Lesy se obecně obnovují přirozenou, umělou nebo kombinovanou cestou. Jednoduše řečeno, umělá obnova spočívá v řízené výsadbě stromů ručním nebo mechanizovaným způsobem na plochu, kde les byl, resp. částečně ještě je, nebo na plochu, která má být nově zalesněna. Tento způsob předpokládá nákup vhodných sazenic nebo řízků a jejich správné vložení do půdy tak, aby byl zabezpečen jejich bezproblémový růst. Přirozená obnova je způsob vytváření nové generace lesa autoreprodukcí mateřského porostu. Její úspěšnost je podmíněna výskytem semenné úrody, vhodným stavem půdního povrchu často s nezbytnou přípravou půdy a příznivým porostním klimatem od opadu semen, ujmutí se náletu až do stadia nárostu.
Na mapě světových biomů lze vysledovat, kde se nacházejí stepi, savany, pouště, hory, tundry a lesy. Z této mapy je patrné, že lesů je na celé Zemi překvapivě málo.
Například rozloha opadavých listnatých lesů je menší než rozloha pouští a polopouští. V těchto mapách není detailně zaznamenán konkrétní stav lesa, resp. jeho kvalita, dokonce se předpokládá les i v lokalitě, kde jsou pouze keřové porosty živelně rostoucí, jednotlivě stojící stromy rozdílného stavu a stáří. Česká republika se nachází ve šťastné poloze na povrchu zemském. Jsou zde všechny vhodné podmínky pro život, protože je zde příznivé podnebí, dostatek vody (doufám, že se sucho z letošního roku nebude opakovat pravidelně) a jsou zde krásné lesy.
Význam lesa
Les je tvořen rozmanitými dřevinami a doprovodným bylinným pokryvem, soustavou lesních cest a lesními objekty (stavbami), které jsou využívány ve prospěch pěstování lesa a doprovodných činností.
Dřevinami se rozumí především stromy, které dorůstají do určité výšky a objemu koruny. Stromy se liší druhovou, věkovou nebo prostorovou skladbou. Lesy jsou zpravidla rozděleny na plošné souvislé části, které se od sebe liší druhem stromů (druhovou kombinací), jejich stářím (výškou stromů) a plošným rozsahem.
Les má několik významů (tzv. kladné externality). Je to například význam rekreační, vodohospodářský, půdoochranný, ochranný (větrolamy, protiprachové bariéry), poskytuje útočiště mnoha organismům (lesní zvěř, ptactvo, bezobratlí atd.), má význam společenský, energetický a především hospodářský. Většina lesů v České republice disponuje všemi významy současně. Přestože se mnozí lidé mohou domnívat, že les „roste a obnovuje se sám", protože využívá pro fotosyntézu sluneční paprsky, vodu ze srážek, živiny ze zemského povrchu, dýchá snadno dostupný oxid uhličitý a rozšiřování semen zajistí vítr, ptactvo a zvěř, není tomu tak docela pravda.
Je velmi pravděpodobné, že bez zásahů člověka by lesy rostly v současné době také, ale v živelné podobě. To nebrání, aby lesy nebyly krásné a nedisponovaly některými výše uvedenými významy, ale hospodářský a rekreační význam by byl potlačen.
Lesy pokrývaly planetu Zemi již před vznikem člověka. Před 2500 lety člověk lesy využíval a o jejich obnovu se vůbec nestaral. Les se samovolně obnovoval přirozenou cestou, protože k tomu měl podmínky a čas. To netrvalo dlouho, protože spotřeba dřeva z lesů se neustále zvyšovala. Člověk čím dál, tím více využíval dřevo z lesů ve prospěch svého rozvoje a zabezpečení životních potřeb do takové míry, že přirozená lesní obnova již nestačila potřeby pokrýt. Lesy byly postupně likvidovány a to se děje dosud, naštěstí nikoliv u nás v České republice.
Podpora přirozené obnovy lesa
Přirozená obnova velmi zlevňuje hospodaření v lese. Zraňování půdy je jedna z forem snadné mechanické přípravy půdy, jejíž podstatou je narušení drnu nebo povrchové vrstvy nadložního (surového) humusu se současným promísením s minerální zeminou.
