Redaktor
--------------------
Dva životní příběhy mužů, kterým učaroval les a které dělí stovky kilometrů. Před desítkami let se rozhodli bojovat za jeho práva, za jeho svobodu. Není to boj s větrnými mlýny?
MVDr. Jaromír BLÁHA, Hnutí DUHA
--------------------
Teďka vstoupíme do takzvanýho Trojmezenskýho pralesa. To je místo nejdochovalejšího smrkovýho lesa pralesovitýho charakteru v Český republice. Je to největší místo, kde se dochovala horská smrčina v takový pralesovitý podobě. V roce 1933 byla vyhlášena národní přírodní rezervace, takže je to jedna z nejdéle chráněných rezervací, se kterou se vlastně začínala ochrana v Český republice. My, když jsme čekali s manželkou třetí děcko a do starého domečku, který tu byl předtím, jsme se nevešli, tak manželka říká by jako bylo krásný, kdyby to bylo vlastně z kulatin, ze dřeva. A já jsem si říkal - ale to bude stát hrozně moc peněz, ale nechal jsem si udělat rozpočet a ukázalo se, že to je jenom o málo dražší, než kdyby ten dům byl zděný, tak jsme do toho šli a jsme hrozně rádi, ten dům obrovsky izoluje, v letních vedrech je tady zima, v zimě krásně vytopeno. Vytváří to takovou krásnou atmosféru, že se tady cítíme dobře. Když už jsme byli rozhodnutí ten srub postavit, tak jsem chtěl, aby bylo ze stromů, které vyrostly v lese, o které se ten vlastník dobře stará, aby to nepocházelo, abysme se nepodíleli na drancování lesů, aby to bylo z lesů, kde se šetrně hospodaří, kde se nedělají holoseče, nepoužívá se chemie, používají se stromy přirozené druhové skladby. Takovou vlastně záruku takového hospodaření dává certifikát FSC, Forest Stewardship Council, bohužel tento certifikát má u nás hrozně málo lesů. Takže jsme požádali lesního správce jednoho z nich na Svitavsku takového majetku a z jeho lesa ty stromy pocházejí. V roce 1999 tehdejší vedení parku se rozhodlo jít a zasahovat proti kůrovci a vlastně kácet i v těch zbytcích pralesů. Tehdy, když nepomohly ani prostě ty vědecké argumenty, tak část vědců jako řekla, tak tady už nepomůže, jedině občanská angažovanost, jedině prostě neposlušnost, jinak ty pralesy vykácejí. A my jsme tehdy vlastně tady zorganizovali blokádu kácení v tom Trojmezenském pralese. Lidi nám teď říkaj - no, to jsou ty, kteří se tady přivazovali ke stromům, ale takhle to nebylo. My jsme akorát udělali chybu, že jsme si říkali - tak jako média mají rádi takový ty akční snímky, tak jsme vzali dva řetězy a jednoho kluka a jednu holku se přivázali ke stromu, novináři si to nafotili a to obletělo republiku. Ale fakticky, kdyby oni byli přivázaný k jednomu stromu, tak ubrání jenom ten jeden strom a nic ..., všude jinde se kácí. Takže skutečně ty lidi tady ten prase zachránili a o 8 let později tady správa národních parků udělala naučnou stezku, aby lidé, ukazuje lidem, jak vypadá horský smrkový prales, což bylo pro nás takový zadostiučinění. Cestou se na to dívejte. Tak. No, funguje to. No, no, ano. Ten les byl ještě dřív než veterina. Když jsem byl malý, tak vlastně do 6 let jsme bydleli na hájovně, teda byla fořt, to znamená, polesná, vedla, vedla polesí. A chodil jsem s ní do lesa a chodil jsem s ní i na čekaný, na ..., pozorovat zvířata. No, a pak, když jsme se přestěhovali do Prahy a volil jsem si pak povolání, tak jsem si říkal, že bych chtěl bejt něčím, kde budu moct zvířatům co nejvíc pomáhat a myslel jsem si tehdy, že to je ta veterina. Ještě, než jsem šel na veterinu, tak jsem se byl podívat, jak to funguje v praxi. Jezdil jsem s jedním veterinářem a viděl jsem, přišel jsem i do těch chovů vlastně hospodářských zvířat a tam jsem viděl, že to je věc, kterou dělat nechci. A na té veterinární škole se často neříká krávě kráva, ale velká dobytčí jednotka. Ale hodně se mi líbilo léčení menších zvířat psů a koček, protože tam to bylo o tom osobním vztahu člověka a zvířete a tam těm lidem opravdu na těch zvířatech záleží a dodnes mě ta práce hrozně