Atlantský deštný les měl kdysi rozlohu 103 milionů hektarů. Rozprostíral se na území Brazílie podél Atlantiku a sahal až na dnešní hranice s Argentinou a Paraguayí, přičemž pokrýval povodí řady významných jihoamerických řek. Bylo to místo oplývající nepředstavitelnou přírodní rozmanitostí. Jeho hory, údolí a stráně vytvářely bezpočet velmi odlišných klimatických systémů, což zajišťovalo rozvoj unikátních živočišných a rostlinných druhů.
Úpadek Atlantského lesa začal před 500 lety, s příchodem prvních portugalských kolonizátorů. Nová civilizace se nepokusila žít s lesem v souladu jako domorodci. Orientace na zisk a růst jí to ani neumožňovala. Potřebovala prostor pro města, dřevo na stavby, pastviny pro dobytek, pole pro pěstování kávy či cukrové třtiny, potřebovala těžit zlato a rudu, aby mohla obchodovat a vytvářet bohatství. A tak lidé ohromný les mýtili a nepotřebné dřevo pálili. Rychlost devastace postupovala a v posledních letech se úroveň odlesňování dostala na míru 0,5 procenta území ročně.
Tak civilizace rostla na nekonečném přírodním bohatství, až ohromný tropický les téměř zničila. Dnes je 90 procent původní plochy Atlantského deštného lesa pryč.
Celý článek najdete v HN.
