Boj s kůrovcem není jen o kácení smrků, ale i budování tůní a rybníčků v lesích
Lesníci v Plzeňském kraji bojují s kůrovcem, který ve velkém napadá smrky. Část regionu společně s částí kraje Jihočeského je totiž po severní Moravě druhou nejzasaženější oblastí v Česku. Na vině je extrémní sucho. Oblast, která je na tom v regionu nejhůře, se táhne od Třeboně směrem na západ přes Prachatice, Horažďovice, Sušici až k Domažlicím. „Porosty jsou oslabené suchem, a protože je kůrovec sekundární škůdce, slabé stromy vyhledává a napadá," přiblížil lesník Robin Ambrož ze společnosti Colloredo-Mannsfeld, která v okolí Zbirohu a Dobříše hospodaří na téměř 17 tisících hektarech lesa a i přes současné problémy s vývojem počasí má velmi malý podíl takzvaných kůrovcových těžeb.
* Uvedl jste, že podíl kůrovcového dřeva na celkových těžbách byl v lesní správě ColloredoMannsfeld v loňském roce přibližně tříprocentní. Přitom v nejzasaženějších oblastech je to i 40 procent. Jak je to možné?
My se intenzivně věnujeme vyhledávání kůrovcem napadených stromů. Výhodou je, že jsme soukromá firma a nejsme limitovaní zákonem o zadávání veřejných zakázek. Jsme tedy schopni reagovat rychle a pružně. Navíc na Rokycansku s kůrovcem není tak velký problém jako v jiných okresech Plzeňského kraje nebo na severní Moravě.
* Někteří odborníci upozorňují, že takzvaná doba obmýtí neboli produkční doba v hospodářských lesích je dnes 115 let, zatímco v 70. letech minulého století to bylo 102 let. Lesy jsou tedy přestárlé a více oslabené. Je to problém?
Je to závislé na lokalitě. Někde je porost 120letý a nemusí mít vůbec žádné problémy. A pak jsou lokality, kde už v osmdesáti letech jsou stromy výrazně oslabené. Obecně se dá říci, že tento problém nikdo nevnímal v době, kdy byl dostatek vody. Problémy začaly eskalovat, když začaly přísušky.
* To znamená třeba pět let zpátky?
Přibližně čtyři až pět let zpátky začal vznikat výrazný deficit srážek. Navíc trend nedostatku vody má určitou setrvačnost. To, že málo pršelo minulý rok, se projeví i v letošním roce, protože stav podzemní vody není schopný obnovy během dvou, tří měsíců. Chybí nám voda ze sněhu, která plní spodní vody, a dá se tak jenom velmi obtížně nahradit. Kvůli nízké hladině podzemní vody má v současné době velký problém i hluboce kořenící borovice. Hladina podzemní vody už je zkrátka tak nízko, že ani borovice není schopná si pro ni sáhnout. Z toho důvodu, že má hlubší kořenový systém, navíc nedokáže využít povrchovou vodu z letních bouřek a prudkých srážek, které se teď většinou objevují. Obecně se dá říci, že vody není extrémně nižší množství než dříve, problém je ale v její distribuci.
* Protože přichází hlavně ve formě přívalových dešťů?
Ano. Efektivní vsak vody je při přívalových deštích výrazně nižší, než kdyby voda spadla v rovnoměrně rozložených srážkách. Proto se nedá říci, že je výrazně méně vody. Problém je ve výkyvech počasí, kdy vody přijde najednou hodně moc a půda ji nestačí pojmout.
* Dá se s tím něco dělat?
Jediné, co můžeme dělat, jsou opatření pro zadržování vody v krajině, to znamená budování tůněk, sběrných nádrží nebo takzvaných nebeských rybníčků, které jsou zásobené pouze dešťovou vodou. Je dobré nesnažit se za každou cenu dělat rozsáhlé meliorace s cílem odvést vodu z určité lokality, ale snažit se vodu udržet v krajině. V dlouhodobém horizontu musíme na situaci reagovat i změnou druhové skladby.
* Mohl byste přiblížit, jak a kde budujete tůňky nebo rybníčky?
Někde jich uděláme pět, někde žádné. Záleží totiž i na tom, jestli na místě nějaká voda je. Důležité také je, jak lesní personál dokáže situaci vyhodnotit.
* Že třeba nalezne pramínek, kterým se dá rybníček zásobit?
Ano. Nebo najde údolí, kde se v rámci prudších srážek hromadí větší množství vody a dají se zde tedy udělat retenční nádrže. Cílem nás lesníků by výhledově mělo být zvýšení retenční schopnosti lesa. Mluví se o tom, že smrkové lesy jsou špatné, že vodu nezadrží, ale to není pravda. Mezi bukovým a smrkovým lesem v zadržování vody moc velký rozdíl není. Vodu je ale třeba zadržet formou již zmíněných retenčních nebo sběrných nádrží, které dokážou v době extrémních srážek eliminovat přívaly vody, které se pak hrnou na vesnice. Musím si ale rýpnout do zemědělců, kteří kvůli pěstování velkých ploch kukuřice a řepky nedělají zadržování vody v krajině dobrou službu.
* Zemědělci podle vás přispívají k tomu, že voda odchází z krajiny, víc než lesníci?
Stoprocentně. Spotřebují totiž velké množství chemických přípravků na to, aby udrželi v pěstovaných plodinách půdu čistou bez plevelů. Vzniká tak sterilní kultura a v případě přívalových srážek pak půda nemá dostatečnou zadržovací schopnost.
* Protože kvůli chemikáliím vzniká vlastně mrtvá vrstva?
Svým způsobem ano. To není případ nás, lesníků, protože i když je v lese paseka, roste tam často tráva nebo je pokryta trávou a listím. My nepěstujeme les na čisté půdě, z které se v případě přívalového deště smývá ornice.
* Lesy bereme jako plíce přírody. Zmenšuje se v Česku jejich plocha?
Když jsem před 15, 20 lety chodil do školy, tak jsme se učili, že 33 procent republiky je pokryto lesy. Dnes je to 34. Je to zčásti dané tím, že se zalesnila nevyužívaná zemědělská půda.
* Má se občan uklidnit, když slyší informaci, že lesů přibývá?
Určitě je to uklidňující. Alarmující je ale podíl nahodilých těžeb na těch celkových. Sem patří těžby, které způsobí vítr, kůrovec nebo sníh a námraza, pod jejichž tíhou se stromy lámou. Nahodilých těžeb, kterých by mělo být co nejméně, však bohužel kvůli extrémům počasí přibývá, a je tak potřeba les pěstovat odolnější.