Přirozené zraňování v lesích zajišťuje zvěř, zejména divoká prasata, erozní činnost vody a pohyb strojů a činnost lidí, která vede k načechrání lesní půdy. Tím jsou vytvořeny příznivější podmínky pro vyklíčení semen a růstu náletu.
Úmyslné zraňování půdy se používá nejčastěji pro zajištění přirozené a kombinované obnovy a je nejúčinnější při semenných fázích clonných sečí a podle potřeby se provede buď místní úpravou – formou ploškování a pruhování, nebo celoplošnou přípravou – formou pásů nebo malých oddělených ploch.
Cílem zraňování lesní půdy je porušení souvislého půdního povrchu a alespoň občasné obnažení minerální půdy, popřípadě její smíchání s organickou povrchovou vrstvou. Provádí se obvykle nepravidelně po celé ploše, která se předem nijak nepřipravuje. (Pokračování na str. 17) (Pokračování ze str. 16)
Je třeba uvést, že ne vždy se podaří zraňováním půdy přispět k přirozené obnově do takové míry, že vznikne nový porost, jenž je schopen se úspěšně vyvíjet. Stává se, že se více prosadí buřeň, která růst přirozeně vzniklých semenáčků potlačí.
Nejvíce jsou rozšířeny zraňovače s rotačními pracovními orgány, ke kterým patří talířové půdní frézy. Talířové frézy jsou vhodné ke zraňování lesní půdy tam, kde se vyskytují drobné kameny, větve a kořeny.
Kultivátorové zraňovače (ploškovače), plužní zraňovače (oddrnovací pluhy) a frézy s horizontální osou rotace (lesní rotavátory, kombinované frézy na pařezy a půdní frézy) jsou vhodné pro zraňování jakékoliv lesní půdy, kde je dostatečná vrstva humusu a nejsou zde členité pevné překážky. Půdní talířová fréza je určena k pruhové přípravě půdy pro umělou nebo přirozenou obnovu lesa na silně zabuřenělých, resp. kalamitních plochách.
Talířová půdní fréza je nesena v tříbodovém závěsu traktoru. Tlakový olej pro pohon hydromotoru frézy je odebírán z vnějšího okruhu hydrauliky traktoru. Podle typu talíře a jeho natočení je možné provádět pruhovou, ploškovou a záhrobcovou přípravu půdy s tím, že v pruhu nebo plošce je možné současně vytvářet jamky do různé hloubky.
Dvoutalířové půdní frézy jsou neseny prostřednictvím přibližovacího štítu SLKT, UKT nebo na rameni hydraulického jeřábu vyvážecí soupravy. Talíře lze naklápět v úhlech 20°, 32° a 45° vzhledem k příčné ose frézy.
Standardním vybavením je talíř s 12 zuby o průměru talíře 950 mm. Počet otáček talíře je 25 až 50 za minutu. Rozestup pruhů je variabilní v rozmezí od jednoho do dvou metrů. Lze je zavěsit také na tříbodový závěs traktoru vyšší výkonové třídy nad 60 kW.
Kombinovaná fréza na pařezy s rotavátorem KSH 700 firmy Karlov-Karlshof disponuje šířkou záběru 350 mm a hloubkou zpracování 30 cm. Hmotnost frézy je 560 kg a je nesena v tříbodovém závěsu traktoru s výkonem motoru 40 kW.
Kultivátorové zraňovače jsou určeny pro přípravu v ploškách na plochách se silným porostem buřeně. Do této skupiny lze zařadit ploškovač, kterým se zraňují půdy i s kamenitým podložím. Ploškovač je vybaven odpruženými slupicemi (noži), které se samočinně odklopí při nárazu na pevnou překážku.
Plužní zraňovače jsou obdobou radličných pluhů. Vzhledem k rozdílnosti zpracovávání povrchu plochy oproti zemědělským produkčním plochám jsou uzpůsobeny tak, že snadno překonávají překážky.
