Mezi můstkem přes potok a půdorysem zbořeného kostela v Lidicích roste hrušeň. Není stará ani vysoká, přesto je to strom s mrazivým příběhem.
Když nacisté v roce 1942 Lidice vyhladili, pokáceli i místní stromy. Jen tahle hrušeň přežila – zdi kostela svatého Martina sice vyhodili do vzduchu, jeho zdivo zlomilo hrušni korunu a zdálo se, že strom je mrtvý, jenomže on přežil. Jeho zranění je patrné dodnes, jeho mlčenlivé svědectví nás přežije.
Příběhy stromů bývají i veselejší. Ve Višňové na Liberecku mají dub, který svým mohutným kmenem zadržel při povodni stržený most a ochránil tak domy, které stojí pod ním.
V jemnickém zámeckém parku zase mají dub lásky, na lavičce pod ním si milenci vyznávají své city.
Smírčí borovice u Žďáru nad Sázavou sice připomíná bitku chasníků jdoucích od muziky, v níž nakonec tři zemřeli, dvousetletý strom však nabádá právě ke smíření.
Tis jako symbol smrti
Jaký je nejstarší strom na území Česka? Nevíme. Určit přesné stáří stromu můžeme, jen když ho pokácíme a spočítáme letokruhy. Je sice možné kmen jemně navrtat speciálním přírůstkovým vrtákem, vytáhnout z něho tenký váleček dřeva a spočítat letokruhy, ani tenhle invazivní postup ale ochranáři nevidí rádi. Často si tak musíme vystačit jen se záznamy v kronikách, které se o vysazení stromu sem tam zmíní.
V každém případě: mezi nejstarší patří určitě tis v Krompachu, další starý tis je na Pernštejně a také na Sázavě ve vesnici Vilémovice.
Proč samé tisy? „Tis býval posvátným stromem, symbolem smrti i znovuzrození, takže lidé dřív mívali strach je kácet, aby na sebe nepřivolali neštěstí," vysvětluje Barbora Chmelová z Nadace Partnerství, jež pořádá anketu Strom roku.
Úctyhodný pan Strom
Vyrážíme do Vilémovic, vesničky na Vysočině, na setkání s nejstarším tisem. Šipky vedou přes celou ves, zdá se, že místní jsou na svůj strom patřičně hrdí. Jenomže zahradník, který udržuje záhony před místním zámečkem, se příliš nadšeně netváří.
„Tis? Tohle je soukromý pozemek!" Nakonec mává rukou někam k severu, celý areál musíme obejít, abychom se úzkým průlezem u zdi sousedního domu protáhli do zahrady. Vesničtí psi zuřivě štěkají, vetřelci se jim nelíbí.
Až pak ho uvidíme. Je strašně nízký! Listnáče kolem něj jsou daleko mohutnější, ale jen do chvíle, než se dostaneme pod skloněné tisové větve. Věkovitý kmen stromu pokrývají červené vrásky, jako by se z něj v šupinkách loupala kůže. Jako by tady stál mohutný stařec, nehybný a zamyšlený, ale pořád úctyhodný.
Dá se mluvit se stromem? Ptát se ho, co všechno zažil, čeho byl svědkem?
Vilémovický tis má prokazatelně víc než 800 let, některé odhady posouvají tenhle údaj až na 2000 let. Když sem v roce 1210 přišli benediktini, už tu určitě stál – zatímco les okolo mniši vykáceli, aby mohli postavit vesnici, tisu se báli a nechali ho růst.
Jeho kmen má dokola skoro čtyři metry, tisy ale často srůstaly dohromady z několika útlých. Koruna se tyčí do výšky dvanácti metrů. To opravdu není žádný rekord. „Nejstarší stromy na světě rostou na hranicích Norska a Švédska a i ony jsou hodně nízké. Odhaduje se, že mají osm tisíc let, jejich kmen nebo koruna jsou ale mladší, tisícileté jsou kořeny. Na nich vyrážejí mladší stromy," vysvětluje Chmelová.
