Vědci našli v Podyjí nenápadnou rostlinu sítinu tmavou, která přitom byla na území Národního parku Podyjí a rakouského Thayatal považována za vyhynulou. Od posledního záznamu o ní letos uplynulo 100 let. V tiskové zprávě o tom dnes informovala Renata Hurníková z Jihomoravského muzea ve Znojmě.
Sítina tmavá je zařazena v Červeném seznamu podle národních kategorií ohrožení ke kriticky ohroženým druhům. V České republice i v Dolních Rakousích je zákonem zvláště chráněným druhem, v Rakousku je vedena dokonce mezi druhy ohroženými vyhynutím. Z Čech rostlina vymizela, na Moravě roste jen v několika lokalitách.
V Podyjí ji botanici našli na odlehlé a v lese skryté lokalitě U Rumcajse. Podle odborníků je důležitou podmínkou pro klíčení sítiny tmavé narušení bahnitého povrchu. "Na lokalitě U Rumcajse bývá povrch neperiodicky obnažován stádem prasete divokého, které obvykle způsobuje nežádoucí disturbance (narušení, pozn. red.) svým rytím. V tomto případě je však disturbance vítaná," popsal Radomír Řepka z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který byl u nálezu. Stejně jako botanik Jihomoravského muzea ve Znojmě Radomír Němec.
Klíčení podle odborníků dále napomohlo zaplavení substrátu v první polovině vegetačního období vodou. To se událo v červnu. V letním období pak voda postupně zmizela a zůstala po ní obnažená místa bez vegetace. A právě na narušených a mokrých místech citlivou a náročnou sítinu vědci našli. „Semena zde byla nepochybně uložena v půdě, v tzv. půdní semenné bance, desítky let a čekala na svou příležitost, která v letošním roce konečně přišla,“ řekl Němec.
NP Podyjí vznikl v roce 1991 na území někdejší chráněné krajinné oblasti, na Moravě je jediný. Na rakouské straně vznikl národní park až v roce 2000. Jde o unikátní přírodu zachovalého říčního kaňonu bez lidského osídlení s teplomilnými lesy a květenou.
ČTK
Komentáře
Semena za určitých podmínek vydrží daleko dýl, jak si lidi myslí.
https://www.agromanual.cz/cz/clanky/ochrana-rostlin-a-pestovani/plevele/regulace-zasoby-semen-plevelu-v-ornici
" Největší argument, že půdní zásoba životných semen plevelů je „věčná“, byl podpořen zvláště těmito dvěma údaji.
1. Tzv. norimberský ječmenem - Obilky jarního ječmene vyklíčily po 124 letech uložení v základech norimberského divadla (Aufhammer - 1957) a tato odrůda je dosud i u nás udržována v semenných bankách."
Kdybych podobné neviděl sám na vlastní čočky, asi bych tomu taky nevěřil.
A několikrát.
Před pár lety vytěžili BO 150 letý porost založený na obecní pastvině - a celá paseka byl jeden žlutej náprstník. Nikdy před tím tam nebyl a už zase není.
U svýho 500 let starýho baráku jsem kopal izolaci a nechal hromadu hlušiny pár let ležet. Vyrazili tam maliny - je to uprostřed vsi, nikde poblíž žádný nejsou, tam, co jsem kopal, byla původně kamenná dlažba. Klidně mohli vyklíčit prvně po 30letý válce - to byl barák asi vyhořelej.
A do třetice náprstník vlnatej - na Kirelem skosený malý pasečce - jedle 200 let, původně úhor - jen pár kytek, udržel se asi 10 let a šmidra - nikde okolo není a nebyl.
Jsou to místa kam dlouhodobě docházím, nepřehlíd bych to.