Očima dvou generací: Přínosy a cíle komunikace lesníků s veřejností

Hlavním přínosem dlouhodobé a otevřené komunikace s veřejností by mělo být zvýšení informovanosti návštěvníků lesa o fungování lesního hospodářství. Komunikace s veřejností by měla směřovat také k diskuzi o funkcích lesa a potřebě udržitelného managementu dřeva.

Je potřeba si připomenout, že každý člověk ve větší či menší míře, přímo či nepřímo rozhoduje o tom, jakým způsobem budeme v lese hospodařit (či zda vůbec). Zásadním přínosem může být také zlepšení reputace lesníků a myslivců v očích návštěvníků lesa. Možná právě poslední jmenovaný přínos je tím nejdůležitějším. Především v dnešní turbulentní době, plné jak různých názorových proudů, tak velkého množství často mylných informací, je pro udržení zdravého lesního hospodářství klíčová vhodná komunikace s veřejností. Nasnadě je však debata o tom, jakým způsobem s veřejností komunikovat, jaké prostředky ke komunikaci využít a koho tímto úkolem pověřit.

Lesnická osvěta pro veřejnost, stejně jako lesní pedagogika co do kvantity pořádaných akcí jistě roste, to je v posledním desetiletí jasně zřejmé v případě všech druhů vlastníků lesů. Myslím ale, že s vyšší kvantitou především programů lesní pedagogiky často zapomínáme na kvalitu vzdělávacích aktivit a ještě stále se mnohdy držíme příliš konzervativního schématu našich sdělení.

V případě osvěty dospělých posluchačů vhodně volíme fakta a zajímavosti o lese a hospodaření s ním, zpravidla formou prostého informování elektronicky, v tištěné formě či ideálně v osobním rozhovoru. Velké mezery však u nás skýtá práce s dětmi a mládeží. Čeští lesníci a myslivci se v rámci pořádání programů lesní pedagogiky pro žáky mateřských, základních a středních škol potýkají s celou řadou různých překážek (nedostatečné časové možnosti, absence pedagogických vloh, nízká finanční motivace…). Z mnohých příčin tak lesní pedagog při realizaci výukového programu nemusí dojít ke skvělému pedagogickému a hereckému výkonu, který by se od něj měl očekávat. Jistě se shodneme na tom, že pokud je program pro daný kolektiv dětí opravdu dobrý, můžeme počítat nejen s uložením cílové informace v účastnících programu, ale také s jejich dobrým pocitem z osoby samotného lesníka/myslivce. Není-li lektor vhodně motivován a nevlastní-li potřebné schopnosti k práci s dětmi a mládeží, setkání s nimi může být nakonec i kontraproduktivní. V těchto případech pravděpodobně platí pravidlo „méně je někdy více“.

Jedním z cílů komunikace s veřejností, stejně jako aktivit lesní pedagogiky, je také usměrnění pohybu návštěvníků lesa na místa, kde jejich pohyb není nežádoucí. Dlouhodobým cílem osvěty a komunikace je vtisknutí zásad správného chování v lese. Pokud ale hovoříme o lese, pak by tyto osvětové aktivity měly probíhat přímo zde – to se sice zdá jako dogma, bohužel se tak pravidelně neděje. Pro maximalizaci kvantity osvětových aktivit ještě stále volíme návštěvy interiéru škol, např. s ukázkami mysliveckých trofejí a jiných rekvizit. Sice tak zvýšíme počet uspořádaných programů, neboť jsou zkrátka dostupnější, nikoli však vhodné ke zvýšení lesnicko-myslivecké reputace. Věřím, že přístup „přijďte za námi do lesa, kde budeme společně objevovat, hrát si a třeba i soutěžit“ je cestou ke zvýšení oblíbenosti aktivit lesní pedagogiky i (proč ne) dopadu komunikace s dospělými.

Tento článek měli k dispozici přednostně odběratelé časopisu Lesnická práce. Přidejte se k nim a mějte přístup k aktuálním informacím z oboru - předplatné snadno získáte ZDE.