baví a dělám ji hrozně rád. No, tak mně přestal fungovat fotoaparát, to je dobrý. Kdybyste tu šli před 10 lety, tak ty stromečky byly teprv maličký. Ta rychlost tady je neuvěřitelná, s jakou, s jakou ta obnova razí nahoru tady v těch nižších polohách. Když jsem vlastně už studoval na veterině a viděl jsem problémy životního prostředí kolem sebe, tak jsem si čím dál víc začal uvědomovat, že těm zvířatům nepomůžu jako veterinář, ale že mnohem vážnější problémy jsou problémy, ekologický problémy ničení přírody jako celku, a i proto jsem začal vlastně jako dobrovolník pracovat v Hnutí DUHA. Tady jsem několik let vlastně pracoval jako dobrovolník v Hnutí DUHA a potom, když jsem nastoupil po skončení veteriny na veterinu, dělal jsem to rok na plný úvazek a zároveň dál jako dobrovolník v Hnutí DUHA, ale už se to těžko dalo časově skloubit. A když začaly v Jeseníkách kácet v rezervacích, v pralesích stovky let staré stromy, tak jsem to prostě nevydržel a věděl jsem, že prostě si musím vybrat a vybral jsem si ochranu přírody. To, jak to vnímá veřejnost, ovlivňují do velké míry sdělovací prostředky. Ta blokáda, to je v podstatě krajní věc, jak bránit zvůli politiků, kteří bez ohledu na zákony, bez ohledu na cennou přírodu chtěli prosadit těžbu v oblasti přírody. V tomto směru byl Ptačí potok určitým symbolem a nakonec soudy nám daly ve všem zapravdu, v tom, že byla těžba nelegální, v tom, že policejní zásahy byly protiprávní. Ale zatímco během té blokády každý den média informovala o tom, kolik je tam lidí a přinášeli obrázky lidí přivázaných ke stromu, ačkoliv většina lidí se ke stromu vůbec nepřivazovala, ani by to nebylo efektivní, tak poté, co soud rozhodl, tak vlastně o to žádná média téměř neprojevila zájem. My jsme tehdy obvolávali novináře, vydávali jsme tiskovou zprávu, ale nikde se to neobjevilo.
osoba /Události v regionech/
--------------------
To je nahlášená demonstrace.
osoba /Události v regionech/
--------------------
Tady to je veřejná, veřejný plac.
osoba /Události v regionech/
--------------------
Ano, právě proto.
MVDr. Jaromír BLÁHA, Hnutí DUHA
--------------------
V momentě, kdy do hry vstoupili regionální politikové a zájmy developerů těžařských firem s tím, jak rostla cena dřeva, rostly ceny pozemků na Šumavě, tak koupily různé developerské kanceláře, realitní kanceláře, lidé, kteří vázání na politiky nebo někteří politikové, tak od té doby kulminuje vlastně snaha oslabit ochranu přírody na Šumavě. Kůrovec je zástupný problém. Pak je problém v tom, že média vyžadují katastrofy, vyžadují konflikty. Když přijdete s velice důležitou, ale pozitivní zprávou, tak je to nezajímá. Do třetice jako pravděpodobně vůbec nejvážnější problém médií vnímám vliv PR agentur. Public relation agentury si může kdokoliv, kdo má peníze, najmout, zaplatit, na Šumavě se to stalo v roce 2011 masivním způsobem, kdy si ODS a tehdejší vedení parku najaly několik PR agentur, které pomáhaly vytvářet dobré image těm politikům, kteří stáli za nimi. Vlastně šířili mezi veřejnost úplně falešné historky o tom. PR agentura Bison & Rose vymyslela slogan "Hrozí kůrovcová kalamita tisíciletí", ačkoliv kůrovec byl na ústupu a tímhle způsobem obhajovali vlastně nelegální těžbu v nejcennějších oblastech národního parku. A to vše dokonce za státní peníze, protože skrze správu národního parku byly ty PR agentury hrazeny ze státního rozpočtu. Když byste sem přišli někdy v těch devadesátých letech do Trojmezenskýho pralesa, tak tady rostly veliký stromy, poměrně objemný, mezitím byly kapradiny, trávy, mechy a byl to takovej les, do kterýho, když jsem přišel, tak jsem se cítil tak trochu jako v chrámu. Já to nevnímám jako boj. Kdybych to vnímal jako boj, kdybych si připouštěl, kdybych do sebe vpouštěl negativní emoce, negativní myšlenky, který druzí proti mě vysílají, tak bych, tak bych to asi, tak bych dopadl asi jako řada, řada mých kamarád.
