale všechno, co by k tomu mohlo vést bude finančně náročné a nebudeme schopni ufinancovat z vlastních zdrojů. Tedy následnou rehabilitaci, kompenzační pomůcky, úpravy domu, auto s ručním ovládáním, aby byl samostatnější a dosáhl svého cíle.
Sbírka proběhla prostřednictvím www.znesnaze21.cz.
Děkuji všem, kteří mně a Filipovi pomáhali a pomáhají, ať již je to rodina včetně Filipovy přítelkyně, naši společní přátelé, kamarádi, sousedé, mí kolegové, Filipovi přátelé a kamarádi… Když mi přátelé nabízejí skleničku, odmítám, připiji si, až bude Filip zase stát na nohou. Filip se pro změnu neholí. Možná Vám to přijde trochu směšné. Ale já pevně věřím, že si tedy ještě někdy s přáteli skleničku dám a Filip, že si na ty vousy nebude šlapat?“
Jana
Filipova máma
