S ředitelem Městských lesů Volary Miroslavem Řežábkem
* V loňském roce zasáhla Českou republiku velká kůrovcová kalamita. Jak se to dotklo městských lesů ve Volarech?
Kůrovcovou kalamitu zažíváme každý rok díky sousedství s Národním parkem Šumava. Zatímco celá republika bojuje proti kůrovci, který zabíjí lesy po stovkách hektarů, tak v bezzásahových smrkových lesích Národního parku Šumava je kůrovec pěstován a vypouštěn do okolních lesů ve velkém. Nenechme se mýlit, kůrovec není lékař lesa, jak je nám podsouváno, je to epidemie jako mor nebo španělská chřipka, která, když se vymkne kontrole, kosí celé generace zdravého lesa a je třeba ji léčit. Stejně jako je třeba bojovat proti epidemiím, které zabíjejí člověka. Proto nedokážu pochopit nenávist vůči smrku, jako druhu a živé bytosti, kterou trpí část přívrženců zelené ideologie a kůrovce bere jako vítaného spojence v boji proti „smrkové hrozbě". Vidím v tom paralelu v našich dějinách, kdy se občas jedna skupina lidí či národ pokoušely vyhladit jinou skupinu či národ. Ale zpátky ke kalamitě. Trvale zvýšené stavy kůrovce v našich lesích pociťujeme v posledních pěti letech. V předloňském roce se již zdálo, že je kůrovec na ústupu, ale loňský rok nám ukázal, co kůrovec opravdu dovede. Přes všechna obranná opatření došlo k prudkému nárůstu kůrovcem usmrcených stromů a my jsme jich pokáceli nejvíce v historii Městských lesů, a to více jak polovinu celkové roční těžby. Jestliže v roce 2018 jsme asanovali 5 tisíc m3, pak v loňském roce to bylo více jak 15 tisíc kubíků.
* Lesy města sousedí s bezzásahovými zónami v Národním parku, lze je nějak proti škodám kůrovcem uchránit?
V prvé řadě není vyřešena ochranná zóna okolo lesů ponechaných bez zásahu. Podle všech vyjádření by měla být tato zóna v šířce pět set metrů a v té se má proti množícímu se kůrovci zasahovat. Tím budou chráněny lesy okolních vlastníků a lesy mimo park, tedy lesy hospodářské. Žádná taková zóna však nikdy vytvořena nebyla, naopak bezzásahové lesy jsou přímo na hranicích Národního parku v sousedství lesů hospodářských. Tím Správa parku přesouvá ochranou zónu na území, která jí nepatří, a tato území umírají pod tlakem náletů škůdců pěstovaných v Národním parku. Navíc nepřijímá Správa národního parku za své chování žádnou odpovědnost. Jenom na majetku města byla škoda v těchto „nárazníkových lesích" soudním znalcem spočtena za roky 2016 až 2018 na téměř pět milionů Kč, a to se vůbec nebavíme o tom, že v tomto území vznikají obrovské ekologické škody. Jsme totiž povinni ze zákona kůrovcové stromy kácet, a tím vznikají rozsáhlé holiny, které mimo jiné způsobují vysychání nejbližšího okolí. Je paradoxem, že v současné době vytváříme holiny nuceně, proti naší vůli, a to pouze v lesích na území Národního parku.
Celý článek najdete ve Volarském zpravodaji.