Lesní oddrnovací pluh LPJ sloupává drn, který překlápí a umačkává na obě strany podél brázdy.
Fréza s horizontální osou rotace (rotavátor) slouží k přípravě půdy a zároveň k likvidaci těžebních zbytků tím, že je zapracovává do půdy, čímž půdu obohacuje o humusní částice. Dále umožňuje odstraňování nežádoucích náletů křovin.
V lesnictví se půdní frézy používají při přípravě půdy v lesních školkách, při přípravě půdy pro zalesňování, při pletí a kypření, při ošetřování kultur a plantáží lesních dřevin, zraňování lesní půdy a udržování protipožárních pásů. Rotavátor je nesen v tříbodovém závěsu traktoru a je poháněn vývodovým hřídelem pomocí krátkého kloubového hřídele.
Vlastním kypřicím nástrojem půdní frézy jsou nože pevně uchycené na hřídeli. Frézovací nástroje jsou rozmístěny po obvodu rotoru.
Nástroje mají břit z tvrdokovu. Pohon rotačního hřídele půdní frézy je odvozen od vývodového hřídele traktoru přes spojku a ozubené soukolí. Rotavátor může frézovat povrch pod úroveň 25–40 cm. K nastavení hloubky frézování slouží výškově stavitelné kluzáky.
Fréza se nemůže používat na kamenitých půdách, neměla by se používat na půdách s výskytem oddenkových plevelů, protože by se rozsekáním plevel rozmnožil. Rotavátor vykonává současně několik pracovních operací, jako je kypření, vláčení, smykování, zpracování kompostu a uhrabování.
Na trhu s lesní mechanizací je například k dispozici fréza s horizontální osou rotace LESROT 40/40. Stroj je zavěšován na tříbodový závěs kolového traktoru, je poháněn vývodovým hřídelem traktoru pomocí kloubového hřídele. K nastavení hloubky frézování slouží výškově stavitelné kluzáky. Rotor zapracovává biomasu ležící na povrchu půdy a mísí ji s horninou v hloubce 40 cm. Šířka stroje je 950 mm, pracovní šířka 400 mm. Pro bezproblémový pohon vyžaduje výkon traktoru alespoň 45 kW. Výkonnost je závislá na celkové charakteristice pracoviště. Průměrná hodinová výkonnost se pohybuje okolo 0,15 ha/h.
Pro širší zpracování půdy slouží LESROT 60 s pracovní šířkou 600 mm pro hloubku zpracování 25 cm. Fréza s horizontální osou rotace FAO-FAR FV 4088 disponuje šířkou zpracování 400 mm a hloubkou zpracování 35 cm. Její hmotnost je 1210 kg. Na obvodu rotoru je 12 břitů a pro pohon vyžaduje traktor s výkonem 74 kW.
Kombinovaná a umělá obnova lesa
Kombinovaná obnova lesa je kombinace umělé a přirozené obnovy lesních porostů. Jejím cílem je provedení dosadby vhodným způsobem porostem v místech, kde nedošlo k rovnoměrnému pokryvu prostřednictvím přirozené obnovy.
Stroje pro zalesňování slouží pro mechanizovanou výsadbu prostokořenných a obalovaných sazenic při umělé obnově lesa a při zalesňování nelesních půd.
Použití strojů při kombinované obnově lesních porostů je poměrně složité a ne všude lze tento způsob s úspěchem uplatnit. Technicky náročné je to zejména na nepřipravených plochách, resp. na plochách s původním lesním porostem, na svažitých terénech a na lesní půdě obtížně dostupné pro mechanizaci.
Sázecí stroje lze rozdělit do dvou skupin.
První skupinu tvoří malé ruční sázecí prostředky a malá strojní zařízení pro ruční výsadbu, druhou skupinu tvoří stroje nesené a ovládané prostřednictvím traktorů nebo speciálních strojů.
