Zdroj: Haló magazín - Pro Vás
Datum: 10.08.2007
Autor: Josef CÍSLER
Míst, na kterých jako by se zastavil čas, najdete v naší krásné vlasti mnoho. Ten čas se tu zastavil především proto, že člověk, ničící svou civilizací všechno kolem sebe, přece jen na chvíli zmoudřel ařekl: Stop! Tady to budu chránit. Možná že právě na tomto místě již nezvítězí chamtivá moc peněz, a přece jen něco zůstane zachováno i pro naše potomky. Sem patří i Chráněná krajinná oblast Slavkovský les v západních Čechách a v ní Národní přírodní rezervace Kladské rašeliny. Je zhruba devět a půl kilometru od Mariánských Lázní, či chcete- li, jen pět kilometrů od Lázní Kynžvart. Vydat se v této rezervaci po naučné stezce, i když jen 1,6 kilometru dlouhé, stojí rozhodně za trochu námahy.
Rozhodnutí o ochraně přírodní rezervace Kladské rašeliny bylo vydáno již v roce 1933 tehdejším ministerstvem školství a národní osvěty, ale naučná stezka, po které se dá projít částí této rezervace, byla otevřena až v září 1977. Vede rašeliništěm kolem Kladského rybníka po vyvýšeném dřevěném můstkovém chodníčku. Celková délka stezky je tedy 1,6 kilometru a po jejím obvodu jsou četná odpočívadla a vyhlídková místa. Stezka není fyzicky náročná a od konce stezky je přístupná i pro invalidní vozíčkáře. Celá rezervace je v nadmořské výšce 800- 930 m n. m. a její výměra je 290,93 ha.
Naučnou stezkou
Kladská je tvořena souborem horských vrchovištních rašelinišť v okolí osady Kladská v centru Slavkovského lesa. Je to pět samostatných částí - Tajga, Paterák, Lysiny, Malé rašeliniště a Husí les. Právě přírodní rezervace Tajga je zčásti zpřístupněna naučnou stezkou.
Na trase je osm informačních panelů - zastávek. Vstupní panel informuje o tom, proč je chráněn Slavkovský les, další pak je věnován historii osady Kladská. Třetí panel informuje o minulosti a současnosti lesních porostů Slavkovského lesa a jeho fauně. Jak pokračujeme po naučné stezce, seznamujeme se s minerálními prameny chráněné krajinné oblasti, se vzácnou faunou a flórou rezervace, především rašeliništěm Tajga, se vznikem rašelinišť. Protože Slavkovský les byl v minulosti známý i jako naleziště cínu, je předposlední panel věnován historii těžby této suroviny a také unikátní technické památce Dlouhé stoce. Závěrečná informace má stručné téma - krásná příroda pro člověka, tedy ochrana přírody a krajiny v naší republice.
Jak pomalu jdeme po naučné stezce, míjíme postupně základní útvary rašeliniště. AČ již jde o vlastní rašeliniště, krytá vegetací, která jako by lstivě lákala k cestě mimo stezku nebo k tomu, co je tvoří. Kolem sebe vidíme nejrůznější rostliny tak typické pro toto až extrémní prostředí. Půdy a vody rašelinišť jsou chudé na dusík a fosfor, chybí i některé další výživné složky pro rostliny, a tak se tu můžeme setkat s některý mi masožravý mi rostlinami, jako je například rosnatka okrouhlolistá, která loví především malé druhy hmyzu. Svůj název dostala po malých kapkách lepkavé tekutiny na koncích žlaznatých chlupů na listech, které vypadají jako kapky rosy. Z jiných rostlin tu najdeme dominující vlochyni bahenní, brusnici borůvku či brusinku a klikvu. Jsou tu i dva druhy suchopýrů - pochvatý a úzkolistý, typické svými chomáčky bílých ochmýřených nažek. Samozřejmě že tu roste také řada vzácných mechorostů a lišejníků. Za uplynulá tisíciletí ve Slavkovském lese vyrostla rašeliniště o mocnosti rašeliny místy i kolem šesti metrů. V poledové době před devíti až deseti tisíci lety vznikala na nepropustném podloží jezírka, postupně zarůstající ostřicemi a rákosem, později pak začaly převládat nenáročné rašeliníky. Ty mají tu vlastnost, že horní části neustále dorůstají, kdežto dolní části postupně odumírají. Ty se pak slehávají a v zamokřeném prostředí bez přístupu vzduchu tak vzniká postupně pomalým zuhelňováním odumřelých částí rostlin rašelina. Z velkých stromů a keřů tu převládají blatkové bory (podobně jako v rezervaci Červené blato na jihu Čech). Borovice blatka roste na hlubších vrchovištních rašeliništích s vysokou hladinou spodní vody. Stáří porostů v okolí Kladské se odhaduje na více než 150 let. Nechybějí ale ani bučiny a jedliny.
I když cesta po dřevěných chodníčcích rozhodně neunavuje, zastavme se přece jen na chvíli na některém odpočívadle. Pohled přes hladinu Kladského rybníku na druhý břeh stojí určitě za to. Budeme- li skutečně potichu, možná se nám podaří zahlédnout i jiné obyvatele rezervace, než jen rostliny. Může to být náš největší hrabavý pták tetřev hlušec nebo jeho menší příbuzný, tetřívek obecný. Rozhodně neujdeme zvídavý m černým očím veverky, která na nás vykoukne za kmenem borovice, k večeru nad námi přelétne tiše kulíšek nejmenší, malá sova, veliká jako špaček. V rákosí můžete vidět čápa černého a budete- li skutečně pozorní, třeba se vám poštěstí zahlédnout i ledňáčka říčního. Kdysi tu žil i medvěd hnědý (poslední byl zastřelen v roce 1698 na kynžvartském panství) a vlk (poslední byl zastřelen v roce 1756).
Dlouhá stoka
Ještě než se dostaneme na svém nedlouhém putování naučnou stezkou kolem Kladského rybníku na její konec, překročíme významnou technickou památku Dlouhou stoku. Ta začíná právě tady a zapsala Kladsko do historie více než cokoli jiného.
Nadmořská výška 820 metrů a soustava deseti rybníků předurčila Kladsko k tomu, aby pomohlo při průmyslovém rozvoji kraje. Tehdy se na Slavkovsku rozvíjelo hornictví, a protože místní zdroje neměly dostatek vody, byla v letech 1531- 1536 vybudována takzvaná Dlouhá stoka. Brala vodu právě z kladské soustavy rybníků a přiváděla ji do Krásna a Horního Slavkova. Na svou dobu to bylo jedinečné dílo co do rozsahu i způsobu provedení. Sama stoka je dlouhá 24 kilometrů, měla navíc obdivuhodnou síť kanálů dlouhou 30 kilometrů. Napájela 52 rudných mlýnů, překračovalo ji 35 mostů, její tok upravovalo 14 stavidel a byla široká dva metry. Dlouhá stoka zůstala zachována do dnešních dnů, i když již dávno neslouží účelu, pro který byla vybudována. Trasa byla vyměřena důlním měřičem Rossmeislem. Částečně byla voda tímto příkopem vedena do několika báňských rybníků a posléze k hornický m a úpravárenský m provozům. Nešlo jen o vodu, ale bylo třeba dopravit k těmto provozům i dřevo, protože jeho zásoba se kolem Krásna a Horního Slavkova v té době neustále ztenčovala. Dřevo se dopravovalo po vodě ze vzdálených kynžvartských lesů. Tok vody byl poměrně rychlý a výškový rozdíl mezi jejím počátkem (810 m n. m.) a ústím do Slavkovského potoka v Horním Slavkově (587 m n. m.) představoval 223 m na celkovou délku 24,2 km. Na 100metrovém úseku se sklon pohyboval od 0,35 až do 0,83 m. Průtok činil přibližně 0,4 m3/s. Po stranách především kvůli dopravě lesního dřeva byla stoka obložena kmeny. Průměrná hloubka dosahovala jednoho metru.
Naučná stezka nás za Dlouhou stokou vyvede na státní silnici, po které se okolo Kladského rybníku vrátíme zpátky k jejímu výchozímu bodu.
Možná se vám podaří i to co mně při poslední návštěvě rezervace. Na druhé straně silnice na břeh menšího rybníku vystoupila z lesa majestátní jelení laň. Byla ode mne snad jen pouhých padesát metrů. Bez hnutí jsem sledoval, jak sešla až do tiché vody, aby uhasila žízeň. Možná že jen nedaleko na ni čekal kolouch. Než jsem si ale stačil připravit fotoaparát s teleobjektivem, laň vyrušilo projíždějící auto. Škoda, možná by to byl můj životní snímek...
Josef Císler
