Rozhovor s ředitelem Správy Národního parku Šumava Pavlem Hubeným
Šumava – Pětadvacáté narozeny slaví v letošním roce Národní park Šumava(NPŠ). Jak budou vypadat oslavy, jak je na tom park finančně i kam směřuje, Deníku v rozhovoru přiblížil ředitel Správy NPŠ Pavel Hubený.
* Co chystáte na letošní 25. výročí vzniku Národního parku Šumava?
Po celý rok budou akce pro veřejnost směřovány právě k pětadvacátému výročí. Na druhou polovinu března plánujeme ve Vimperku veřejnou besedu se všemi řediteli Národního parku Šumava, kterých bylo i se mnou celkem deset. Moderovat ji bude Tomáš Rothröckl, který je od založení, celých pětadvacet let, ředitelem Národního parku Podyjí. V sobotu 16. července pak bude velká akce na Rokytě u Srní, půjde vlastně o takovou hlavní oslavu pro širokou veřejnost. Celý rok se bude konat série menších i větších besed na různá témata ohledně Šumavy. Každý měsíc bude jedna beseda, s tím, že na ně zveme celorepublikově známé osobnosti. V září pak bude oficiální oslava v Praze organizovaná ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí a Národním parkem Podyjí.
* Jak je na tom v současnosti Správa NPŠ finančně?
Coby příspěvková organizace jsme na tom velmi dobře. Loňský rok byl výborný, dosáhli jsme několikamilionového zisku. Zhruba dvě třetiny našeho rozpočtu tvoří příjem z prodeje dřeva, zbytek tvoří příspěvek od ministerstva životního prostředí, který v podstatě pokryje platy zaměstnanců. Dalším zdrojem financí jsou pak dotace na různé investiční akce.
* Jak vypadaly v loňském roce těžby dřeva v Národním parku Šumava? A slučuje se vůbec pravidelný výdělek z prodeje dřeva s posláním národního parku?
Na první pohled je skutečně trochu divné, že správa národního parku žije z prodeje něčeho, co by měla chránit. Ale tento rozpor lze vysvětlit.
pokračování na straně 2
dokončení ze strany 1
Zásahy v lese jsou dvojího druhu, plánované a nahodilé. Plánované zásahy jsou cíleny k určitému efektu, v národním parku by to mělo být výhradně ke stabilizaci lesa a k jeho většímu přiblížení přírodnímu ekosystému. Takže při plánovaných těžbách třeba odstraňujeme dřeviny, které tam nemají být, pomáháme lesu ke „zpřírodnění". Není to jako u hospodářského lesa, kde se počítá s tím, že se vysází a za osmdesát nebo sto let celý vytěží a prodá. Pokud sázíme stromy my, sázíme je proto, aby tam zůstaly až do smrti a do rozpadu a aby obohatily druhovou skladbu. Pokud les úmyslně kácíme, kácíme proto, abychom vytvořili prostor stromům, které jsme tam zasadili, nebo proto, aby jiné druhy mohly nalétávat do porostu, který byl hodně zastíněný. A zároveň zásahy děláme proto, abychom u stromů, většinou jsou to smrky, zachovali dlouhou korunu a porosty byly odolnější vůči větru a kůrovci. Třeba v roce 2014 už jsme takových zásahů měli přes sedmdesát procent, což byl zatím v historii Národního parku Šumava rekord.
V ostatních letech převažovaly nahodilé, kalamitní těžby. Kalamitní těžby na Šumavě způsobují hlavně vichřice, těžký sníh, který poláme stromy, a kůrovec.
Když nastane nějaký kalamitní stav, musíme zastavit úmyslné těžby a začít s kalamitními tam, kde můžeme, tedy mimo bezzásahová území. I dřevo z kalamitních těžeb prodáváme, správa parku už v roce 1991 vznikla s tím, že část její ekonomiky bude tvořit prodej dřeva. V té době byla bez zásahů ponechána pouze zanedbatelná část území parku. V roce 1995 bylo v bezzásahovém režimu ponecháno asi 13 procent území parku, nyní máme bezzásahových téměř čtyřiadvacet procent území. To znamená, že z toho území už žádný zisk negenerujeme a nikdy už nechceme.
V dlouhodobém horizontu je vize taková, že se postupnými kroky bezzásahové území bude rozšiřovat tak, že nakonec správa už z prodeje dřeva nebude mít zisk žádný a stane se čistě rozpočtovou organizací, podobně jako je tomu třeba u Národního parku Bavorský les.
* Jak vidíte možnosti vzniku nových turistických cest do zatím nepřístupných částí parku?
V loňském roce jsme do procesu posuzování vlivů na životní prostředí dali všechny problematické projekty, které zatím ochrana přírody blokovala. Moji předchůdci se sice měli k tomu, aby některé cesty otevřeli, ale ne tak, aby naplnili to, co říká zákon, tedy hodnotit celkový vliv. My postupujeme přesně podle zákona. Nyní připravujeme dokumentaci pro oněch třicet čtyři záměrů a jejich různé varianty, což by mělo být hotové v červenci. Pak se vše bude veřejně projednávat. Nechci být úplný optimista, ale myslím, že v závěru letošního roku budeme vědět, které nové cesty a za jakých podmínek budeme schopni otevřít. Kromě toho je tady novela zákona o ochraně přírody, která pracuje s tím, že by zpřístupněno mělo být celé území národního parku vyjma tzv. klidových území.
