Karel Daniel Gangloff si vysloužil přezdívku český Archimedes. Jako dlouholetý lesmistr na arcibiskupském velkostatku v Rožmitále vymyslel řadu dodnes ceněných přístrojů a mechanismů. Hlavně ale v okolních brdských lesích zavedl síť šachovnicových průseků pro lepší lesní hospodaření, což se pak rozšířilo do všech českých lesů.
Jestliže Češi postrádali v polistopadové éře novodobého Baťu jako tahouna pracovitého a slušného podnikání, pak církev obdařená loni tisícovkami hektarů zrestituovaných lesů může litovat, že nemá Gangloffa. Dnes celkem zapomenuté jméno někdejšího lesního inženýra na arcibiskupském velkostatku v Rožmitále pod Třemšínem bylo v 19. století zvučným pojmem: na dílo Karla Daniela Gangloffa se do brdských hvozdů jezdily dívat exkurze lesníků z celých Čech!
A bylo co vidět. Rožmitálské lesy protínala do té doby nevídaná šachovnicová síť rozdělovacích průseků dělících jednotlivá lesní oddělení. Nikde žádné polomy, spousta nových lesních cest, zdravý les, výtečný stav lovné zvěře, nová koryta potoků svádějících vodu k železářským podnikům. A přitom všude viditelná úcta k původním staletým bukovým a jedlovým porostům na úbočích brdských kopců.
Nebylo divu, že Gangloffovy metody lesního hospodaření se šířily nejdříve do sousedních polesí (Spálené Poříčí, Zbiroh), a pak i dále po Čechách. Ještě dál do Evropy pronikly Gangloffovy vynálezy, třeba šindelka neboli stroj na výrobu šindelů, patentovaný roku 1855 a oceněný zlatou medailí na mezinárodní průmyslové výstavě v Belgii.
Z hlediska dnešního podnikání je však nejvzácnější jiná věc. Totiž fakt, že samotný Gangloff, přezdívaný už za života český Archimedes, zůstal přes svůj úspěch až do smrti skromným a v podstatě nemajetným milovníkem přírody.
Německý „český Archimedes"
Vraťme se však na začátek jeho příběhu. Karel Daniel Gangloff se narodil 11. května 1809 v Praze jako jedno z dvojčat. Byl německé národnosti, jeho otec pocházel dokonce z dalekého Alsaska a matka z Bavorska.
Kromě procházek po lesích se však mladý písař dál pilně věnoval i soukromému studiu. V Praze postupně skládal zkoušku za zkouškou, až v roce 1837 dosáhl inženýrského titulu a stal se „politickým geometrem pro Království české".
Zvýšená kvalifikace však Gangloffovi paradoxně zkrátila jeho začátečnické působení v zamilovaném Rožmitále. V roce 1839 jej správa arcibiskupských velkostatků poslala jako nadlesního na svou správu v Červené Řečici na Pelhřimovsku.
Na dílo Karla Daniela Gangloffa se do brdských hvozdů jezdily dívat exkurze lesníků z celých Čech.
Tam pak strávil celkem pětadvacet plodných let. Stal se zakládajícím členem České lesnické jednoty (1848), psal odborné články a po večerech začal vynalézat.
V Praze se ocitli díky tehdejšímu pražskému arcibiskupovi Vilému Florentinovi Salm-Salmovi, jehož rod pocházel z Porýní a otec Gangloff u něj zastával úřad hofmistra čili správce panského dvora.
Technicky nadaný Karel nejprve vystudoval v letech 1826–1827 jednoroční kurz pražské polytechniky, a pak se rozhodl pro lesnické povolání. Tomu se učil tři roky ve službách rodu Kolowratů u lesmistra Jana Veselého v Rokytnici, a pak v roce 1831 nastoupil jako dvaadvacetiletý do služeb velkostatků pražského arcibiskupství. Tehdy se poprvé – ovšem jako pouhý písař – objevil na Lesní správě v Rožmitále.
