Ministerstvo životního prostředí vyvíjí nezměrné úsilí k legalizaci tzv. bezzásahového režimu, který je již celé čtvrtstoletí svévolně aplikován v NPŠ, a proto ve spolupráci s dalšími zastánci bezzásahového režimu (oponenti prakticky přizváni nebyli.
Ministerstvo životního prostředí vyvíjí nezměrné úsilí k legalizaci tzv. bezzásahového režimu, který je již celé čtvrtstoletí svévolně aplikován v NPŠ, a proto ve spolupráci s dalšími zastánci bezzásahového režimu (oponenti prakticky přizváni nebyli – viz odpovědi RNDr. Vopálkové ve zvukovém záznamu v 2:24:40 hod. zde ) připravilo novelu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jejímž hlavním cílem je jeho uvedení v zákoně. Na podporu bezzásahového režimu MŽP mimo jiné argumentuje tím, že drastické odlesnění v horních partiích Šumavy nemá v podstatě žádný negativní vliv na vodní režim povodí a krajiny (viz ministr Brabec ve zvukovém záznamu v 0:08:08 hod. nebo prof. Moldan tamtéž v 2:06:45 hod. zde ), a že vodu na Šumavě hodlá zadržet technickými opatřeními! To kategoricky tvrdí, dle ministrových slov, ve vší pokoře.
Tato argumentace stojí na závěrech práce „Bezzásahový režim nemá zásadní vliv na hydrologii šumavských povodí", která byla zveřejněna v č. 1/2016 časopisu Ochrana přírody v kategorii Výzkum a dokumentace, ale ještě předtím, pod jiným názvem, např. i zde . Autoři (dovoluji si hádat, že vedoucím je doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc.) provedli analýzu ročních kumulativních dat odtoku a srážek a počtu dnů s extrémními průtoky za období 1950-2012, resp. 2015, a jejich vyhodnocením dospěli k výše uvedeném tvrzení, že odlesnění vrcholových partií Šumavy se na dynamice odtoku v zásadě neprojevilo. Doc. Hruška dokonce tvrdí, že suchý les je z hlediska vodního režimu lepší než les živý (viz zvukový záznam v 1:03:08 hod. zde ), protože netranspiruje (= nevydechuje vodu), a tedy nezhoršuje sucho, ale naopak v suchých letech odtok nadlepšuje!
Toto tvrzení odporuje dosavadním znalostem a letitým zkušenostem natolik, že je vlastně popírá. A protože prezentované závěry nebyly potvrzeny nezávislým objektivním šetřením, požádal jsem ( viz ) na základě zákona č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí MŽP (doc. Hruška je zaměstnancem České geologické služby, která je resortní organizací MŽP) poté, co jsem neuspěl u doc. Hrušky samotného, o poskytnutí detailních podkladů této práce, které by umožnily ověření prezentovaných výsledků, tedy o poskytnutí použité metodiky a primárních dat.
Tento požadavek je zcela legitimní, neboť jedním ze zásadních principů vědy je ověřitelnost jejích výsledků. Proto zaráží (možná ani ne tak moc), že MŽP, jež těmito převratnými závěry argumentuje, zřejmě na jejich nezávislém ověření nemá zájem: vyřízení žádosti totiž předalo na ČHMÚ, který pochopitelně podklady mít nemohl. Pokud bych nepředpokládal na straně MŽP profesionalitu, musel bych na základě jeho odpovědi předpokládat, mimo jiné, její tragický deficit.
Pochopitelně jsem na postup MŽP vznesl stížnost a teď tedy čekám, zda se MŽP zachová seriózně a požadované podklady poskytne.
Malá Mokrůvka v r. 1997 – již je zřetelný nástup kůrovce. Tady již mohl být základ funkčního pralesa.
... a Malá Mokrůvka 28.11.2009, kdy kůrovec dokončoval mu uložené dílo. V popředí umělá výsadba vydávaná za přirozené zmlazení; pod uschlým lesem ojedinělé zmlazení vzniklé pod ještě živým lesem, nikoli až po jeho zániku, jak tvrdí bezzásahovci. Vznik plně funkčního pralesa byl odsunut o stovky let.
Vladimír Říha