Za dobu mého profesního působení se komunikace v lesnictví výrazně proměnila. Změnily se nejen její formy, ale také profesionalita přístupu jednotlivých lesnických subjektů. Věřím, že přechod od převážně krizové, reaktivní komunikace k jasné a srozumitelné komunikaci může napomoci i k celkové stabilitě lesnického sektoru a podpoře jeho společenské prestiže.

Aktivní, otevřená a dlouhodobá komunikace je dnes nezbytnou součástí práce lesníků. Pokud na ni rezignují, vytvoří prostor pro zkreslené informace a samozvané „odborníky“, jejichž tvrzení se následně vyvracejí jen obtížně. A jaké má přínosy?

• Zvýšení společenské akceptace: Otevřená komunikace pomáhá vysvětlovat lesnické postupy a snižovat napětí mezi hospodářskými zájmy a očekáváními veřejnosti, omezuje vznik mýtů i zbytečných konfliktů.prvek
• Politická a ekonomická podpora: Zkušenosti z období kůrovcové kalamity ukázaly, že jednotná a srozumitelná komunikace profesních organizací přispěla k přijetí nezbytných legislativních kroků i finanční podpory státu. Jednotný hlas sektoru a koordinovaný lobbing zároveň usnadňují prosazování společných zájmů vůči politické reprezentaci.prvek
• Krizová odolnost: Systémová komunikace umožňuje včasnou reakci na mimořádné události. Připravená krizová komunikace a mediálně vyškolení mluvčí pomáhají zvládat tlak médií věcně a s minimální ztrátou prestiže v očích veřejnosti.prvek
• Atraktivita oboru: Prezentace lesnictví jako moderního odvětví, které spojuje nové technologie s úctou k tradici, může podpořit zájem o studium i práci v lesnicko-dřevařském sektoru.
• Sjednocení sektoru: Dlouhodobá komunikace nutí jednotlivé subjekty k horizontální výměně informací a eliminaci názorové roztříštěnosti, která byla (je?) slabinou českého lesnictví.

Zastřešujícím cílem komunikace lesnického sektoru je harmonizace potřeb společnosti s možnostmi a prioritami lesnického hospodaření. I když se oborové komunikační strategie daří naplňovat jen částečně, věřím, že jsme se vydali správnou cestou a že se v budoucnu podaří posílit finanční prostředky na dlouhodobou cílenou komunikaci i jednotlivé kampaně. Z hlavních cílů komunikace bych zmínila tyto:

1. Představení lesa jako komplexní služby: Proaktivně představovat les nejen jako zdroj dřevní suroviny, ale především jako poskytovatele nezbytných ekosystémových služeb. Veřejnost by měla vnímat lesníka jako odpovědného správce, jehož práce je dlouhodobou službou lesu i celé společnosti.
2. Kultivace dialogu místo monologu: Budovat komunikační platformy, které umožní aktivní naslouchání. Osvědčené formy komunikace, jako je lesní pedagogika, dny za obnovu lesa, den otevřených lesů, informační tabule či naučné stezky, ukazují, že rozhodně nestojíme na počátku tohoto úsilí.
3. Vize a srozumitelnost: Srozumitelně formulovat jasnou představu o budoucnosti českého lesnictví veřejnosti i politikům. Sdělení musí mít kontinuitu a být v rámci sektoru sdílena napříč organizacemi.

Jsem přesvědčena, že společná investice do dlouhodobé komunikační strategie je vkladem do budoucí stability celého českého lesnictví. Cílem není přesvědčit každého , ale pomoci veřejnosti porozumět práci lesníků a vnímat je jako odpovědné správce lesa.

Upřímně držím palce všem, kteří se oborové komunikaci věnují – veřejnost nás podle mého názoru vnímá lépe, než si sami připouštíme. Není to špatné, ale může to být ještě lepší!

Děkuji za odpovědi (18. 6. 2026), Martina Nentvichová

LESNICKÁ PRÁCE - SRPEN 2026

PŘEDPLATIT

OBSAH AKTUÁLNÍHO ČÍSLA: