Vědci z Austrálie, Hongkongu a Británie doložili, že termiti v tropickém deštném lese tlumí účinky sucha. V suchém období tam vždy termitů přibylo, rychleji se rozkládalo listí, půda byla vlhčí a bohatší na živiny, což prospívalo i rostlinám. Více v pořadu Laboratoř Českého rozhlasu Plus.
Své pokusy badatelé podnikli v malajsijské části Bornea. Šlo vždy o několikaměsíční expedice, při nichž pozorovali, co se v přírodě změní, když ubudou termiti. S výzkumem začali v roce 2015 během sucha, které nastává v Pacifiku po stále častějším tropickém jevu El Niňo.
Při tomto klimatickém fenoménu, který se opakuje asi tak jednou za 10 let, se obrací oceánské proudění, a vody proto v Asii ubude. Paradoxně proto i deštný les trpí suchem.
„V činnosti termitů můžeme vidět naději, že aspoň přirozené biotopy nebudou tímto fenoménem tak ničivě dotčeny," říká v pořadu Laboratoř na Českém rozhlase Plus odborník na termity Jan Šobotník, který jezdí do řady tropických destinací.
Tuna za rok
Na Borneu vědci na půlhektarových plochách deštného lesa zjišťovali, co se stane, když z nich odstraní hnízda termitů. Snížili početnost termitů na ploše o 45 procent a sledovali, co se bude dít. Zjistili, že když termitů ubylo o 45 procent, rozklad odumřelé rostlinné hmoty klesl o 41 procent.
„V období sucha přítomnost termitů zvyšuje vlhkost substrátu o 36 procent," cituje další údaje ze studie entomolog. Díky termitům schopnost přežití sucha u konkrétní modelové liány vzrostla o 51 procent.
Jan Šobotník připomíná i to, že termiti za rok dokážou přestěhovat tunu materiálu na hektar. Na jednom místě něco zkonzumují, na jiném zbytky potravy uvolní ve formě výkalů.
„Vytvářejí obrovské množství nik, které by tam bez nich nebyly," vysvětluje vědec s dodatkem, že termitům se proto říká ekosystémoví inženýři. Takový přínos termitů vědci na Borneu doložili rozborem prvkového složení půdy.
Metro na Sahaře
Termiti patří mezi tzv. sociální hmyz a jsou sami o sobě mimořádně odolní vůči suchu, což neplatí pro solitérní hmyz. Když je suchá půda, buď zahyne, nebo zkouší přežít v klidovém stadiu.
„Termiti si dělají kolmé chodbičky dolů a přenáší vodu nahoru do suchých částí půdy, kterou tímto nejen provzdušňují, ale i zavodňují," líčí entomolog.
Tyto schopnosti ilustruje na rodu termitů Psammotermes. Stavitelé metra v Alžíru je objevili 56 metrů pod zemským povrchem, přičemž v této hloubce se dá na Sahaře najít voda.
Deset procent emisí
„Termiti jsou v tropech důležití tím, jak rozkládají odumřelou vegetaci," přitakává tropický ekolog a entomolog Vojtěch Novotný, jehož druhým domovem je Papua-Nová Guinea. Připomíná ale, že termiti také produkují velký objem skleníkových plynů. Podle Jana Šobotníka vypouštějí 10 % světových emisí metanu, podobně jako přežvýkavci.
Termiti jsou pověstní tím, že ničí dřevo, umí totiž odbourávat rostlinnou celulózu. „Udržovat v tropech počítač s internetem je jednodušší než velkou knihovnu, protože ji sežerou termiti," vysvětluje Novotný. Méně se ví, že škody na stavbách způsobují jen 4 % z 3000 druhů termitů na světě.
V tropech stavby kolabují poměrně rychle, ale místní lidé mnohde dokážou s termity žít. „Jsou zvyklí, že jednou za deset, maximálně dvacet let si musí postavit nový dům nebo vyměnit aspoň dřevěné prvky v domě," doplňuje Šobotník svou zkušenost z Kamerunu. Do kontrastu dává situaci v USA, kde škody na stavbách mnohdy znamenají obrovský problém.
Pomoc domorodců
Do studie vlivu termitů na deštný les na Borneu vědci zapojili i domorodce. Ti například sbírali z deštného lesa listí, v němž se dají termiti najít. Dobrou zkušenost s pomocí místních obyvatel při výzkumech má i Vojtěch Novotný z Papui-Nové Guineje.
„Vědí, kam jít, jak získat hrabanku z výzkumné plochy a navíc je to baví, v tom se shodují s námi biology," říká ekolog a dodává, že vědci musí vždy věnovat dost času vzájemným kontaktům.
Papuánci se podíleli i na stavbě základů stavby moderního jeřábu poblíž výzkumné stanice, kde působí. Rameno jeřábu měří 50 metrů a z jeho kruhové plošiny můžou vědci zkoumat jak termití hnízda v korunách stromů, tak vše ostatní v tropickém lese.
Martina Mašková
