osoba
--------------------
Když vemete, tak půda vám zůstane takhle, když ji rozděláte, tak vám musí se rozpadnout. Tady to je ještě moc vlhký, ještě bysme tady neměli co dělat v podstatě, ano.
redaktor
--------------------
Jak se daří české půdě? Co se děje s nejdůležitějším zdrojem, na kterém závisí náš život?
Ing. Jiří HLADÍK,, Ph.D., ředitel VUMOP
--------------------
Jsme v archivu půdních vzorků, které byly pořízeny zhruba před 60 lety při komplexním průzkumu půd, takže máme vlastně zaarchivované všechny půdy v tehdejším stavu z těch vlastně výběrových sond, takže můžeme posuzovat i, jak se ta půda třeba chemicky nebo jiným způsobem změnila za to poslední období. Obecně se dá říci, že téměř na celém světě, a v Evropě obzvlášť, ty půdy velice trpí a jsou degradovány erozí, špatným hospodařením, protože z nich chceme dostat víc, než do nich sami vkládáme. Takže ty půdy se zhoršují, snižuje se mocnost toho horničního horizontu a vlastně se snižuje potom i výnosnost těch půd a musíme to v podstatě dohánět nějakými jinými opatřeními, než těma přirozenýma, který se vždycky na té půdě uplatňovaly.
redaktor
--------------------
Běžné konvenční zemědělství půdu odsuzuje k smrti. Je to "půda na zabití". Ornice mizí a je bez života, který obnovuje její úrodnost. Jak půdu zachránit? Organičtí zemědělci to vědí.
František MATOUŠEK, farmář
--------------------
Je to tady udělaný v podstatě, jsme říkali, nějakejch 8 let bezorebně, doplňuje se posklizňovejma zbytkama a zeleným hnojením a teď, co bylo to tání, takový ..., tak nevidíte tady strouhu nikde, jo, to pole jako, když zapršelo a vrátilo se do klidu, to už je podstata, když se nad tím člověk zamyslel. Hnůj je výborná věc. Kdo má hnůj, tak je potřeba používat, když je dobytek. Od 88. roku tyhle pole neviděly hnůj.
redaktor
--------------------
A organika je jenom teda ze zelenýho hnojení?
František MATOUŠEK, farmář
--------------------
Zelený hnojení je posklizňový zbytky, veškerý vodpady, všechno se nechává na poli. Prvně se to škrábne, se to naruší, promíchá se, promíchá se, nedrtilo se zatím u nás, ale bude se muset asi začít drtit, sláma, posklizňový zbytky, nechávají se na poli, je to cenina obrovská. Když to proroste se zeleným hnojením, tak většinou je tam velikej dobrej poměr uhlíku a vápníku 1 ku 1.
osoba
--------------------
A tady přijde co?
František MATOUŠEK, farmář
--------------------
Tady přijde mrkev. To je kořenová zelenina veškerá, petržel. To máme ještě málo, 20, tak ještě jednou tam a jednou zpátky ještě. Ne, jestli to nazveme ekologií nebo bio, ale v podstatě, co do tý půdy chcu a jak s ní chcu zacházet, jo. Jestli to je jenom můj tak ..., abych v podstatě dostal dotaci, abych dostal maximální výnos s minimálníma nákladama, anebo jestli mě ta půda stojí za to, abych ji vzal, jo, vzal ji do ruky, podíval se a řekl, jo, no: Co pro tebe ještě můžu udělat na to, abych s tebou já tady mohl bejt a další pokolení? Aby to nebylo tak, že: Tak to skončilo, tak si to tady rozeberte a já jdu dál.
redaktor
--------------------
V černozemní oblasti jižní Moravy bývalo mořské dno. Když voda ustoupila, odhalila vrstvu písku, v níž se uchycoval život. Za dlouhé stamiliony let tu vznikla hluboká vrstva humusu. Ale kde je dnes ta černozem?
Ing. Jan VOPRAVIL, PH.D., VUMOP
--------------------
Ta černozem, část už nám odtekla ve vodních tocích a zbytek je usazenej dole pod těmito kopci, které vidíme tady v okolí. Černozem, taková ta kvalitní, ta v podstatě měla zhruba 80 centimetrů mocný humózní horizont, kterej přecházel do půdozorného substrátu, což je v tomhle případě spraš.
redaktor
--------------------
A kolik toho zbylo?
Ing. Jan VOPRAVIL, PH.D., VUMOP
--------------------
No, tak na těch vršcích, v těch kopcích, tak jak tady v okolí vidíte, tak už nezbylo vůbec nic. To znamená, zemědělci hospodařejí už přímo na té spraši, což je vidět takovou tou žlutou barvou.
redaktor
--------------------
Co znamená hospodaření na spraši? Často si stěžují na sucho. Souvisí to?
Ing. Jan VOPRAVIL, PH.D., VUMOP
--------------------
Ano, v podstatě ta půda, která tady dříve byla, a dříve, tím myslím zhruba před 40 lety ještě, tak dokázala zadržet až 350 litrů vody na metr čtvereční. Tyto půdy, které tu jsou, tak zadrží sotva 60 litrů.
osoba
--------------------
Todle to je v podstatě letecký snímek z oblasti Ždánic na jižní Moravě, kde můžeme vidět takový typický pohled na krajinu poškozenou erozí, kde ty úplně bílé plochy, to už je vlastně komplet oderodovaná veškerá černozem a už se dostáváme až na to mořské dno, to, co je takové nažloutlé, tak to jsou plochy, kde teda ještě zbyly ty zbytky těch, toho půdotvorného substrátu, těch písků a to, co je tmavé, tam vlastně se ta půda splavila a tam vznikají vlastně nové půdy, koluby země, které vznikají naplavením těch erodovaných části a tam máme někdy mocnost až 4 metrů. Eroze je přirozený proces, který probíhá po celé zeměkouli. Jde o to, jak člověk připustí při tom hospodaření velkou nebo malou míru té eroze. To znamená, zdali se ta půda stačí obnovovat, anebo ta půda v podstatě je zlikvidovaná.
redaktor
--------------------
Když chce někdo vědět, co se stane, když se ornice nechá holá a k tomu ještě bez humusu, polomrtvá a hladová, může si pozvat na svá pole vědce s tímto dešťostrojem.
Ing. Tomáš KHEL, VUMOP
--------------------
Zapršíme podle dané intenzity pro danou oblast a v podstatě systém je, že ta voda, která odtéká z pozemku, odnáší i ten půdní sediment. My ho zachytáváme a analyzujeme v laboratoři a můžeme spočíst i výslednou ztrátu půdy z nějaké plochy, která se přepočítává na hektar, takže dokážeme popsat i rozdíl mezi různými managementy půdy.
Ing. Dominika KOBZANOVÁ, VUMOP
--------------------
Tak my jsme teďko simulovali vlastně přívalovou srážku, která nám ukazovala vlastně, kolik sedimentu, kolik půdy se dokáže splavit při regulérních přívalových srážkách. Vlastně, když se takovýhle déšť vyskytne na poli, dejme tomu, třikrát, čtyřikrát za rok, tak z toho pole dokáže zmizet až 5 centimetrů ornice, vlastně tý nejúrodnější části půdy.
Ing. Jan VOPRAVIL, PH.D., VUMOP
--------------------
Stále se to děje, vidíte to tady po mé pravici, v podstatě kukuřice opět vysetá po svahu, to znamená po spádnici, což je to nejhorší, co může být, protože ta voda, když sem spadne, tak není zadržovaná v meziřadí, odtéká, nabírá větší unášecí rychlost, tím pádem odnáší tu smytou půdu a zároveň mnohdy i odnáší samotné sazenice těch rostlin. Kdyby teď uhodil přívalový déšť, tak to celé spláchne.
Ing. Dominika KOBZANOVÁ, VUMOP
--------------------
Tady, když se podíváte na ten vzorek, ten je světlý. To jsme zachytili vlastně včera, když jsme měřili na variantě půdoochranné a tady máme sediment, který je velice tmavý, to je právě na té variantě, kdy ta půda není dostatečně chráněná.
Ing. Marcel HEROUT, agronom
--------------------
Vlastně půdu chráníme tady konkrétně tímto drnem. Vlastně tady vidíme nějakou pícninu na orné půdě, kde vlastně drn drží, půda se nemůže smýt a vedle je vlastně zpracovaný řádek, který je optimální pro růst rostliny, tady konkrétně kukuřice.
Ing. Oldřich HORÁK, farmář
--------------------
Loni v červenci sem došla svazenka, to je tady to nadzemí, to je mulč svazenky a svazenka má tu výhodu, že zkrátka, když přijdou teploty kolem minus 10, tak se rozpadne na mulč, který v příštím roce zadržuje vláhu. Proto to tady je.
redaktor
--------------------
Zabrání to erozi, tohle pokrytí?
Ing. Oldřich HORÁK, farmář
--------------------
To máme ověřené už 15, 20 roků, že na takových a ještě větších svazích to jednoznačně ..., je to nejjistější systém protierozní ochrany, naprosto nejjistější. Máme teda potvrzení z Mendelovy vysoké školy, že ten systém, který děláme, trvale zvyšuje podíl organické hmoty v půdě a zvyšuje úrodnost půdy.
redaktor
--------------------
Ve vídeňském institutu Bioforschung Austria přinášejí vědecké důkazy hlavně o hospodářské hodnotě podzemních organizmů, které se ale musí dobře nakrmit tlejícími pochoutkami. Pak nabídnou víc než minerální hnojiva a prášky. A to všechno se zdá změřit.
Dr. Wilfried HARTL, zástupce ředitele Bioforschung Austria
--------------------
Žito, pšenice nebo špalda. Na těchto pokusných záhonech zkoušíme různé odrůdy. Tahle peluška zatlačuje plevel jako přirozený herbicid - udusí jej. Tahle biomasa, když dozraje a vymlátíme zrno, pak nabídne obrovské množství ideálního krmiva pro půdní organizmy. Tady ve východním Rakousku máme spoustu biozemědělců, kteří hospodaří bez skotu nebo prasat a nemají hnůj. Proto potřebují něco, co by ho nahradilo. Mohou tedy sáhnout po pelušce. Seje se ve směsce s obilovinou, která ji podpírá a vyprodukuje extrémní množství biomasy pro obnovování půdního humusu. A je tu ještě další výhoda takové směsky - je méně napadána škůdci než čistá kultura, než monokultura, nejsou tu žádné mšice. V zemědělství bez dobytka se může nadále pěstovat vojtěška a červený jetel, ale tentokrát pro výživu půdních organizmů. Nadzemní biomasa je pak méně důležitá než kořeny, podzemní biomasa. Tady kolega Hans nám umožňuje srovnání. Červený jetel má jemnější a hodně rozvětvené kořeny při povrchu, ale vojtěška proniká silným kůlovým kořenem hluboko do půdy. Sází vše na jednu kartu a dostane se tak k vláze i na sušších stanovištích. Je proto velice konkurenceschopná. A tady krásně vidíme, jak jí pomáhají chodbičky žížal. Kořeny je používají jako dálnice. Mohou tak velice rychle pronikat do větších hloubek, kde jsou vlhké vrstvy. Žížalí chodbičky jsou proto velice silně prokořeněné. Vztahy "ber a dávej" jsou v podzemí běžné. Je tu mnoho symbiózy. Až kořeny odumřou, poslouží žížalám jako potrava a trus žížal pak bude pro rostliny velice zajímavý zdroj živin.
redaktor
--------------------
V institutu mají takzvanou kořenovou arénu, v níž názorně ukazují, jaké výkony mohou rostliny podávat, když se ocitnou v opravdu živé půdě.
Dr. Wilfried HARTL, zástupce ředitele Bioforschung Austria
--------------------
V kořenové aréně můžeme detailně pozorovat podzemní život jednotlivých rostlin. Roste tu ozimé žito. Už na jaře dorostly kořeny tohoto ozimého žita až sem, do hloubky 1,5 metru a teď dorazily úplně dolů a dosáhly 2 metrů 30 centimetrů. Proč rostou tak hluboko? Dole je vlhká zemina. Proto netrpí stresem ze sucha nahoře.
redaktor
--------------------
Můžeme shrnout, že zemědělci by se měli nad svými postupy hlouběji zamyslet, mnohem, mnohem hlouběji - doslova. Jenže miliardové dotace vyhovují hlavně konvenčním zemědělcům, pod jejichž pluhy půda umírá.
osoba
--------------------
Když se používají rychle rozpustná umělá hnojiva, když se používají pesticidy, to znamená herbicidy, insekticidy, fungicidy, herbicidy likvidují plevele, insekticidy hmyz, fungicidy houby, tak se to projevuje na tom, že ty organizmy, které tu půdu vytvořily, všem dohromady, tomu společenství se říká edafon, tak jsou samozřejmě postiženi a ti vytvářejí, tu půdu vytvořili historicky a neustále vytváří a obnovují půdní úrodnost a jestliže tam hospodaříme tak, že si likvidujeme ten, to zvláštní společenství, které tu půdu vytvořilo a vytváří a udržuje půdní úrodnost, tak asi něco není v pořádku. Zatím v dobře obhospodařované, ekologicky obhospodařované půdě může být nějakých 15 tun, řekněme, edafonu, to je, kdybysme přepočetli na dobytčí jednotky, řekněme, jako krávy, tak jakoby tam na tom jednom hektaru chovali 30 krav. Takové množství to je živé hmoty. Je to neuvěřitelné, ale je to tak.
redaktor
--------------------
Na pálavských vinicích proběhl společný výzkumný projekt právě s vídeňským institutem a života tu skutečně přibylo.
Dr. Ing. Milan HLUCHÝ, Ph. D., předseda spolku ekologických vinařů Ekovín
--------------------
Tak co tady máme? Pár čmeláků, pár včel ze svazenky a z té hořčice a teď je tady spousta pavouků, pravejch ploštic, nějakejch parazitů, blanokřídlých parazitů, housenek a tak dál. Spousta hmyzu.
redaktor
--------------------
Návrat života do půdy lze snadno zjistit. Není totiž udusaná na beton.
Dr. Ing. Milan HLUCHÝ, Ph. D., předseda spolku ekologických vinařů Ekovín
--------------------
Todle to je měření odporu půdy penetrometrem a vlastně tím způsobem zjišťujeme utužení půdy. Tady v tomhle tom porostu se to dá zapíchnout, jinak, když to teď zkusíme v trávě, tak tam se nedostanu hlouběji jak 10 centimetrů. A už to nejde. Hotovo. Tady vidíme vlastně dva porosty v meziřadí vinice. Tady v pravo je jakýsi přirozeným, řekněme, náletem, vývojem vzniklý de facto téměř monokultura trávy a tady je letos na jaře zasetá víceletá směska, to je směs 16 druhů bylin. Dneska nám tady kvete hořčice a svaženka. Když to nasejeme v březnu, tak už koncem dubna, v květnu je ta půda chráněna před erozí, a pokud přijde bouřka, přívalový déšť, tak v podstatě už je ta vinice krytá, půda je chráněná. Navíc tyto bujně a rychle rostoucí rostliny jsou de facto velmi výkonné solární kolektory, které akumulují sluneční energii a posílají ji do půdy. To, co vidíme, tu biomasu, kterou vidíme nad zemí, tak ta se zhruba rovná biomase kořenů, ale rostlina funguje tak, že vlastně, ona, to je obchod "vín - vín", oboustranně pozitivní obchod, kdy rostlina posílá bakteriím a dalším organizmům v půdě cukry a za to si bere živiny - fosfor, draslík a tak dál. Pak jsou tam víceleté bobovité rostliny, jetele a podobně, je jich tam asi 6 druhů, jejichž hlavním úkolem je ozelenit to dlouhodobě, ale zároveň poutat dusík, tak abysme, aby v podstatě vinař si mohl redukovat, nebo pardon, regulovat příjem dusíku pro révu. V okamžiku, když potřebuje pohnojit, tak dneska nemusí ekologický vinohradník i vinař v integrované produkci, v této vinici přihnojovat minerálními hnojivy, ale stačí, když třeba tento porost jenom pomulčuje a tím pošle ke kořenům révy zhruba 15, 20 kilo dusíku. Takže je to vlastně skutečně jakýsi dynamický model výživy révy vinné, který je svým způsobem docela levný a v podstatě založený na biologických procesech a v konečném důsledku tedy geniální.
redaktor
--------------------
Právě vinaři jsou v ochraně půdy. Začali se šetrným integrovaným přístupem a dnes tak obhospodařují čtyři pětiny vinic. I víno je pak kvalitnější.
Dr. Ing. Milan HLUCHÝ, Ph. D., předseda spolku ekologických vinařů Ekovín
--------------------
Toto je zajímavá věc. To je, to je odparník, odparník, který odpařuje směs feromonů, která je identická s tím, jak voní samice obalečů a v podstatě celou vinici to naplní, těch, těch odparníků je tady kolem 200, 250 na hektaru a celou tu vinici to naplní vůní. Takže samci nenajdou samice, ty zůstanou neoplodněný a vinohrad se nemusí stříkat vůbec žádným pesticidem, žádným insekticidem, takže taková velmi, velmi šetrná, elegantní, moderní metoda ochrany, která se používá především v ekologickém vinohradnictví.
Petr MARCINČÁK, vinař
--------------------
V ekologii musíte vyřešit problém, čím budete hnojit, protože nemůžete používat umělá hnojiva, může to být jenom organické hnojivu a vzhledem k tomu, že nemám živočišnou výrobu a v podstatě živočišné výrobě a hnoje je tady málo, no, tak, tak vlastně jsem zvolil tady tu formu výroby vlastního kompostu pomocí kalifornských žížal.
