Za sebe především děkuji redakci Silvaria, že zde tento velice zajímavý článek vydala. Firmu Tropik znám, mám rostliny i od dalších podobných firem na Moravě, které mám geograficky blíže (např. České tropy v Babicích u Uherského Hradiště).
Oba pánové představují co do hloubky znalostí a zkušeností ohledně pěstování rostlin z teplejších zeměpisných šířek absolutní špičku v naší zemi. K panu Knapovi: ano, zřejmě si spletli jedle s cedry, i když samozřejmě jedle nubijská či španělská do této kategorie patří také.
Pánové především sdělují jednu zásadní (a pro tradičním lesnictvím odchovaného lesníka nepříjemnou) pravdu. Každá rostlina má totiž své klimatické nároky, které samozřejmě mohou být člověkem ovlivňovány, ale v podstatně omezenější míře, než se většina konzervativních lesníků domnívá. Hezký je příklad s hledáním proveniencí "jižního smrku", u nás zastoupený tzv. "chlumním smrkem", což je jedna z typických slepých uliček lesníků, kteří by prostě chtěli pokračovat, pouze snad s kosmetickými změnami, v současném modelu hospodaření, a přitom zcela ignorují, že přirozené požadavky dřevin na klima nejde znásilňovat donekonečna. Jejich boj je většinou prohraný v době, kdy i jim dojde, že sice existují poddruhy picea abies odolné i relativně vysokým teplotám, ale i ty hynou, jakmile jim prostě "dojde voda", ke které se mělké talířovité kořeny smrku nedokážou dostat.
Základní omyl spočívá v tom, že si mnozí myslíme, že to bude člověk a nikoliv příroda, kdo bude mít poslední slovo v tom, jak budou vypadat lesy budoucnosti. Současná megakalamita kůrovce je jen takovou malou "ochutnávkou".
Sám volně pěstuji několik druhů palem a pod slova obou pánů bych se podepsal. Teploty skutečně pozvolna, ale trvale už několik dekád rostou, srážky ve vegetační sezóně v absolutním měřítku klesají mírně, v relativním měřítku daném vlivem zvýšeného výparu, některé roky i drasticky. Cedry se dřív u nás nepěstovaly, protože téměř pravidelně omrzaly, čímž přestaly být atraktivní, protože se z nich vždy za několik let stávala nepříliš atraktivní košťata, přičemž jednou za cca 20-40 let z větší části vymrzly úplně. Dnes pouze jednou za 15-20 let nepatrně omrzají a i to se zmírňuje. Fíkovníky nebylo dříve možné pěstovat bez důkladného zimního zábalu, který stejně ale při -20 přestal účinkovat. Dnes např. na jižní Moravě nebo ve středních Čechách každou druhou zimu není zábal potřebný vůbec.
Stačí, aby se průměrná roční teplota zvýšila o 3-4 stupně a nejnižší absolutní teplota za rok třeba o 5-7 stupňů (což je oproti 90.létům už teď), a už tu máme úplně jiné složení lesů, úplně jiné vhodné zemědělské plodiny atd.