„Motorovou pilou vám vyřežu i ptačí budku, za dvě minuty a devět vteřin ji máte i s bidýlkem," nabízí Jiří Vorlíček a vypráví, jak se řeže vánoční strom pro Staroměstské náměstí sto let starou ruční pilou.
Martin Komárek zase tvrdí, že s pilou se dá soutěžit i před publikem, jaké nepřijde ani na leckterý fotbalový zápas.
Člověka, který celý život pracuje se dřevem, překvapivě nepotkávám v lese, ale v desátém patře kancelářské budovy v Praze. Úplně mimo obor to však není, Jiří Vorlíček tady pracuje pro známého výrobce zahradní a lesní techniky.
Práci se dřevem má v krvi. „Děda dělal u jednoho šlechtice v Posázaví, přes léto jako tesař a v zimě přímo v lese," vysvětluje, že tehdy se kácelo hlavně v období vegetačního klidu. „Další příbuzný zase působil jako sekerník, ten vyráběl dřevěná zařízení mlýnů na mletí mouky," popisuje staré řemeslo. Jiří Vorlíček ovšem hned dodává, že on sám si ke dřevu vyšlapal vlastní, docela neobvyklou cestu.
„Můj největší koníček byly motorky, hlavně plochá dráha. Jenže v devadesátých letech tenhle sport upadal a já chtěl u motorů zůstat," vypráví, jak začal místo motocyklů upravovat motorové pily závodníkům. „S lidmi, kteří soutěžili v řezání dřeva, jsem začal jezdit i na tréninky.
Pak mě jednou vyhecovali, ať zkusím závodit s nimi, a už jsem u toho zůstal."
V letech 2010 a 2012 vyhrál Jiří Vorlíček mezinárodní mistrovství v ČR. S motorovou pilou pracuje dodnes, hlavně při tvorbě dřevěných soch - a právě teď se chystá zvěčnit Brněnského draka.
25 litrů benzínu a dva kávovary
„Dřevosocháním se můžete i živit, loni jsme v Harrachově vydražili sochu Krakonoše za 25 tisíc," dozvídáme se překvapivou cenovku. Pro Vorlíčka samotného jsou dřevěné sochy hlavně „odpočinkovou" činností. Ty uvozovky jsou však podle něj namístě.
„Dostanete dvoumetrový kmen stromu a nejdřív musíte trefit tvar. Odřezáváte velké kusy dřeva tou nejtěžší pilou, která váží i přes sedm kilogramů. To je ta fyzicky nejnáročnější část práce." Výtvarník se překvapivě i dost naběhá, neustále totiž musí své dílo kontrolovat z větší dálky.
„Popojdeme si klidně i sedm metrů a přemýšlíme. Jeden správný řez tady ušetří hodinu práce."
Pak bere tvůrce do ruky menší pilu a hraje si s detaily, celá práce může trvat i několik dní. Na nadcházející prezentaci v rámci brněnské výstavy TECHAGRO se tak bude sochat hned dva a půl dne, Vorlíček shrnuje tamní program takto: „Tři lidi budou vytvářet jednak menší věc, do dvou metrů výšky, s vinařskou tematikou. A pak budeme tvořit Brněnského draka, tedy dřevěnou kopii krokodýla nilského, jaký visí v Brně na radnici. Sochat se budou dvě poloviny a ty se nakonec spojí dohromady."
Řečí čísel, do Brna si dřevosochaři vezou 9 motorových pil, 25 litrů benzínu, 15 litrů oleje na mazání řetězu, dva kávovary a nespočet minerálních vod. Dřevo, borovice vejmutovka, už bude na výtvarníky čekat na místě.
Kácel i strom z dob Marie Terezie
„Nikdy neodjíždíme od rozdělané práce," nepochybuje Vorlíček, že dřevěného draka návštěvníci skutečně spatří. Ve světě dřeva už zkušeného mistra zřejmě nic nepřekvapí. Vždyť založil Dřevorubecké muzeum v Ratajích nad Sázavou, kde vystavuje 100 benzinových pil z celého světa. Kácel čtvrtý nejstarší strom v Evropě, který rostl už od dob Marie Terezie. A když v rodných Ratajích vytipoval vánoční strom pro Staroměstské náměstí, řezal ho ruční pilou, břichatkou z období okolo roku 1913.
„Musel jsem zjišťovat v dobové literatuře, jak takovou pilu vůbec správně nabrousit. Samotné řezání pak už šlo krásně," vypráví, jak kácel pod dohledem televizních kamer a čtyř stovek zvědavých příchozích. Seshora ho kontroloval dokonce i jeřábník, s nímž si vyměňoval signály. „Strom nesmí spadnout, musíte ho uříznout tak, aby zůstal viset na jeřábu," vzpomíná na své představení v rodném městě.