* Jak to vypadá s hájenkou na Březníku?
Máme projektovou dokumentaci na vyřešení odpadních vod a máme záměr, jak zajistíme energetickou samostatnost Březníku. Jsou tam dva problémy. Prvním jsou odpadní vody ze septiku, které volně vytékaly, druhým problémem je elektrická energie, která tam byla zajišťována pomocí generátoru, takže jsme tam spálili velké množství nafty. Stále je dokonce aktuální třímilionová pokuta za odpadní vody od České inspekce životního prostředí. Proti pokutě jsme se odvolali, inspekce provedla nové řízení a v něm nám třímilionovou pokutu udělila znovu. My jsme se opět odvolali, odvolací řízení nyní běží a předpokládáme, že v nejbližší době budeme znát výsledek. Nyní pracujeme na povolení nového čištění odpadních vod, předpokládáme, že stavět začneme na jaře. Už jsme sice měli zahájené stavební řízení, jenže na Šumavě není nic jednoduché a proces pozdržely podněty některých občanských sdružení, kterým dalo ministerstvo životního prostředí za pravdu. Jakmile budou vyřešeny odpadní vody, můžeme tam nějakým způsobem navrátit aspoň letní provoz. Bez sněhu tam problém není, v zimě je to složitější, protože jediným přístupen tam jsou upravované běžecké stopy a je to sedm kilometrů od Modravy. S jistotou mohu říci, že už tam nebude fungovat dřívější restaurace, tu by „neutáhly" ani projektované čištění odpadních vod ani energetické řešení. Vidíme to jako jednoduché občerstvení, aby tam byla možnost dát si něco teplého, aby tam byla možnost schovat se pod střechou, a hlavně chceme hájenku využít jako informační středisko. Doufám, že už v letošním roce nějakým způsobem Březník zprovozníme, ale slíbit nějaký termín si netroufám.
* Jak se vám líbí projednávaný návrh novely zákona o ochraně přírody?
Líbí. Jsou tam dvě hlavní věci, které vítám. První je obecné zpřístupnění celého území národního parku, pouze s výjimkou území, do kterých by z nějakého jasně definovaného důvodu lidé chodit neměli. Takové území může podle novely orgán ochrany přírody vyhlásit skutečně pouze z jasného důvodu, nebude tedy existovat žádné území předem uzavřené pro veřejnost. K uzavření území může vést pouze veřejný, demokratický, přezkoumatelný, kontrolovatelný proces, ne nějaké rozhodnutí „od stolu". Myslím, že hrozba, že ochranáři chtějí zavřít celou Šumavu, je nesmyslná, protože ten proces to ani neumožňuje. Kdyby někdo chtěl skutečně celou Šumavu uzavřít, už to mohl udělat dávno. Je to pouze vyloženě poplašná zpráva. Naprosto teoreticky se může stát, že někdo skutečně navrhne uzavření skutečně rozsáhlého území třeba na Šumavě, ale v tom procesu se pak stejně dojde k tomu, že pro splnění účelu postačí uzavření území podstatně menšího. Tak to funguje leckde v Evropě i ve světe. Není potřeba lidem zakazovat vstup do krajiny. Lidé do krajiny chodí vždy z nějakého důvodu. Primárně používají cesty a pouze velmi malá část jde mimo za nějakým konkrétním cílem. Takže v té krajině se lidé stejně rozptýlí a není nutné všude zakazovat vstup. Druhá věc, která se mi na novele líbí, je, že mění zonaci a vůbec poprvé jasně říká, že ta nejkvalitnější zóna by měla být bez zásahu člověka. To dosud žádná verze zákona o ochraně přírody neříkala. Na druhou stranu novela říká, že území, kde jsou v národním parku sídla, budeme nazývat kulturní krajinou a nebudou tam platit některé zákazy jako na zbytku území národního parku.
* Jak vycházíte se šumavskými obcemi? Některé z nich národní park dlouhodobě kritizují...
Já myslím, že dobře. Šumavské obce se v zásadě dělí na dvě skupiny. Jedna skupina naprosto neustále téměř výhradně neguje cokoliv, co udělá ministerstvo životního prostředí a co udělá správa parku. A zbytek jsou obce, které se chovají relativně normálně, se kterými pochopitelně někdy máme nějaký spor, který musíme vyřešit, ale se kterými je normální komunikace. Tam žádný konflikt není. Proporčně to lze ilustrovat na projednávání plánu péče. V radě národního parku jsou zástupci dvaadvaceti obcí, s dvanácti jsme se dohodli a deset v podstatě svůj negativní postoj formulovalo principálně, nemohou plán péče podpořit, protože jsou proti nám „na válečné stezce". Takže z mého hlediska je to dobrý poměr, většina obcí s námi spolupracuje a my s nimi.
***
Pavel Hubený 52 let, narozen v Klatovech, vystudoval Přírodovědnou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 1993 byl vedoucím Chráněné krajinné oblasti Šumava, 1. května 2014 jej ministr životního prostředí Richard Brabec jmenoval pověřeným ředitelem Správy Národního parku Šumava po odvolaném Jiřím Mánkovi a o rok později jej ve funkci potvrdil.
