Dva kluci, kteří kouřili vodní dýmku, způsobili největší požár v dějinách Izraele. Oheň spálil tisíce hektarů lesa. Už šest let ho pomáhá obnovovat i výprava dobrovolníků z Břeclavi.
5plus2 DOBRÁ ZPRÁVA BŘECLAV Poprvé byl v Izraeli v říjnu roku 2010 jako turista. Břeclavana Karla Káňu země svojí krásou a atmosférou uchvátila. Když o tři měsíce vypukl v pohoří Karmel největší požár v dějinách Izraele, věděl, že chce pomoci. Každoročně s partou dalších lidí proto vyráží do tamějších lesů, aby pomohl obnovit to, co oheň zničil.
Oheň tehdy zažehli dva chlapci, kteří popel z vodní dýmky vysypali do suché trávy. Velké sucho a silný vítr způsobily, že se plameny začaly nekontrolovaně šířit. Při požáru zemřelo 41 osob, oheň zničil téměř tři tisíce hektarů lesa.
Karel Káňa jako bývalý lesník hned věděl, že teď může zemi, kterou obdivuje, pomoci. „Zjistil jsem si, že v Izraeli hospodaří v lesích organizace KKL, a napsal jsem jim mail. Odpověděli, že jakoukoliv pomoc uvítají. Dohodli jsme se, že nejúčinnější bude vyjet s nějakou partou na místo osobně a pomoci tam fyzicky," popisuje začátek spolupráce muž, který dnes působí jako pastor Apoštolské církve. Tři měsíce po požáru už vyjel do pohoří Karmel.
„Pracovali jsme ve vesnici, kde požár začal. Viděli jsme ty obrovské plochy spálených lesů. I osudnou zatáčku, ve které shořel autobus plný lidí. Ještě tam bylo plno svíček, potkávali jsme se s vdovami po těch lidech, bylo to velmi smutné," popisuje první dojmy.
Měsíční krajinu místní lesáci postupně dávají dohromady. „Naším úkolem je většinou dělat prořezárku. Izraelský les se od toho našeho v mnohém liší. Je daleko nižší, prorostlý křovím, ve kterém jsou ukryté doubky a borovice. Ty je potřeba z křoví uvolňovat," popisuje Káňa úkoly české výpravy.
Letos pracovali podél náročné turistické trasy. Do hloubky asi padesáti metrů dovnitř lesa odstraňovali nežádoucí porost. „V případě dalšího požáru by se tady oheň mohl zastavit," vysvětluje Káňa. Navíc vytvářeli pro turisty atraktivní průhledy do údolí. „Mákli jsme si, ale myslím, že to stálo za to," míní.
Češi vyjeli do Izraele už pošesté. Karel Káňa jezdí každoročně, jeho tým se ale obměňuje. Letos výpravu doplnili ještě manželé Jana a Jiří Průdkovi. Žena byla součástí výpravy vůbec poprvé. „Byla velmi zdatná, nicméně je to spíš chlapská práce. Pracuje se s motorovou pilou, vytahují se větve, člověk je celý poškrabaný a nezastaví se," popisuje Káňa. Napřesrok si cestu zopakuje. „Zatím je tam pomoc potřebná. Pořád je proč tam jezdit," míní.
Krajina se postupně mění. V místech, kde hořelo, zmladily ohořelé stromy. Nálety borovic už mají k metru. „Většinu plochy však tvoří národní park, kam lesníci nesmí. Obávám se, že až stromy vzrostou, bude to neproniknutelná džungle. Jsou to tisíce hektarů plochy bez jakéhokoliv výchovného zásahu," netají se obavami bývalý lesník.
S místními lesníky už Čechy pojí přátelský vztah. I díky tomu se občas podívají i po krásách země. „Snaží se pro nás vždy něco udělat. Cestou na letiště nás třeba vzali do Tel Avivu, jiný rok k největšímu hnízdišti tažných ptáků na cestě do Afriky. A vždy se podíváme do Jeruzaléma. Ale neříkáme si o to. Jezdíme tam hlavně pracovat," poznamenal Káňa.