Já bych rád diskutoval s lidmi, se kterými budem, si sednem a diskutovat budem.
osoba
--------------------
Táhněte do Prahy, táhněte do Prahy.
osoba
--------------------
Ty sem přilezeš a dostaneš na držku, že odsud neodlezeš.
MVDr. Jaromír BLÁHA, Hnutí DUHA
--------------------
Ty vlastně projevy určité negace, takového až násilí ať už verbálního nebo vysloveně třeba opakovaně propíchané pneumatiky u auta v Modravě nebo rozbité okýnko, nadávky, poznámky, který slyším od některých lidí, to, kdybych si měl připouštět, no, tak bych tu práci asi nemohl dělat.
redaktor
--------------------
V říjnu 2014 převzalo Hnutí DUHA prestižní cenu Nadace Euronatur za budování zelených a mírových mostů v Evropě.
MVDr. Jaromír BLÁHA, Hnutí DUHA
--------------------
Já se úplně jinak cítím v lese umělém, který je uměle vypěstovaný, a úplně jinak se cítím v divoké přírodě, kde ten koloběh života a smrti je zachovaný, kde jsou staré stromy, divoké potoky, zvířata, kteří v těch umělých lesích nežijí. Když sledujete nové poznatky vědců, biologů, tak přichází na to, že ten život není o tělesných schránkách, není o těch tělech, ať už stromů nebo člověka, ale o vývoji, o koloběhu a obratu látek. Vědci přicházejí na to, že stromy mezi sebou komunikují, že jsou spojené sítí vláken, hub, bakterií, vyměňují si informace. Kdepak jsou hranice mezi jednotlivci? Kde pak jsou hranice mezi druhy, když vlastně všechno se vším souvisí, všechno se vším komunikuje. Je to o nalézání jednoty a lidé tu jednotu nalézají každý jinou cestou, někdo vírou v boha, někdo v lesích, v pralesích, někdo díky speciálním terapiím, ale pořád víc a víc lidí k té, tu jednotu nachází, a v tom já i vidím naději pro budoucnost.
Mgr. Miroslav JANÍK, Kosenka Valašské Klobouky
--------------------
Když jsem přišel do Klobouk před 45 lety, tak jsem se setkal asi poprvé, kdy Kloboučané říkali - no nejkrásnější místo tady jsou ploščiny. Taky jsme o to místo zabojovali tady. Měl tu stát vysílač, měl tu stát hotel, to všechno se podařilo vlastně zastavit ještě v minulém období. Dneska je to státní přírodní rezervace s nádhernými výhledy. Ten bližší horizont je vlastně už československá hranice, no a pod náma vlastně takový ten velký krásný projekt Ščurnica, čili les, kterému dáváme volnost. A dneska už je to 30 hektarů lesa, které navazují tady na tu kulturní krajinu a společně to vytváří takový krásný celek. Já bych řekl tak, že se mi tady plní mé životní sny. Ščurnica, nestátní rezervace Bělokarpatského lesa. Ten panel stojí na místě prvního výkupu, který se nám podařil díky sbírce Místo pro přírodu a byl to určitě rozhodující moment k nastartování celého toho projektu. Jinak kdybych z něho měl říct to, co cítím nejdůležitější, že hovoříme, že chceme dát svobodu lesu, proto taky slavnosti, které někdy děláme při nějakém úspěšném výkupu, tak je volnost hoře. Tu se toti lesu řekne hora, sa chodí do hory, nechodí se do lesa, takže volnost, svoboda lesu. Všechno ostatní to rozumové určitě hodnotné, ekologicky zdůvodněné, že to je původní bělokarpatský smíšený les s velkou převahou jedle a buků, což je typické pro Karpaty, to jsou velmi zajímavé cenné ekologické údaje, ale to nejcennější pro nás je to sdílení té svobody. No, Ščurnica, to je takový krásný moment. Hledali jsme pro to vhodné jméno a tady právě kousek níže asi 300 metrů je studánka, kterou Potečané nazývaly vždycky Ščurnica, a to proto, že ono je to místo, kde se rozmnožují obojživelníci, a tady na Valašsku, tady je vidět některé ty, když dříve lidi nerozlišovali, uviděl někde se něco hejbalo, lezl had nebo ještěrka nebo čolek nebo mlok, se něco pohnu, tak se - ščur, ščur, ščur. Takže po valašsky ščur