Vzpomínky na Husa i na Masaryka
Mezi nejstarší a nejpamátnější stromy u nás patří i několik dubů a lip. Zatímco dub byl mytickým stromem Keltů a Germánů, lípy sázeli Slované. První křesťané naopak na mytické stromy pořádali hony a káceli je ve velkém ve snaze umenšit pohanské smýšlení prostého lidu.
I u listnáčů, jež zůstaly nebo které pak předkové znovu vysadili, se těžko měří věk: „Listnáče jsou někdy duté a to už pak věk nespočítáte vůbec. Třeba Klokočovská lípa," vysvětluje další odbornice na stromy Adéla Mráčková. Ve stínu Klokočovské lípy odpočíval dokonce Karel IV., když ho na cestě po Libické stezce rozbolela stará zranění.
Už tehdy to byl rozložitý strom, který vrhal mohutný stín. A sloužil jako ukazatel na obchodní cestě přes mokřady. „Stromy plnily v krajině orientační funkci. Kromě toho se vysazovaly na památných místech, kde někdo kázal, při narození dětí nebo jako připomínka známých lidí, kteří místem prošli. Proto máme nespočet Masarykových, Husových, Žižkových nebo Karlových stromů," říká Mráčková.
Až za Marie Terezie začali předkové stromy chránit, zákony z 50. let 20. století o těch význačných mluví jako o přírodních památkách, od roku 1992 zná legislativa i pojem památný strom. V jeho ochranné zóně se nesmí stavět ani chemicky hnojit pole. Památné stromy požívají i péče arboristů, kteří vědí, jak staré stromy ošetřovat, aby rostly a nebyly nebezpečné lidem.
V magickou moc stromů však věříme zákony nezákony. Když blesk v 50. letech minulého století rozlomil Tatobitskou lípu (loni skončila na druhém místě v anketě Evropský strom roku), místní její kmen opravili obručemi, ale odlomený obří kus dřeva nechali ležet opodál.
Prostě se báli dřevo z mohutné tisícileté lípy rozřezat a spálit.
***
STROM ROKU 2016
Ve finále ankety je 12 stromů, hlasování začne 15. června. Více na www.stromroku.cz
Stromy roku 2002 - 2015
2015
Tatobitská tisíciletá lípa
Lípu rozlomil blesk, dnešní strom je poloviční ve srovnání s původní velikostí.
2014
Opatovická borovice Vypadá jako sedmihlavá saň, je jí 250 let.
2013
Dub ochránce ve Višňové 150 let starý dub zastavil svým kmenem naplaveniny a stržený most, který se při povodni valil na vesnici.
2012
Lípa z Novodvorské aleje Alej u Moravského krasu spojuje nadšence z Nových Dvorů. Místní tu mají rodové stromy, děti ptačí budky, myslivci se starají o lavičku a výhled na kras.
2011
Alej ve Skaličce Děti z místní školy si zde zřídily přírodní učebnu, hlídají je až čtyřsetleté stromy.
2010
Hromův dub Dub má 440 let, pamatuje odpor selského lidu proti rušení pastvin.
2009
Kotelská lípa Tisíciletá lípa je nejmohutnější jednokmennou lípou v republice.
2008
Lípa Jana Gurreho Strom, který je v Guinnessově knize rekordů, do jeho dutiny se vměstnalo 51 lidí.
2007
Stojanova lípa v Beňově Nese jméno arcibiskupa Stojana, který založil poutní dům na Velehradě. V květu živí tisíce včel, bzukot rozeznívá celou náves.
2006
Lípa na hradě Sádek Lípa (má 250 let) roste z rozvalin hradní zdi na Sádku na Moravě.
2005
Pernštejnský tis „Ujme-li se tato hůl, uvěřím, že se vám dílo podaří," zvolal křižácký voják, když viděl stavět robotníky hrad na těžko přístupné skále.
2004
Šestikmenná lípa ze Zámrsku V zámeckém parku roste 200 let stará lípa, která má šest kmenů – vznikly pravděpodobně „omlazováním" stromu.
2003
Buk u kostela v Jihlavě Buk s červenými listy má kmen široký čtyři a půl metru, roste přímo v centru Jihlavy.
2002
Popovský jasan Na místě vysídlené vesnice v rozvalinách domu roste jasan, který má kolem kmene 6,5 metru.