A upozorňuje: „Strom pro Staroměstské náměstí může navrhnout každý, stačí ho vyfotit, přidat souřadnice nebo alespoň popis místa a poslat jej organizátorovi vánočních trhů." On sám takhle pátrá vlastně neustále. „Já mám takovou profesionální deformaci. Loni jsem jel s kamarádem o víkendu na motorkách na Šumavu. Sotva jsme ráno nasedli, už jsem na něj volal, ať zastaví, že jsem dva vánoční stromy našel," potvrzuje Jiří Vorlíček, že jeho láska ke dřevu skutečně nezná hranic.
Motorová pila je drahý sport
Podobné nadšení projevuje i Martin Komárek, reprezentant timbersportu, tedy soutěže v sekání a řezání dřeva. „Je to takový dřevorubecký šestiboj, ve třech disciplínách se používá sekyra, ve třech motorová pila," přibližuje svůj sport. Náročný je nejen na čas věnovaný tréninku, ale i na finanční prostředky.
„Třeba poslední disciplínou je řezání pilou s extrémně vysokým výkonem. Ta se používá jen na závody, stojí kolem dvou set tisíc korun a někomu vydrží sotva jeden rok," popisuje, jak se řezání dřeva pro zábavu dokáže prodražit. Naopak prý ušetříte za lékařskou péči. „V hokeji nebo fotbale je úrazů víc, nepamatuji se, že by se nějaká nehoda stala přímo při závodech," marně vzpomíná Komárek. „U sekacích disciplín máte drátěné chrániče, od špičky nohy až po koleno, u řezacích zase neprůřezné návleky, brýle přes oči a sluchátka nebo špunty do uší," vypočítává bezpečnostní pomůcky.
„Úrazy se ovšem stávají při tréninku, když se něco opomene, a hlavně při manipulaci s náčiním." Sám má jednu takovou vzpomínku na dlani. „Brousil jsem sekyru, a když mi vyjela z ruky, reflexivně jsem po ní skočil a tím pěkně nabroušeným nástrojem si celou dlaň rozřízl," popisuje jizvu o délce 12 centimetrů. „Každý z nás má určitě alespoň jeden takový šrám," dodává závodník jen tak mimochodem.
Nejlepší dřevorubci jsou u protinožců
Náročný sport umí také odměnit, ale jen ty nejlepší. „Já jsem díky timbersportu projel celý svět," potvrzuje to český reprezentant. Vítězové totiž dostávají možnost trénovat ve státech, kde timbersport teprve začíná, nebo se naopak sami mohou učit od mistrů.
Čtyřnásobný mistr Evropy tak procestoval Evropu a zkušenosti získával ve Spojených státech i od největších mistrů na Novém Zélandu. „Závodění se dřevem je spojeno s osidlováním nových kontinentů. Lidé tehdy museli zpřístupnit lesy a dřevo pak použít na budování měst," vypráví český sportovec. „Dřevorubci pracovali za malé peníze, často mohli přijít i o život, a tak si chtěli alespoň zpestřit práci závoděním."
Tehdejší disciplíny z velké části přetrvaly dodnes a je o ně zájem mezi soutěžícími i diváky. „V irském Kilkenny se na náš závod přišlo podívat 15 tisíc diváků, i v České republice přijde za pěkného počasí klidně přes pět tisíc lidí." Řezání a sekání dřeva tak přitahuje víc než leckterý fotbalový zápas. „Pro lidi ve městech, obklopených moderními technologiemi, je to vlastně už něco netradičního, když se řeže dřevěná kláda," nabízí Martin Komárek možné vysvětlení. On i Jiří Vorlíček jsou každopádně důkazem, že ani u nás někteří lidé na práci se dřevem stále nezapomněli.
* Jiřího Vorlíčka i Martina Komárka potkáte v následujících dnech na brněnském Výstavišti. Od neděle do čtvrtka, 3. až 7. 4., vždy od 9 do 18 hod. se zde koná Mezinárodní veletrh zemědělské techniky TECHAGRO, zároveň tu najdete výstavy věnované lesnictví a myslivosti, veterinářství i biomase.
* Vorlíček bude kolegům pomáhat s dřevěnými sochami od neděle do úterý, timbersport je pak na programu ve středu od 12 hod. na ploše Z1. K vidění bude nejen show, ale i kvalifikace na Mistrovství ČR Czech Cup Silva Regina za účasti 16 nejlepších dřevorubců v republice.
* Na jedno vstupné se dostanete na všechny zmíněné výstavy, 100 Kč se platí při nákupu přes internet, na místě pak 170 Kč, zlevněná vstupenka 130 Kč, rodinná 400 Kč. Více na bvv.cz a techagro.cz