je jakákoliv taková pozemní havěť a mloci, kteří jsou zajímaví jako obojživelníci, že se rozmnoží, tak oni v té studánce skutečně tam jsou, každým rokem je tam sledujeme. Se tam rozmnožují a podle toho zřejmě studánka Ščurnica. No, a nám se to líbilo jako krásný název i pro tu rezervaci. Ščurnica, plno ščurů je tu. Když jsme tady jako trampové, jako romantici potkali ty první ochranáře, kteří si nás našli, po nás chtěli, abysme jim ukázali místa zachovalé přírody. Tak jsme jim ukázali ty louky, teď se ukázaly, že mezi nima jsou ty nejcennější, no, a samozřejmě řekli, když se o ty louky nebude člověk starat, velice rychle nám vysvětlili, jak vlastně z té minulosti, že ty louky jsou tu po staletí a přežily to jejich bohatství díky tomu, že se o ně člověk stará, čili spojení člověka s přírodou. No, a my jsme, já jsem přirozeně zareagoval, že skutečně ten původní způsob ručně s kosou, protože zachovává i společenství těch lidí, a to takhle drží a ukazuje se, že to společenství funguje. To si myslím, že 35 roků už trošičku něco ukazuje, že lidé jezdí.
Kamila KUBALOVÁ, účastnice Kosení 2015
--------------------
Poprvý to bylo úplně náhodou, to jsem byla tady nedaleko na letní škole ochrany krajiny, takže to jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Ale potom už mi to tady strašně přirostlo k srdci, nejenom teda ta příroda, ale i ty lidi tady jsou úžasně srdeční, přátelský, strašně pracovitý teda, ten kraj je tady prostě nádhernej a všechno dohromady se tu snoubí v takovej komplex, že to prostě člověka vezme a je to taková srdcová záležitost.
Mgr. Miroslav JANÍK, Kosenka Valašské Klobouky
--------------------
Tady na té louce je krásně vidět, jak ta louka se obnovuje. My, když jsme tu přišli, ta louka vypadala úplně zpustlá, zarostlá. Po 15 letech kosení dneska je to jedno z nejpěknějších míst a zase se posiluje vlastně celý ten fond jako těch luk.
Jiří ŽEMLÍK, účastník Kosení 2015
--------------------
No, já jsem tady zavítal před 11 lety, tak podíval jsem se, chtěl jsem se podívat na víkend, přijel jsem na celý týden. A pak mě tady nějak chytlo a co oceňuju nejvíc na týhle akci je svoboda, že můžou přijet, kdy chtěj, můžou odjet, kdy chtěj, prostě je to náročný organizačně, ale, ale tady ta svoboda mi přijde jako velice zásadní.
Mgr. Miroslav JANÍK, Kosenka Valašské Klobouky
--------------------
Tohle to místo, my mu říkáme u borovice, /výpadek signálu/ znamená ohromně moc, je to borovice na Stráži. Ona je pro mě symbolem tady propojení i těch snah ochranářských, protože tam za mými zády, za hřebenem je přírodní rezervace Javorůvky, kde jsme začínali ochranářsky jako z trampského hnutí a z TISu Svazu pro ochranu přírody a krajiny a tady čelem přede mnou je potom přírodní památka Dobšena. To jsou loky, květnaté karpatské. Tam ta je vlhká, tahle ta je suchá a mezi nima je ta Stráž a zase to cítím jako velké naplnění, toto místo bylo pro mě inspirací, abychom se pokusili, a to se podařilo. Dneska to vnímám jaké zázrak, propojení těch dvou rezervací státních tím, že jsme vykoupili právě tady ten les s tou borovicí mezi nimi. Je to velký příběh jednoho velmi krásného obdarování Kosenky. Paní Sedláčková zemřela, věnovala nám byt, získali jsme vlastně dar v hodnotě 200 tisíc korun a investovali jsme ho právě do výkupu toho lesa mezi Javorůvkama a Dobšenama, ale podařily se i další ty výkupy, takže dneska jsou ty dvě území propojené tím lesem, který taky ponecháváme přirozenému vývoji, že se změnil ze smrkové monokultury na přirozený les a já v tom vidím takové zase velké naplnění toho, že i v té ochraně přírody ty louky samy o sobě bez těch lesů nemají žádné opodstatnění, žádnou perspektivu.
