Ekologická organizace proto připomněla, že vláda musí reformovat lesní zákon, aby vyloučil holosečné kácení a vyžadoval větší výsadbu listnáčů a jedlí. Zdravá péče o lesy a malé toky se podle Hnutí DUHA také musí stát důležitou součástí připravovaných tzv. Plánů oblastí povodí, které vznikají pro jednotlivé části České republiky. Stanoví pravidla, kterými se bude řídit ochrana před povodněmi a suchem.
Nový výzkum shrnuje výsledky, ke kterým v posledních desetiletích došli čeští i zahraniční vědci. Mimo jiné upozorňuje, že:
• Holosečná těžba dřeva snižuje schopnost lesní půdy nasávat a udržet vodu. Na vykácených pasekách se rychle rozkládá humus – který by za normálních okolností působil jako houba, zachytil dešťové srážky a jen postupně je upouštěl. Jeho množství zde klesá asi na polovinu. Změna ze stinného lesa na vyprahlou plochu rovněž vyhubí malé organismy, které udržují póry v půdě, a zajišťují tak její schopnost vázat vodu.
• Pěstování umělých smrčin, jež okyselují lesní půdu, způsobuje nejen ztrátu živin, ale také zhoršuje strukturu zeminy a její schopnost zadržovat vodu.
• Stromy s hlubokými kořeny – tedy buky i další listnáče a jedle – vytvářejí v půdě více prostoru, kde se může vsakovat voda. Buk, dub či jedle mají kořeny hluboké více než jeden metr, zatímco smrkové jsou obvykle méně než třiceticentimetrové.
• Zdravé lesy jsou důležitou zásobárnou, která zadržuje vodu z tání sněhu a přívalových srážek. Postupně, rovnoměrně během roku ji pak vypouští, takže pomáhá v suchých obdobích i při povodních. Výzkum ukázal, že z každého hektaru bučiny v Orlických horách vytéká o 1,35 milionu litrů vody ročně více než z umělé smrčiny. Bukový les o rozloze deset krát deset kilometrů dodává i během sucha každou sekundu až o 500 litrů více pitné vody než stejně velký smrkový porost.
• K ochraně před záplavami pomáhají i takové drobnosti, jako jsou padlé kmeny ležící v korytě lesních potůčků. Zadržují totiž splavované kameny, listí a zeminu a rozlévají povodňovou vlnu v lese, kde neškodí. Přitom výzkumy potvrdily, že ani silná povodeň usazené kmeny neodnese do údolí, kde by vytvářely škodlivé překážky v korytě. Skoro všechny zůstanou ležet nebo se pohnou jen o pár metrů. Kontrola Znojemské přehrady po povodni v roce 2006 ukázala, že velká většina spláchnutých klád na dolním roku nepochází z polomů a vývratů, nýbrž z pokáceného dřeva, které bylo někde uskladněno.
• Každý kilogram starého, tlejícího dřeva v lese – například padlých kmenů – zadrží asi 2,5 litru vody. Zároveň přispívá k obnově humusu. Proto je důležité, aby legislativa vyžadovala ponechat na každý hektar vždy několik stromů k zestárnutí a zetlení.
Hnutí DUHA prosazuje, aby připravované plány jednotlivých českých povodí kombinovaly opatření přímo u řek (například místní ochranné hráze kolem obcí nebo vytváření mokřadů, lužních lesů a luk v záplavových zónách, kam by se povodeň mohla bez větších škod rozlévat) se změnou hospodaření v okolních lesích a zemědělské krajině. Účinný plán musí požadovat rovněž omezení holosečného kácení a větší výsadbu stromů s hlubokými kořeny – buků, jedlí a dubů, argumentuje ekologická organizace.
Kompletní studie Hnutí DUHA:
www.hnutiduha.cz/publikace/voda_lesni_hospodareni.pdf
