Zdroj: Haló noviny
Datum: 13.04.2007
Autor: Jan ZEMAN
Rubrika: EKONOMIKA
Český zákon o ochraně přírody a krajiny patří k nejlepším na světě. O to těžší je jeho další vylepšování (jeho dílčí připravovaná novela, ač si ji vynucují směrnice EU, jaksi narazila) a zejména naplňování. Vážný problém některým dělá skutečnost, že umožňuje vyhlásit národní park nejen na území, které splňuje všechny požadavky na národní park dle světových kritérií (v ČR takové místo ale nenajdeme), ale i na území, které je sice dnes nesplňuje, ale vhodnou správou je tam lze během staletí (ne roků!) postupně vytvořit.
Příkladem je národní park Šumava (NPŠ). Šumava v minulosti prošla intenzivní exploatací lidmi, která zásadně změnila její hlavní bohatství - lesy. Přeměnu původních převážně smíšených lesů centrální Šumavy dovršil v roce 1870 obrovský polom a následná kůrovcová kalamita, po které z původních šumavských lesů zbyl jen Boubínský prales. Celorakouská sbírka sazenic stromů pro centrální Šumavu (hlavní část sazenic ale pocházela ze šumavských podhůří) vytvořila hospodářský, nepůvodní stejnověký smrkový les se všemi riziky s tím spojenými. Po nuceném odsunu Němců v letech 1945-46 Šumava značně zpustla, což dále, až do roku 1990 posilovaly železná opona a vojenský prostor Prášily. Vyhlášením NPŠ vzala na sebe ochrana přírody v roce 1991 velkou odpovědnost.
Vršení chyb
Chybný postup všech správ NPŠ dokládá, že zde bylo již třikrát chybně provedeno zónování (rozdělení území NPŠ na zóny lišící se rozsahem uplatňované ochrany přírody). Zatímco velcí investoři prostřednictvím některých politiků tlačili a tlačí na redukci až zrušení NPŠ, někteří ekologové neustále kladli a kladou požadavek na zásadní rozšíření nejcennějších prvních zón NPŠ s nejpřísnější ochranou přírody, přestože šlo vesměs o lesy blízké lesům hospodářským. Zasazují se o uplatňování tzv. bezzásadového režimu v nich. Někteří prosadili v 1. zónách NPŠ nezasahovat proti kůrovci, ač hrozí gradace rozšíření tohoto a dalších škůdců smrkových monokultur. Obnovit člověkem vážně změněné klima, které negativně ovlivňuje nejen přírodu Šumavy mnohem víc než případné zasahování či nezasahování proti kůrovci, totiž nelze. Smrčiny v NPŠ nejsou přirozeným lesem, byť se tak mohou neznalému jevit.
Experiment v Bavorském národním parku
Český NPŠ vážně poškodil divoký experiment s nejistými výsledky v sousedním Bavorském národním parku, kde se rozhodli nechat kůrovce sežrat tamní smrčiny. Kůrovec se primárně přemnožil v okolních soukromých hospodářských lesích. Postupně zlikvidoval všech 40 procent smrčin Bavorského NPŠ. Přemnožený kůrovec pokračoval v holožíru i na Modravsku v českém NPŠ, kde podíl smrčin (navíc stejnověkých mýtního věku) činí 90 procent a kromě příměsi břízy a jeřábu tam jiné stromy pro drsné horské klima vesměs nerostou. Zasáhnout či nezasáhnout proti přemnoženému kůrovci byla a je pro správu NPŠ otázka zásadní. První správa NPŠ nezasahovala. Pro vzniklou kůrovcovou kalamitu byla v roce 1993 sesazena. Nový šéf NPŠ Žlábek vyhlásil boj kůrovcové kalamitě. Zastavit ji ale bylo těžké, neboť pokračovaly rozsáhlé "dodávky" kůrovce z Bavorského NPŠ. Otázkou je, zda bylo nejlepší mýtit kůrovcové porosty kolem prvních zón. V létě roku 2000 kůrovec napadl smrčiny národní přírodní rezervace prales Trojmezná. Jeho roje tam zanesl z Bavorska vítrn a vzdálenost 20 km. Správa NPŠ s podporou ministra životního prostředí Kužvarta se rozhodla proti kůrovci zasáhnout. V praxi jí to ale znemožnila blokáda, organizovaná panem Bláhou z Hnutí Duha. Boj s kůrovcem tehdy sabotoval mimo jiné pan Pavlíčko, který proto musel ze správy odejít. Když jsem v srpnu 2000 procházel s batohem celou Šumavu a v jejím rámci zejména NPŠ, byla kůrovcová bitva o Trojmeznou a o Modravsko prohraná. Zvítězil divoký experiment, jehož konce nikdo nedohlédne. Je pravda, že se řediteli Žlábkovi podařilo kůrovcovou kalamitu dost utlumit. Je též pravda, že některé aféry získaly věhlas. Ponechání 13 000 metrů krychlových dřeva na zetlení v prvních zónách NPŠ, kde je poté někdo s vrtulníkem ukradl (mělo jít o 600 až 700 letů) a nikdo nic neviděl, nevyžaduje komentář.
Kudy z krize?
Situaci lze jistě i ponechat přírodě, ať si ji vyřeší sama. Je to sice nejjednodušší, ale také nejriskantnější. Takový přístup lze bez větších rizik zvolit tam, kde jde v zásadě o zachovalé ekosystémy, což ale není případ NPŠ. Les z existujících semenáčků prý sám doroste. Viděl jsem řadu smrčin, pod kterými semenáčky rostly, i řadu smrčin, pod kterými nerostly. Semenáčky může sežrat přemnožená srnčí či jelení zvěř. Návrat medvěda a vlka ale rozhodně odmítá sousední Rakousko a Bavorsko. Nové lesy můžou zdecimovat extrémy počasí. Voda může vzít půdu zbavenou ochrany a poškodit až zničit nejcennější přísně chráněná rašeliniště. Na Modravsku byla zaznamenána větší rozkolísanost průtoku. Rizik a otazníků je řada. Nevíme přitom, kam až dojde stupňující se rozvrat klimatu, což je zásadní otázka pro celé lesní hospodářství ČR. Zatím správa NPŠ nebyla s to přijatelně park zónovat. V této situaci byl v roce 2003, po utlumení největší kůrovcové kalamity, ředitel Žlábek nahrazen odmítačem zásahů proti kůrovci v 1. zónách Pavlíčkem. K omezeným zásahům proti kůrovci i v některých 1. zónách ale docházelo i za jeho ředitelování. V lednu 2007 Šumavu těžce postihl orkán Kyrill, i když nepřekonal spoušť vichřice z roku 1870. Sotva překvapí, že nejvíce poničil porosty obnažené kůrovcem. Pan Bláha, který má na kalamitě v NPŠ nesporný podíl, přišel s absurdním požadavkem, aby se poražené dřevo nechalo sežrat kůrovci i v 2. zónách, tj. na většině území NPŠ. Pustil se i do svého někdejšího spojence, ředitele Pavlíčka. Překvapivé? Absurdní? Mám za to, že chce-li pan Bláha přivést NPŠ do záhuby, postupuje správně. Páni technokraté, nejen v Českých Budějovicích, čekají na svou příležitost.
Jan ZEMAN