V první skupině jsou rozmanité prostředky a drobná strojní zařízení, která nese pracovník a vytváří v lesní půdě ve vhodném místě štěrbiny, jamky nebo otvory, do nichž bezprostředně po jejich vytvoření vkládá prostokořenné nebo obalované sazenice. Nejjednodušším nářadím je motyka, pomocí níž pracovník nakypří půdu a vytvoří lůžko, do něhož vloží sazenici a přišlápne kořeny kolem ní.
Sazenice nese buď v brašně, kterou má připevněnou pomocí popruhu na boku těla, nebo v kontejnerech, které má na popruzích přes rameno. Kontejnery jsou opatřeny několika řadami otvorů, v nichž jsou vloženy sazenice. Uchopení sazenic je rychlejší, než když je vytahuje z brašny. V některých případech jsou sazenice před vložením do půdy vlhčeny vodou v místě, kde si je pracovník odebírá.
Brašna (nebo vak) je vyrobena z nepropustné látky, aby nebyl oděv pracovníka vlhčen. Brašna je pomocí poutek upevněna na opasku pracovníka. Tímto způsobem zasadí za pracovní směnu 250 až 300 sazenic. Vždy záleží na prostředí, půdě a fyzické kondici pracovníka.
Ruční způsob výsadby je fyzicky náročný a ne vždy lze každou minutu a půl vložit do půdy jednu sazenici. Dalším nářadím je speciální úzký rýč, jímž pracovník kývavým pohybem vytvoří v půdě štěrbinu, do níž vloží sazenici. V některých půdách si nejprve pomůže klasickým způsobem, kdy nohou rýč zarazí do půdy. Po vložení sazenice štěrbinu uzavře přišlápnutím kolem ní. Tímto způsobem zasadí za pracovní směnu 320 až 380 sazenic v ideálních podmínkách.
Ručně ovládané zemní vrtací stroje (půdní jamkovače) jsou opatřeny spalovacím motorem o výkonu 1,4 až 2,4 kW, průměrem vrtacího nástroje od 60 do 200 mm. Jejich hmotnost se pohybuje v rozmezí 10 až 30 kg.
Pracovník vyvrtává otvory do půdy a druhý do nich vkládá sazenice, půdu, kterou vynesla šroubovice na vrtacím nástroji kolem vytvořeného otvoru, přihrne k sazenici a zhutní ji, aby byly kořeny těsně obklopeny. Dva pracovníci mohou zasadit při ideálních podmínkách na ploše výsadby a optimální dovednosti a kondici obsluhy zemního vrtacího stroje 360 až 480 sazenic.
Snadno ovladatelné je nářadí v podobě duté trubky, která je ve spodní části opatřena rozevíratelným hrotem. Pracovník vkládá sazenici do horní části trubky kořenem dolů. Šlápnutím na spodní část trubky nebo zatlačením trubky do půdy rukama vytvoří hrotem v půdě lůžko a táhlem se hrot rozevře a sazenice spadne uvnitř trubky do vytvořeného otvoru. Tento způsob je velmi snadný a lze jím dosáhnout zasazení až 520 kusů sazenic do připraveného pruhu lesní půdy.
Ve druhé skupině jsou stroje, které provádějí pouze výsadbu, a stroje, které kromě výsadby současně připravující půdu. Převládají stroje se štěrbinovým způsobem výsadby, kdy se štěrbina vytváří jako souvislá nebo přerušovaná rýha (sázecím ramenem klínovitého tvaru).
Lesní rýhový sázecí stroj se skládá z krojidla, které pomáhá vnikat do půdy a chrání rýhovací zařízení před poškozením při výskytu překážky a může být kotoučové nebo nožové, rýhovacího zařízení, jež vytváří souvislou rýhu, podávacího zařízení, které slouží k uchopení sazenic. Sazenice jsou do podávacího zařízení vkládány nejčastěji ručně. Z hlediska konstrukce podávací zařízení využívají pružné talíře, kotouče s chapadly a řetězy nebo rotující disky s úložnými otvory pro sazenice. Dále se skládají ze zahrnovacího a utlačovacího zařízení, které slouží k tomu, aby vysázené sazenice byly dobře upevněny v půdě.
