· LMŠ jsou u nás čím dál atraktivnější možností předškolního vzdělávání dětí. O jaký trend se jedná v rámci ČR, ale i zahraničních zemí?
Lesní mateřské školy vznikly jako odpověď na to, že dnešním dětem chybí pobyt venku, volný pohyb a opravdový kontakt s přírodou a reálným světem. Jsou součástí snahy vrátit do výchovy více přirozenosti, volnosti a smysluplných vztahů. Děti opravdu celý školní rok prožijí většinu dne venku za každého počasí. Hrají si v lese, učí se na každém kroku, objevují svět vlastní zkušeností.
Tento způsob vzdělávání má své kořeny v severských zemích, ze Skandinávie se uchytily v Dánsku a poté v Německu, kde fungují lesní školky už desítky let. Jsou běžnou součástí vzdělávacího systému, takže např. v Norsku ani lesní školky nenajdete – každá běžná mateřská škola tráví většinu času venku. U nás začaly lesní školky vznikat před více než 15 lety díky iniciativě rodičů a pedagogů, kteří chtěli dětem dopřát dětství v přírodě. Dnes už jsou LMŠ oficiálně součástí školského zákona a díky tomu mohou být stejně jako běžné mateřské školy zapsány v rejstříku škol Ministerstva školství. Vedle nich u nás působí i lesní kluby, které fungují spíše komunitně a nemají státní finanční podporu ani kontrolu.
Rodiče si LMŠ oblíbili. Děti nejsou omezené na prostředí mezi čtyřmi stěnami, ale volně se pohybují v přírodě, rozvíjejí vztah k místu, kde žijí, a učí se při hrách, výpravách nebo jednoduché práci venku. Tento přístup pomáhá dětem být zdravější, pohybově zdatnější a vnímavější k sobě i světu kolem. Není to divočina bez pravidel – děti provázejí zkušení a vzdělaní průvodci – pedagogové. Příroda neslouží jen jako kulisa – stává se učitelem, tím, kdo přináší podněty ke hře a kdo proměňuje prostředí.
· S jakými prvotními reakcemi lesníků se běžně setkáváte, ať již souvisí se samotným pohybem a činnostmi LMŠ v lesích, nebo s přímým zájmem o spolupráci ze strany školek?
Z pohledu ALMŠ, která zastřešuje více než 170 lesních mateřských škol a klubů, vnímáme kontakt s lesníky jako velmi důležitý. Děti tráví většinu času venku, a to často právě v lese. První reakce lesníků bývají různé – někdy je přítomnost dětí překvapí, jindy mají obavy, aby pohyb skupin nenarušoval lesní hospodaření nebo klid zvěře. Většinou ale po osobním setkání a vysvětlení principů přírodní pedagogiky přichází pochopení a často i vstřícnost.
Naším cílem je, aby LMŠ byly v lese nejen „na návštěvě“, ale hlavně jako soused, který zná a respektuje pravidla. Děti se učí les vnímat s úctou, všímat si změn, stop i známek péče. Právě tady vzniká prostor pro spolupráci – některé školky mají s místními lesníky nadstandardní vztahy: zvou je na akce, pomáhají při výsadbách, učí se o dřevinách i práci v lese. Lesníci zase často oceňují, že díky školkám se děti odmala učí mít k lesu vztah a chovat se v něm ohleduplně.
Současně by nemělo být naším cílem, aby se děti v lese pohybovaly jako v muzeu, kde se na nic nesmí sáhnout. Když ulomí větvičku, utrhnou pár lístků nebo klackem bouchnou do stromu, lesu to neublíží. Takové drobné projevy zvídavosti nebo emocí – třeba i vzteku – jsou přirozené a důležité pro dětský vývoj. Příroda má velkou schopnost tyto emoce vstřebat a proměnit. Místo zákazů je lepší děti v takových situacích provázet, aby si uvědomily, co je ohleduplné a co už třeba ne. Jen tak si k přírodě vytvoří opravdový vztah – ne ze strachu, ale z porozumění.
Dbáme také na to, aby měla příroda prostor zregenerovat se po dětské hře. Střídáme proto místa v lese, abychom neponičili zeleň a dlouhodobě nerušili zvířata.
Lesní mateřské školy
Lesní mateřská škola je předškolní zařízení, kde děti tráví většinu času venku, v přírodním prostředí, bez ohledu na počasí. Zázemí tvoří jednoduché přístřešky, jurty nebo maringotky sloužící k úkrytu, pro odpočinek či při extrémním počasí. Výchova je zaměřena na přirozený rozvoj dítěte, samostatnost, kontakt s přírodou a učení se skrze hru a objevování.
