Každé zvláště chráněné území v České republice má zpracovaný plán péče, podle kterého se o něj pečuje. Lze jej popsat jako určitou sérii kroků, pomocí nichž má být v té či oné rezervaci dosaženo kýženého cíle. Vše závisí na tom, co rezervace chrání, kvůli čemu byla vyhlášena. Kroků (potažmo cílů) může být proto celá řada. Od trvalého zasahování, aby se udrželo vhodné prostředí pro existenci konkrétních druhů, přes dočasné zásahy s cílem kupříkladu doplnit některé chybějící dřeviny v lese, až po plné uplatnění přírodních procesů, tedy ponechání bez péče člověka.
Národní přírodní rezervace Rejvíz není zcela bezzásahovým územím a podle platného plánu péče je cílem porosty v okrajových částech rezervace postupně přeměnit na přírodě blízké smíšené lesy. Takzvaným „předmětem ochrany" jsou tu mimo jiné podmáčené a rašelinné smrčiny, jinými slovy rezervace byla kvůli nim vyhlášena a snaží se je zachovat do budoucna. AOPK ČR, Správa CHKO Jeseníky nedávno povolila v okrajovém sto metrů širokém pásu podél lesní cesty odkornit kůrovcem napadené stromy „na stojato", případně ty, které se odkornit nastojato nedají, i pokácet. Všechny stromy ale musí zůstávat na místě, s cílem neochudit zdejší ekosystém o jeho důležitou složku – tedy mrtvé dřevo. Více než čtyři pětiny plochy lesů v rezervaci (82 %) jsou ze zásahů zcela vyloučeny. Kdo území navštívil, jistě viděl, že zde k poškozování zdejších podmáčených a rašelinných smrčin, které má rezervace na rozdíl od monokulturních hospodářských smrkových porostů chránit, nedochází. Paradoxem mimochodem je, že kritizované rozhodnutí pro NPR Rejvíz je mnohem přísnější než předchozí pravidla – až do roku 2017 bylo v rezervaci bezzásahových pouze 23 % lesních porostů.
Celý článek najdete zde.