V podstatě jde o dvě pryžová nebo kovová kola různých tvarů. Zamačkávací kola nejčastěji bortí hranu rýhy na kořeny sazenice a poté utuží tuto půdu kolem kořenů sazenice. Zahrnovací zařízení bývá tvořeno sférickými talíři, kuželovými talíři, kombinovanými talíři, kotouči nebo pneumatikovými koly.
Výkonným strojem je například stroj firmy Bracke (třeba model P11.a).
Sázecí hlava je tvořena upínacím mechanismem, pohonem od hydrauliky stroje, otočným zásobníkem (kontejnerem) pro sazenice a speciální patkou, kterou je realizována příprava půdy a zasazení sazenice.
Hlava je nesena výložníky harvestorů nebo rýpadel o hmotnosti 14 až 20 tun. Hlava pracuje na principu dlátového rydla, s nímž se vytvoří nakypřená hromádka půdy tak, že dláto seškrábne půdu do určité hloubky. Vytvoří hromádku této seškrábnuté půdy, do níž je vytlačen otvor, do otvoru je vstříknuta voda a potom je tam vhozena sazenice, která je v otočném kontejneru nad dlátem a přítlakem patky je půda kolem sazenice zhutněna.
Stroj dosahuje výkonnosti 300 sazenic vysázených za jednu hodinu, což představuje úctyhodný počet 2400 vysázených sazenic za pracovní směnu.
Na obdobném principu pracuje stroj M-Planter, který je vybaven dvěma sázecími hlavami. Ve Finsku je s úspěchem používán obdobný stroj Risutec PM 60, resp. TK 120.
Produkční a mimoprodukční funkce lesa
Závěrem je nutné říci, že les má funkci produkční a mimoprodukční. Obě funkce jsou pro člověka velmi důležité.
Aniž si tuto skutečnost uvědomujeme, jsme na lesní biomase a růstu stromů v lesích velmi závislí. Především na lesích, které jsou zdravé, jsou obnovovány a rostou v souladu s přírodními zákonitostmi.
Takové lesy v České republice jsou. Je to dáno tím, že lesní práce mají u nás tradici, ale především je třeba vyslovit dík vlastníkům lesů a lidem, kteří v lesích hospodaří, udržují a obnovují je.
Obnova lesů je totiž práce bez okamžitého finančního přínosu, což mnohým lidem, kteří jsou „nastaveni na tržní triumfalismus, kdy se peníze stávají cílem, měřítkem úspěchu i smyslem života (autor citátu Ondřej Šteffl)", může činit při rozhodování potíže, protože nemohou nalézt odpověď na otázku, kterou si sami sobě kladou: „Proč mám vložit práci a čas do projektu, ze kterého nebudu mít finanční užitek já, ale někdo jiný?"
Stromy v lese se totiž netěží každý rok, ale první část suroviny, kterou lze zpeněžit může být k dispozici za 20 let, další za 40 let a potom za 80 let může být finanční výtěžek v souladu s ekonomickými zájmy.
Les je složitý systém, ve kterém roste i mnoho jiných rostlin než jenom produkční stromy. Žijí zde drobné organismy, nachází zde své úkryty a obživu zvěř. Les si vytváří příznivé klima, podílí se na zachycování srážkové vody i vody z prudkých jarních tání, ovlivňuje tvorbu půdy a eliminuje její erozi, tříští a částečně pohlcuje větrné proudy, má antidepresivní účinky pro člověka, vytváří zásoby kvalitní pitné vody, umožňuje houbařům sběr hub, některým lidem pozorování zvěře, jiným poslech ptáků a dalším mlsání lesních plodů.
Návštěvníci lesa nic z uvedeného nemusí finančně hradit. Les je k dispozici a měli bychom poděkovat lidem, kteří lesy udržují a obnovují. Lidé zřejmě vděčí za svoji existenci rostlinné biomase. Zejména lesům, těm minulým a současným. Život lidí bude záviset také na množství a kvalitě lesů budoucích, přestože si tuto důležitou skutečnost mnozí lidé neuvědomují.
