Milan Votřel, úředník Pardubického kraje, se rozhodl, že chřástala Polákům nedá. Vzácný pták podobný koroptvi hnízdí v ptačí rezervaci u Králického Sněžníku, která se rozprostírá na asi dvanácti hektarech luk.
Ministerstvo vnitra by však chtělo chráněné území i s chřástalem polním vydat sousednímu Polsku, aby splatilo dávný územní dluh.
„Jde o druh zařazený mezi silně ohrožené. Do pozemků není možné zasahovat v době přítomnosti chřástala od dubna do srpna. Jedná se o důvody, které mohou negativně ovlivnit využitelnost pozemků pro kompenzaci územního dluhu Polsku," napsal před pár dny ministerstvu vnitra úřednickou, ale jasnou řečí šéf majetkového odboru Pardubického kraje Milan Votřel.
Ministerstvo vnitra vytipovalo pro Poláky pozemky v 37 obcích a městech. Vláda nerozdává z cizího. Pozemky patří zpravidla Lesům České republiky nebo pozemkovému fondu, ale obce v sousedství mají přesto právo se k vydání vyjádřit. Lhůta k vyjádření jim vypršela včera (ministerstvo speciálně vyzvalo devět obcí ze zmíněných 37). Co pozemek, to jiný příběh a jiný důvod, proč nevydat.
Kromě ptačí rezervace na Králickém Sněžníku by Česká republika přišla třeba o les nedaleko Chrastavy, který považuje starosta Michael Canov za ideální honitbu pro místní myslivce. Jako správný vlastenec zároveň dodává, že „přece nebudeme dávat Polákům území, které je od 11. století součástí českého státu". Ve Vidnavě v Olomouckém kraji zase zjistili, že pozemek vybraný pro Polsko se dotýká ochranného pásma vodovodu. „Proti vydání už se postavilo minulé vedení města a my jsme jeho názor jen potvrdili. Dříve ministerstvo chtělo vzít deset pozemků z katastru Vidnavy, ale nakonec slevilo na dva," odpověděl včera vidnavský starosta Rostislav Kačora.
Kromě Chrastavy, Vidnavy a Králíků napsal ještě na ministerstvo starosta Chvalče v okrese Trutnov, který jako jediný ministerské úředníky potěšil.
„U nás jde o les a louky, ale my s tím žádný problém nemáme. Žádná cesta na naše pozemky tamtudy nevede," uvedla včera místostarostka Chvalče Eva Binková.
A teď už jen telegraficky: Heřmanice na Liberecku – tamní obyvatelé koukají přes hranici na elektrárnu a důl v polské Bogatynii. Mají obavu, že po předání pozemků do Polska se dobývací prostor přiblíží k Heřmanicím. Okolní obce Dolní Oldříš a Bulovka chtějí zase vědět, jak se stát vyrovná s farmáři, kteří dnes mají sporné pozemky pronajaté a hospodaří na nich.
Ministerstvo vnitra si pro jistotu vyhlédlo více pozemků, než je potřeba vrátit, kdyby někdo nesouhlasil. Otázkou je, jestli vytvořená „rezerva" po odporu starostů postačí.
Sousedské války a dohody
Starosta Chrastavy Michael Canov dokonce vytáhl ze sbírky zákonů smlouvu o dobré sousedské spolupráci z roku 1992, kde se skutečně
Moravskoslezský kraj
Hlinka, Nýdek, Třebom, Chuchelná, Bohumín, Šilheřovice, Hať, Píšť, Janov u Krnova, Písek, Nýdek, Vendryně, Petrovice u Karviné, Dolní Lutyně, Hněvošice, Krnov, Slezské Rudoltice, Bohušov, Osoblaha
Olomoucký kraj
Zálesí u Javorníka, Nové Vilémovice, Vidnava píše, že „obě strany proti sobě nemají žádné územní nároky". „Snaha ministerstva odpovídá definici trestného činu rozvracení republiky," poznamenal starosta Canov.
Hana Malá z ministerstva vnitra však tvrdí, že všechno je složitější a vedle smlouvy platí z té doby ještě ujednání ministrů zahraničí Jiřího Dienstbiera a Krzysztofa Skubiszewského, v němž Československo nárok uznává.
O vydání není ještě v žádném případě definitivně rozhodnuto. Změnu hranic by museli schválit poslanci jako ústavní zákon.
Zaznívají i další názory. Starosta Horní Řasnice Radek Haloun přišel s myšlenkou, že by přece něco měli vracet i Slováci, když se vyrovnání týká bývalého Československa.
Přesuny česko–polské hranice mají prapůvod v sedmidenní válce o Těšínsko krátce po osamostatnění Československa.
V 50. letech hraniční čáru stvrdila dohoda mezi oběma zeměmi a při té příležitosti se hranice „narovnávala", aby se snadněji strážila a lidé mohli hospodařit v příhraničních oblastech.