Květa FIALOVÁ
--------------------
Tak, miláčku, aby se ti dobře žilo, abys tady oradostňovala víly, trolly, všechny zvířátka. Vyběhla bříza běličká, jak ze stáda ta kozička. Vyběhla lesama po kraji, že brzy bude máj. Tak a pojď.
Mgr. Miroslav JANÍK, Kosenka Valašské Klobouky
--------------------
My jsme skutečně hledali osobnost, která by nám pomohla prostě zviditelnit ten projekt jako takový, o co jde. No, a ta Květa to prostě pochopil naprosto perfektně, naprosto perfektně a je tam. Já na to vzpomínám, jak jsme tam procházeli, jak ona byla nadšená, že to chtěla vidět, opravdu tam být u toho. No, a samozřejmě potom dopad na sbírku. A ta Ščurnica prostě žije a já bych jí to strašně rád aspoň duchem prostě posílám ten vzkaz, že ta její role byla strašně důležitá.
Květa FIALOVÁ
--------------------
Děkujeme. Dárek je tehdy, má svoji cenu, když je přijat, já vám dkěuji.
Mgr. Miroslav JANÍK, Kosenka Valašské Klobouky
--------------------
No, tak Valašský mikulášský jarnek, ta myšlenka vznikla z dialogu s folklórním sdružení Dubrava, které chtělo obnovovat sladké trhy a my jsme už leta jezdili do skanzenu v Rožnově ukazovat mikulášskou tradici. No, a ty dvě věci se krásně propojili v tom zájmu opřít se o místní hodnoty, kultury, muziku, tanec, ale i řemeslné dovednosti. Takže na začátku ani město nemělo v podstatě nějaký zvláštní zájem a bývalý starosta prostě nebyl vůbec s tím nadšený a vůbec jsme s městem v tomto směru nějak dobře nespolupracovali, ale postupně se to změnilo a město pochopilo, že je to myšlenka pro Klobouky dobrá a dneska je ta spolupráce na výborné úrovni. Jo, tak tady, tady jsme na Vršaně. To je chata s krásnou pestrou trampskou minulostí. Nikdy bych nevěřil, že nás nějakým řízením osudu dneska slouží Kosence jako základna pro ten krásný projekt propojení rezervace Javorůvky a Dobšena přírodě blízkým lesem. Někdy tady bydlím, ale jsem tady duchem velmi často a jsem za to hrozně vděčný, že mohu sledovat, jak úžasnou silou tady ten les upevňuje tu svoji pozici takového strážce obou těch rezervací, na druhé straně Javorůvek a tady Dobšeny. Taky ne nadarmo se to místo tady jmenuje Stráž. Učím se poznávat i sám sebe, to je asi to nejtěžší a to dá nejvíc práce. Já se ti ukážu v tom vikýři, to je moje observatoř, z které krásně pozoruje hvězdy, měsíc, nebe a ty mi to do toho vikýře podáš, jo. Tak, tak to je nejkrásnější observatoř Bílých Karpat. Můžu pozorovat všechno, jak ten les stoupá a pomalu mě pohltí a jde to až nahoru do nebe, všechno tu je vidět. To je to strašně důležité, že tohle to místo je propojené s lidmi, s historií, kdy ty louky vznikly. To musela být obrovská práce, když lidé bez strojů, bez motorových pil tady vlastně z těch lesů vytvářeli, protože tu je voda, ty louky a my v tom nějakým způsobem pokračujeme jako v dědictví a na těch lidech je to závislé, takže pro mě to místo je strašně důležité právě tím, že se tady setkávají lidé. Jo, ještě bysme si měli i zazpívat, to jsem zvědavý, jestli mi někdo odpoví. Hej, hora, hora, vysoká hora a z té horenky kdosi mňa volá. A z tej horenky kdosi mňa volá. Hej volá, volá, frajárka moja, přijď k nám šohajku, sama som doma. Piřjď k nám šohajku, sama jsem doma.