Myšlenka vzdělávání předškolních dětí celoročně venku vznikla a prosadila se na začátku 20. století ve Skandinávii. Odtud se LMŠ jako typ předškolního zařízení úspěšně prosadily v 50. letech v Dánsku a v 90. letech v Německu. Existují také například v USA, Kanadě, Číně nebo v Japonsku.
Průkopníkem ekologického předškolního vzdělávání v České republice je mateřská škola Semínko založená v roce 2003, která sídlí v ekologickém centru Toulcův dvůr v Praze-Hostivaři. V roce 2010 škola otevřela třídu typu lesní mateřské školy s názvem Lesníček, která byla první oficiálně uznanou LMŠ v Česku.
V roce 2010 proběhla zakládající schůze zastřešující organizace Asociace lesních mateřských škol, která se zasazuje o legislativní změny související s rozvojem LMŠ, poskytuje školení a odborné konzultace.
Lesní mateřské školy se staly součástí oficiálního vzdělávacího systému v ČR v roce 2016, o rok později do školského systému vstoupilo prvních 30 institucí. Počty lesních školek a klubů výrazně rostou od roku 2022, o dva roky později ALMŠ eviduje přes 200 členů.
Vývoj počtu lesních mateřských škol v ČR - členů ALMŠ (lesních mateřských škol a lesních klubů) v jednotlivých letech. Zdroj: ALMŠ
· Lze si představit, že reakce lesníků na aktivity LMŠ v lesích může být spojena s obecnou skepsí či nadměrnou bezpečnostní zodpovědností. Co v tomto případě pomáhá tzv. prolomit ledy?
Ano, s určitou skepsí nebo obavami ze strany správců lesa se při prvním kontaktu občas setkáváme. Nejčastěji se týká bezpečnosti dětí v terénu nebo obav, že přítomnost skupiny dětí naruší klid v lese. Chápeme to – správci nesou odpovědnost za stav lesa i za bezpečnost návštěvníků. To, co pomáhá „prolomit ledy“, je osobní setkání a vysvětlení, že v LMŠ je bezpečnost na prvním místě – ale ne v podobě zákazů a nadměrného strachu.
Tzv. přínosné riziko je pro nás velmi důležitým tématem. Jak říká Tereza Valkounová, předsedkyně ALMŠ: „Úplná eliminace rizik dítěti nepomůže. Dítě potřebuje přiměřené výzvy, aby si osvojilo dovednosti, které mu pomohou se v reálném světě chránit.“ Děti se učí lézt po kládě, pohybovat se v nerovném terénu, vnímat vítr i mokro – ale vždy pod vedením zkušených průvodců, kteří rizika znají, sledují je a předcházejí zbytečnému hazardu a nepřehledným situacím.
Celý rozhovor najdete v květnovém vydání Lesnické práce. Předplatné časopisu snadno získáte ZDE.
Zkušenost ukazuje, že když správci lesa vidí, jak se děti v lese chovají s respektem a zodpovědností, pochopení přichází samo. A často se z původní nedůvěry stane dlouhodobá spolupráce. Proto si velmi ceníme každého správce či lesníka, který nám dá důvěru a otevře dveře do svého lesa – děti se tam naučí víc než v jakékoli učebně.
Velmi vítáme, když můžeme správci lesa zavolat např. po větrném počasí, aby nám pomohl vytipovat bezpečnou část lesa. Sice to laicky nějak odhadneme, ale spolupráce s odborníkem je v tomto oporou a může ulevit i právě tomu pocitu odpovědnosti, který spočívá i v eliminaci rizika pádu stromu na člověka.
· Jaké existují konkrétní možnosti zapojení lesníků do výuky či aktivit LMŠ?
Možností, jak se mohou lesníci zapojit do činností LMŠ, je celá řada – a mnohé z nich se už v praxi osvědčily. Prvním a velmi ceněným přínosem je pravidelná komunikace. Lesníci mohou školku včas informovat o plánovaných těžbách, chemickém ošetření nebo o tom, kde se v lese aktuálně pohybuje větší množství zvěře, že bachyně vyvedla mladé a podobně. To školkám umožňuje přizpůsobit program a zajistit bezpečnost dětí. Stejně cenné je upozornění na výskyt jedovatých rostlin nebo chráněných území.
Skvělou možností je společný program v lese. Děti jsou fascinované, když mohou vidět, co obnáší práce v lese – jak se měří stromy, proč se sází nebo kácí. Když lesník přijde do školky a ukáže dětem nástroje své práce, děti naslouchají s opravdovým zájmem. Lesník se pro ně může stát vzorem – někým, kdo o les pečuje a zná ho do hloubky. Tyto formy spolupráce pomáhají budovat vzájemnou důvěru.
Děkuji za odpovědi (8. 4. 2025), Markéta Medová
Foto: archiv ALMŠ a LMŠ Vrabčí hnízdo
