Varšava/ Rozhoduje se o budoucnosti přírodního skvostu. Bělověžský prales, nejstarší v Evropě, ohrožují nejen klimatické změny, ale svým způsobem i sami „domorodci”.
Ti by raději viděli, kdyby se polský stát postaral o nová pracovní místa, která v kraji zoufale chybí. V tom případě by šla ale vzácná přírodní památka stranou.
Na jedné straně stojí ochránci přírody, kteří jsou pro utužení ochrany domova největšího stáda zubrů. Na straně druhé se obyvatelé z okolí pralesa přísnějším pravidlům brání. Obávají se, že by mohla poškodit místní ekonomiku.
Rozšíření ochranného pásma chce prosadit UNESCO, pod jehož ochranu vzácný park od roku 1979 patří.
„Průměrná teplota vzrostla za poslední půlstoletí o 0,8 stupně Celsia. A to je na prales hodně,” varuje Elzbieta Malzahn z Institutu pro výzkum lesa.
Kraj u běloruských hranic patří k nejchudším v Polsku.
„Můžete si myslet, že jsme blázni, kteří nechtějí peníze. Šly by ale jen do ekologie, zatímco tady potřebujeme silnice,” tvrdí primátor Albert Litwinovicz.
Obávají se, že přijdou o investory, města zchudnou a začne propouštění. „Výstavba jakéhokoli závodu uprostřed národního parku by byla téměř nemožná. Jenže my chceme právě zlepšit dopravu a infrastrukturu,” říká Litwinowicz. Hledat práci je pro lidi v okrese těžké, protože v okolí nejsou žádná významná průmyslová centra.
Pokud by se celá oblast stala přísně chráněnou, padesát dělníků by přišlo o práci. Ti se doposud starají o udržování hvozdu a těžbu dřeva. Prales však musí zůstat neudržovaný, nedotčený.
Čtvrtina obyvatel už kvůli nezaměstnanosti radši odešla.
Bělověžský prales, rozkládající se při obou stranách polskoběloruské hranice, pokrývá plochu přes 140 tisíc hektarů.
Je jedinečný tím, že je poslední zachovalou plochou nížinného listnatého pralesa v Evropě. Každoročně ho navštíví – i kvůli ojedinělému výskytu zubrů – až 150 tisíc lidí. Jenže výnosy z turistiky jsou až na 10. místě příjmů okresu. Celosvětový význam pralesa je srovnatelný například s amazonskými tropickými pralesy.