Okolní nekonečné brdské lesy mu už tehdy učarovaly. „Vzpomínám s opravdovým potěšením mohutných porostů, které zdobily zejména lesní oddělení Průsek a Kobylí hlavu, když jsem v roce 1831 nastoupil do služby na rožmitálské panství," napsal Gangloff později, v roce 1870, do pamětní knihy štěrbinského revíru. „Lidskou rukou neporušená příroda se tu představovala velkolepostí vzrůstu a mocně působila na člověka," neskrýval svůj mladický zážitek.
Nejvíce praktického uplatnění ale našel výše zmíněný a v Belgii oceněný stroj zvaný Gangloffova šindelka, určená pro výrobu tehdy oblíbené levné dřevěné střešní krytiny. Pilný nadlesní-zeměměřič později svou šindelku podle regionálního historika Jana Čáky nainstaloval například do haly zrušené hutě u rybníka Obžery na Rožmitálsku, kde stroj dokázal ročně vyrobit až milion kusů šindele.
Jaro místo podzimu života
Brdský vojenský újezd byl nedávno zrušen, takže nic nebrání krátké „gangloffovské" procházce bývalým arcibiskupským polesím. Půjdete-li severozápadně od Rožmitálu pod horu Praha za někdejší vesnici Záběhlou, narazíte na místo, kde se od Padrťského potoka odděluje umělá strouha.
Voda, která by jinak tekla do Padrťských rybníků a pak přes Strašice do Rokycan a do Berounky, je už zhruba sto padesát let částečně odváděna umělým dvoukilometrovým Gangloffovým náhonem do rožmitálské kotliny.
V geodetickém oddělení Národního technického muzea se dnes nachází celkem 28 Gangloffových zeměměřičských přístrojů, tamtéž leží i dosud nezpracovaná pozůstalost včetně dvanácti Gangloffových patentů, z nichž některé spadají do červenořečického období.
Jde například o dendrometr z roku 1839, který sloužil k měření průměru stromů v libovolné výšce. Světově unikátním planimetrem
Tam kdysi pomocí třinácti rybníků poháněla železářské podniky, které byly pod Gangloffovým dozorem.
Jak to? Inu, „dobří holubi" se, jak známo, vracejí. Karel Gangloff na Rožmitál v Červené Řečici nezapomněl a ve svých jedenapadesáti letech se tam na stará kolena znovu nechal poslat jako vedoucí taxačního oddělení arcibiskupských lesů. Zatím jen přechodně, aby vyzkoušel svůj nápad rozdělit lesy šachovnicí průseků na přibližně stejně velká lesní oddělení.
Základ linií tvořily vodní toky, hlavní cesty a terénní hřbety, na něž navazovaly kolmice – takto vzniklé celky se staly důležitými plánovacími jednotkami, které měly usnadnit moderní lesní hospodářství a přípravu lesních plánů.
Usnadnily. A tak už 7. ledna 1864 přichází Gangloff do Rožmitálu natrvalo. Byl jmenován zdejším lesmistrem. Přesun usnadnil fakt, že byl dosud svobodný a neměl rodinu.
„Do sebe uzavřený dříč, věčně zahloubaný do knih nebo cosi kutící ve své dílně v rožmitálském zámku," charakterizuje Gangloffa jako člověka regionalista Čáka. „V povolání lesmistra energický, jinak však tichý a mírný. Nechodil na zábavy ani na návštěvy, jen řídce se stýkal s úzkým kruhem přátel," dodává ve své knize Toulání po Brdech.
Gangloff, přezdívaný už za života český Archimedes, zůstal přes svůj úspěch až do smrti skromným a v podstatě nemajetným milovníkem přírody.
Kvalitu porostů vylepšil dobře založenou odvodňovací sítí, novými cestami se lépe sváželo dřevo, nové technologie zpracování a zakládání nových dřevozpracujících podniků přispěly k dobré ekonomice velkostatku.
Přesto Gangloff v Rožmitále okřál a ožil. Například se ve svých šestašedesáti letech v roce 1875 oženil, manželkou se stala Františka rozená Ulrichová z tehdejšího převážně německojazyčného Johnsdorfu (dnešní Janov) na Mostecku.