Dr. Ing. Milan HLUCHÝ, Ph. D., předseda spolku ekologických vinařů Ekovín
--------------------
U těch žížal je velmi zajímavý, že organická hmota, třeba zplesnivělá tráva a tak dále, která projde zažívacím traktem žížaly, střevem žížaly a působí na ni ta žížala svými enzymy, tak vlastně živiny, jako fosfor, draslík, vápník, jsou zhruba v pětinásobně vyšším množství v přijatelných formách. Problém živin je často ne, jestli tam jsou, nebo nejsou v půdě, ale jestli jsou ve formě, kterou rostlina umí přijmout a to, co projde trávicím traktem žížaly, je pětkrát přijatelnější, nebo je tam pětkrát vyšší množství toho, co rostlina umí přijmout. Takže, takže vlastně tenhle ten kompost je skutečně, řekněme, chemickým složením ideální materiál pro rostliny, který okamžitě přijímají.
osoba
--------------------
Tohle je jedna z největších kompostáren světa. Je tady spousta strojů, ale ty stroje kompost nevyrábějí, pouze vytvářejí ideální podmínky pro mikroorganizmy, pro houby a bakterie, které pak ten kompost tvoří. Vzniká tu tak ideální výživa pro půdní organizmy, takže máme čím nahradit chybějící hnůj.
redaktor
--------------------
Tady v Löbau zpracovávají biomasu, kterou vytřídili do kontejnerů obyvatelé vídeňských předměstí. Kousek od Mikulova, v Poysdorfu lze vidět, jak hospodaří rakouští vinaři. Jejich metody jsou na vědecké úrovni. Používají dokonalé a složité stroje, které kypří, vláčí, sejí - všechno najednou.
osoba
--------------------
Tento stroj umožňuje vysévání směsky pro ozelenění meziřadí. Vinici to ochrání proti erozi a tato zeleň zároveň nabízí výživu podzemním organismům. Jim jsou určeny kořenové výměšky a odumírající kořeny. Zlepší to strukturu půdy, pomůže to úrodnosti a tato půda pak lépe zadržuje vláhu. Když bude v příštích 14 dnech sucho, tak ty podřezané rostliny odumřou, ale nepřestanou chránit půdu před erozí. Réva se zbaví konkurence, se kterou by soupeřila o vláhu, ale půda zůstává 100% pokrytá. Kdyby však v příštích 14 dnech pršelo, je to taky v pořádku. Rostliny se znovu uchytí a zakoření, ale jejich kořeny budou muset prorůstat z těch 5 centimetrů do větší hloubky. Proto ani nadále nebudou té révě konkurovat ani na podzim. Ať tedy nastane jakékoli počasí, toto opatření se vždycky vyplatí, vždycky je správné.
Ing. Martin ŠÁLEK, PH. D., Ústav biologie obratlovců AV ČR
--------------------
Už zde 2 roky na pomezí České republiky a Rakouska zkoumáme vliv hospodaření a struktury krajiny na biodiverzitu v zemědělské krajině. Tuto plochu jsme si nevybrali náhodou. Vlastně na malé ploše zde můžeme vidět ohromné změny v heterogenitě krajiny a ve způsobu hospodaření na ní. Na tom levým obrázku je typická struktura zemědělské krajiny v Rakousku - vidíte tam maličká políčka, který jsou různě situovaný a v kontrastu v tom na té pravé straně vidíte většinou velké homogenní lány, lány monokultur, který jsou rozděleny větrolamy. Ty rozdíly jsou samozřejmě i vlastně v pestrosti těch různejch plodin, střídání malých políček s ozimy, jařinami. Po sklizení velkých plodin se zasívají meziplodiny. Nachází se na rakouské straně taky větší počet různejch meziček, ploch, který jsou vyjmuty ze zemědělské produkce a roztroušené zeleně. Biodiverzita vypovídá o zdraví krajiny. Vlastně víme, že v pestřejší krajině se nachází více druhů divokých opylovačů, jako jsou divoké včely, pestřenky, čmeláci, kteří vlastně jako opilují plno kulturních rostlin, ale i třeba ovocných stromů. Bylo zjištěno, že v ovocnejch sadech, právě tam ty divoké včely velice zvyšují úrodnost vlastně a produkci vlastně v ovocných sadech. Dále třeba to můžeme vidět třeba skrz biologickou kontrolu škůdců. V pestřejší krajině se nachází více různejch predátorů a parazitů škůdců. V pestřejší krajině teda vlastně je více funkčních vazeb vlastně v tom ekosystému a to znamená, že vlastně takový to ekosystém je více stabilnější a více odolnější vůči změnám prostředí.
František MATOUŠEK, farmář
--------------------
Zapomněli jsme myslet na to, že jako sázíme strom pro naše vnuky a pravnuky, tak pole ošetřujem minimálně pro další pokolení, ne pro sebe, protože my jsme ji dostali tu zemi, jo a my ji musíme taky dát dál.
