Nezastupitelný význam tlejícího dřeva pro ekosystémy vysvětlují letos odborníci ze Správy Národního parku Šumava veřejnosti. Osvětové akce zasvětili právě tlejícímu dřevu, jakožto šumavskému fenoménu. Na vrchu Poledník u Prášil dnes turistům ukazovali, jak i díky mrtvým stromům nyní žije a prosperuje les zničený před lety nejdříve orkánem Kyrill a následně kůrovcovou kalamitou, řekl ČTK mluvčí parku Jan Dvořák. Další podobné akce se o prázdninách uskuteční ještě na Březníku, u Pramenů Vltavy a u Plešného jezera.
„Tlející dřevo je fenomén na Šumavě, který je všude. Je v místech, kde se nezasahuje, nebo se zasahuje tak, aby tam tlející dřevo zůstalo. Tlející dřevo je bohatství lesa, které není ničím nahraditelné,“ řekl Dvořák. Stromy na Poledníku nejprve v lednu 2007 vyvrátil orkán Kyrill, přeživší dospělé smrky ve vrcholové partii Šumavy pak napadl kůrovec a dílo zkázy dokonal. Před zhruba 15 lety tak byly na dříve zeleném vrchu jen tisíce vyvrácených nebo stojících stříbřitých mrtvých kmenů stromů. Dnes se vrch opět zelená, mezi soušemi roste nový, přirozeně obnovený les. Pomáhá mu k tomu tlející dřevo. Mění se v biomasu, která tvoří podklad nezbytný pro vznik nového lesa. Správci parku přiznávají, že když turisté nyní vidí, jak si příroda s obnovou kůrovcem zničeného lesa po několika letech sama poradila, jsou daleko vstřícnější k vnímání důvodů, proč jsou v parku bezzásahová území.
Po kůrovci se v mrtvých stromech usadily houby, bakterie, řasy, mechy, lišejníky či kapraďorosty. Chodbičky, vytvořené v kmenech škůdcem, obsadilo velké množství hmyzu, za ním pak přišli ptáci. Stojící kmeny prorostlé houbami poskytují domov tesaříkům, kovaříkům, čmelákům, pavoukům, stonožkám, lumčíkům, svinkám, hlísticím, chvostoskokům, střevlíkům, roztočům či můrám, uvádějí správci parku.
Mnohé druhy živočichů jsou přímo vázané na tlející dřevo. "Je to třeba pták datlík tříprstý, který z kmenů vytahuje larvy škůdců. Oblast s tlejícím dřevem vyhovuje i symbolu Šumavy tetřevu hlušci, kterému svědčí ten biotop. On potřebuje rozpadající se, rozvolněný les se soušemi," řekla terénní pracovnice monitoringu lesa Pavla Staňková. Až v tlejícím lese odborníci podle ní také například před šesti lety objevili vzácného brouka kornatce velkého, který byl na Šumavě naposledy pozorován v roce 1907. Zhruba 1,5 centimetru dlouhý plochý černý brouk je specialista, vyskytující se v oblasti se stojícími torzy suchých smrků, které obsadily dřevokazné houby troudnatci. Torza stromů navíc musí být alespoň deset let odumřelá a nejlépe osluněná. Vědci se domnívali, že na Šumavě už vyhynul, nyní se tu ale opět vyskytuje na některých lokalitách.
Velkoplošné náhlé změny podmínek, jako je vichřice, kůrovec, požáry či polomy po námrazách, nejsou na Šumavě neobvyklé. Vyvrácení desítek nebo stovek tisíc stromů větrem a následně kůrovcová gradace je v horských lesích Šumavy přirozeným a opakujícím se jevem, řekl Dvořák. Když se les nechá být více než 100 let, tlející kmen přispívá ke koloběhu života. Podle odborníků 50 až 80 procent mladých stromků roste v nejvyšších polohách Šumavy na tlejícím dřevě, je na něj vázáno 30 až 50 procent všech organismů žijících v lese. Bez tlejícího dřeva by na Šumavě zmizelo kolem 400 druhů tzv. dřevožijných hub. Tlející kmen je důležitou zásobárnou vody.
ČTK
