Zdroj: Plzeňský deník
Datum: 23.08.2007
Podtitulek: Váš názor
Autor: Václav Korda
Rubrika: ČTENÁŘ-REPORTÉR - ČTENÁŘI - SOBĚ!
Český národ je národem sběračů hub. Většinou převládá názor, že jde o spojení snahy dostat se aspoň na chvíli do přírody s podvědomou touhou hledat a nacházet. K houbařskému folklóru, mezi nějž patři snímky unikátních exemplářů na stránkách novin a zkazky houbařů o plných kufrech aut, připojuji i zajímavý, možná trochu recesistický pohled z hlediska právního řádu.
Vycházím z článku dr. Šalamouna, uveřejněného v č. 3/2007 časopisu "Právní rozhledy". Otázka sběru hub je upravena v tzv. lesním zákoně z r. 1995: "Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popř. nájemce lesa a jeho zaměstnanců". Praktická zmínka o situaci, kdy majitel lesa vyzdobí jeho okraje cedulemi "Soukromý majetek - vstup zakázán". Dle lesního zákona na takový postup nemá právo.
Vraťme se ale k houbám. Zákon o nich hovoří jako o lesních plodech a jejich sběr pro vlastní potřebu sběrače dovoluje. Zde jsou již dva problémy: především jde o vlastní potřebu, tj. pro potřebu sběrače a jeho rodiny. Pokud tedy jsou houby sbírány na prodej, lze pochybovat o zákonné ochraně. Nedávno uveřejněná informace v tisku ohledně výkupu hub hovořila o tom, že v loňském roce jich bylo ve sběrnách vykoupeno cca 2,6 tun v hodnotě 2,7 miliardy korun. Druhá věc jsou lesní plody. Dle výkladu zákona by pak houby sbírané na polích této ochrany nepožívaly. Vše, co je na podobných pozemcích, náleží jeho majiteli.
O houbách se zmiňoval již občanský zákoník z r. 1811, který houby definoval jako tzv. přírůstek věci, tj. pozemku, a jejich vlastnické právo jednoznačně přiznával majiteli. Právní teorie zná pojem nemovitost - jde o pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Zákoník z r. 1811 jako nemovitost definoval i houby, dokud nebyly od země a půdy odděleny. Současný právní řád houby ale pokládá za přírůstek věci, tj. lesního pozemku, která patří do doby, než je houbařem sebrána, vlastníku pozemku. Houbař tedy nabývá vlastnické právo k houbě přisvojením, samozřejmě za podmínky, že jde o lesní plody.
Jak je tedy možné, že jsou houby sbírány za účelem jejich dalšího prodeje? Právní řád sice na jedné straně umožňuje sběr hub jen pro vlastní potřebu sběrače, na druhé straně pak upravuje otázky prodeje hub buďto jako věcí volně rostoucích či jako pěstovaných a uváděných do oběhu, přičemž prodej hub váže na osvědčení, vydané příslušným orgánem - zde již dochází k jistým nesrovnalostem, jejichž výklad by zabral několik stránek.
Právo je s námi po celý život, resp. jedná o nás ještě předtím, než jsme se narodili, a jedná o nás i po smrti. A pamatuje i na náš koníček - houby. Takže vzhůru do lesa k realizaci právního úkonu - nabytí vlastnictví k věci - houbě - přisvojením.
Václav Korda z Plzně