Německý pár byl ovšem národnostně velmi tolerantní. Třeba v době vrcholící národní emancipace a slavných poutí na horu Třemšín založili rožmitálští Češi vzdělávací spolek Špaček. A když se měl 27. srpna 1876 světit spolkový prapor, „za matku práporu byla požádána paní Františka Gangloffová, která velmi ochotně vyhověla. V předvečer uspořádáno zastaveníčko matce práporu při hudbě a průvodu s lampiony, co zatím bengálské ohně zapáleny byly," zůstalo o tom svědectví v Pamětní knize spolku Špaček.
Mimochodem, Gangloffovi bydleli v domku hned vedle rožmitálského hradu. Dnes by se asi žalostnému stavu této památky, která za nich sloužila i jako občasná rezidence arcibiskupa Bedřicha Josefa kardinála Schwarzenberga, nestačili divit. Areál hradu sice v roce 1998 získala nazpět církev, avšak záhy jej převedla na firmu ovládanou zahraničním soukromníkem, který nechává objekt chátrat (více viz Arcibiskupské panství Rožmitál).
Les jako osud
Návrat do Rožmitálu byl ovšem hlavně vrcholem Gangloffova manažerského a odborného života. Arcibiskupské lesy proměnil ve vzorně vedený hospodářský celek, na který se jezdili dívat lesníci z celých Čech.
Výrazem úcty ke Gangloffově práci bylo udělení členství v řadě odborných společností, například ve Fyziokratické společnosti v Praze nebo v Leopoldově akademii v Drážďanech.
Gangloff pokračoval i ve vynalézání. V roce 1875 vymyslel stroj na výrobu zápalek, který za hodinu zvládl vyprodukovat 1 116 000 dřívek. O dva roky později zase zkonstruoval stroj na výrobu tužkových dřívek a stroj na výrobu floků čili dřevěných kolíčků do bot. Postavil i model „větrného motoru" nebo buzolu kombinovanou se slunečními hodinami.
Kromě toho se staral i o vyloženě lesnické zlepšováky. Je autorem klučky na dobývání pařezů, metody na hroudovou sadbu, kulobrokovnice či jelení vábnice vyrobené z jeleního hrtanu. Některé z jím zhotovených prototypů dnes najdeme vedle Národního technického muzea i v rožmitálském Podbrdském muzeu.
Gangloff ovšem psal i odborné články a na sklonku roku 1878 založil v Rožmitále na zámku také „srážkoměrnou" čili meteorologickou stanici, jejímž byl i prvním pozorovatelem.
V době, kdy Gangloff působil v Červené Řečici, byla většina jím předtím tak obdivovaných staletých stromů v brdských lesích nešetrně vykácena. „Je škoda, že aspoň část tohoto krásného a zajímavého pralesa nezůstala zachována potomstvu. Kmeny by byly jistě vydržely ještě staletí," zalitoval v pokračování již citovaného zápisu v pamětní knize štěrbinského polesí lesmistr, který myslel nejen na hospodářský profit, ale i na estetiku a tradici. „Kéž by tu všude opět vyrostli takoví velikáni," nezapomněl dodat.
Snad i proto si u jednoho velkého dvousetletého buku pod vrcholem Třemšína nechal postavit lavičku, kde rád sedával a kouřil dýmku. V roce 1869 nechal poblíž postavit i kamenný kvádr s litinovým křížem, ztvárněným jako dva zkřížené kmeny mladých buků. Stojí tam dodnes a říká se mu Gangloffův kříž.
Právě k němu Karel Daniel Gangloff zamířil, když vyrazil spolu se svým švagrem 7. února 1879 na saních do zasněženého lesa. Při poledním návratu jej však v saních postihl záchvat mrtvice a odpoledne doma zemřel. Pohřben byl na hřbitově ve Starém Rožmitále, kousek od hrobu dalšího rožmitálského velikána Jakuba Jana Ryby.
Po stavitelích zůstávají domy, po skladatelích hudba, po průmyslnících továrny či značky. Jaké je však dědictví po bezdětném lesmistrovi? Jeho vzorně hospodařící velkostatek je dnes v troskách, vysazené stromy většinou už vymýceny.
Při pohledu do map však nelze přehlédnout, jak na šachovnicové čáry průseků v lesích kolem Třemšína navazuje podobná síť všude kolem, vlastně po celé zemi. To je Gangloffův pomník.
