V Jeseníkách je největší množství přirozených lesů ze všech chráněných krajinných oblastí v Česku. Podle ochranářů přírody mají řadu znaků pralesovitých porostů. Cesta k bezzásahovému území ale není snadná. Lesníci jsou totiž proti.
Několik stovek let staré stromy různé výšky či tloušťky kmenu, tlející dřevo, i to jsou charakteristické znaky pralesa. V Jeseníkách se žádné původní lesy bez vlivu člověka nezachovaly. Některá místa je ale podle Miroslava Haviry z tamní Správy CHKO připomínají.
„Asi nejkompaktnější území, které vykazuje charakteristiky pralesa, je od údolí Bílé Opavy přes Eustachovu chatu, přes Velkou a Malou kotlinu, přes Jelení Studánku až po Břidličnou. Máme navrtaných přes tisíc stromů. Asi 12 procent z nich má přes 200 let a 3 procenta dosahují vysoce přes 300 let. Bavíme se o horských smrčinách v těch nejvyšších horských polohách," uvedl Havira.
Taková území mají pro ochranáře přírody obrovskou hodnotu, historickou, estetickou a zejména vědeckou. Ředitel Agentury ochranu přírody a krajiny František Pelc je označil za přírodní laboratoř. Vyhlásit bezzásahové území ale není podle něj jednoduché: „Ta procedura je poměrně komplikovaná, čeká nás ještě dlouhá cest."
Lesy ČR, majitelé daného území v Jeseníkách, bezzásahové plochy v tuto chvíli naprosto odmítají. „V nejbližších deseti letech si myslím, že ty porosty nejsou připraveny na to, abychom s tím mohli souhlasit," říká krajský ředitel společnosti v Šumperku Pavel Koždoň.
Lesníci se obávají kůrovce
Důvodem je zejména vysoké riziko masového množení kůrovce. „Porosty, které jsou těsně vedle ploch, které by mohly být prohlášeny za bezzásahové, jsou ve věku, kdy bývají nejsnáze atakovány podkůrním hmyzem. Ten problém můžeme vidět i na Šumavě, kde máme zóny, které jsou ponechány bez zásahu, a vedle toho jsou zóny, kde toho kůrovce chytáme a kde jsou v nynější době holiny," dodal Koždoň.
František Pelc je však stále přesvědčený, že se bezzásahové zóny jednou ochranářům přírody podaří prosadit: „Věříme, že takové plochy se vymezí."
I sami lesníci by z nich podle něj mohli později těžit. „Všechny ty naše společné snahy monitoringu a vymezování těchto bezzásahových ploch přinášejí opravdu nenahraditelné poznatky, které stačí jen sebrat od vědců, jak ochranáři přírody, tak lesníci, a my je budeme umět využívat jak v aktivním managementu v chráněných územích, tak i v rozhodování, kde nejlépe nehospodařit vůbec, ale lesníci především při obnově porostů, které mají přírodě blízkou druhovou skladbu. Určitě budoucnost našich lesů nemůže být založena na tom, že budeme hledat nějakou zázračnou dřevinu z Ameriky, z Asie, a tu tady vysadíme a řekneme, že nahradí ten mizející smrk," uzavírá Pelc.
Úspěšné řešení podle něj musíme hledat v naší přírodě.
