Orlické hory má v malíčku. Již deset let totiž šéfuje místní chráněné krajinné oblasti. David Rešl se rozpovídal o tom, v jaké kondici hory jsou i zda je ohrožuje kůrovec a sucho.
Rychnovsko – David Rešl působí ve vedoucí funkci Správy Chráněné krajinné oblasti Orlické hory již desátým rokem. V rozhovoru Deníku prozradil v jaké kondici hory jsou a proč můžeme být na „Rampušákovu zahradu" náležitě pyšní.
* Správu Chráněné krajinné oblasti Orlické hory vedete již dlouhá léta. Co si mají lidé vůbec představit pod vaší denní rutinou?
Jsme v první řadě úřad. Takže od toho se odvíjí i naše práce. Hlavní náplní je především vyřizování žádostí a různých konzultací. A to jak k výstavbě, tak k různým rekonstrukcím staveb. Vyjadřujeme se k vodohospodářským stavbám či lesohospodářským plánům. Samozřejmě velkou agendou jsou i územní plány. V neposlední řadě zadáváme určité práce. Tím mám na mysli například kosení v rezervacích, domlouváme výsadby dřevin a tak dále. Snažíme se jednat i se zemědělci a veřejností. Přinést určitou osvětu, i když na to nám zase tolik času nezbývá.
* V jaké kondici vůbec jsou v současnosti Orlické hory?
Jsou v dobré kondici. Samozřejmě nějaké dílčí problémy existují. Ty jsou ostatně vždy. Příroda je totiž složitý komplex a často se objeví neočekávaný faktor, který tento celý systém posune někam dál. Podstatným tématem současnosti je změna klimatu. Dlouhodobé průměry teplot stoupají a srážky jsou rozloženy úplně jinak než v minulosti. To znamená, že padají v krátkém časovém úseku. Na hřebenech hor máme dvě rezervace, kde jsou chráněná vrchoviště. Jinými slovy rašeliniště závislá pouze na srážkách. Právě tam zaznamenáváme zaklesnutí podzemní vody a s tím spojenou změnu vegetace. V období velkého sucha, konkrétně tomu bylo před třemi roky, jsme od místních často slyšeli, že vysychají i studánky a prameny. I na horách se prostě změna klimatu projevuje, i když ne tak radikálně jako v nižších polohách. Aktuálně jsme například na konci letošní zimy také řešili i větrnou kalamitu. S vlastníky lesa jsme hledali společnou řeč, jakým způsobem s ohledem na větrnou kalamitu zasáhnout.
* Českou republikou v poslední době rezonuje téma kůrovec, který ve velkém ničí lesy. Jak jsou na tom Orlické hory?
V Orlických horách je zatím situace dobrá. Rozhodně není taková jako na severní Moravě nebo jinde v republice, kde je to tedy již kalamita obřích rozměrů. Je to tím, že v Orlických horách je chladněji a kůrovec tak nemá úplně ideální podmínky. Samozřejmě tady je. Jak jsem již zmiňoval větrnou kalamitu, je kladen velký důraz, aby se její následky zlikvidovaly včas. Jako správa to úplně ovlivňovat nemůžeme, je to především zodpovědnost vlastníků lesů.
* Proč se o kůrovci mluví až teď? Dříve to takový problém nebyl?
Lýkožrout je v naší přírodě pořád. Akorát má životní cyklus, který závisí na podmínkách. Když je má dobré, tak se namnoží a potom působí významnější škody.
* A k tomu přispívá hlavně sucho?
Také. Smrky mají mělký kořenový systém a reagují více na takzvané přísušky. Jsou prostě často tím oslabené a mohou kůrovci snáze podlehnout. Na druhou stranu, smrky prostě přirozeně do vyšších poloh patří. V hospodářských lesích je využívaný po celé republice i v nižších polohách, kde jsou právě škody nejvíce zaznamenávány. Ve vyšší nadmořské výšce se škody tak výrazně nezaznamenávají. V každém případě i tam jsou mnohdy projevy především kůrovce smrkového vidět.
* Přejděme jinam. Čím se Orlické hory liší od ostatních chráněných oblastí? Jsou v něčem ojedinělé?
Vnímám Orlické hory jako malé, ale krásné pohoří. Například hřeben hor je zbrázděn hlubokými údolími. Pramení zde také spousta potoků a říček. V Orlických horách jsou navíc zatím celkem malá sídla, takže krajina je svým způsobem harmonická. Přestože v Orlických horách se nevyskytují endemity, tedy rostlinné či živočišné druhy, které se vyskytují jen na určitém místě, musím zmínit bleduli. Na jaře jsou bledule všude v nivách a je to nádherný pohled. I z toho důvodů máme bleduli v našem logu. Ze zajímavých živočichů bych zmínil třeba chřástala polního. Je to poměrně neznámý druh ptáka, který žije převážně na horských loukách. Když k nám v době hnízdění zavítá, tak se pohybuje hlavně po zemi a ozývá se večer specifickým hlasem. V blízké době se jeho hlas Orlickými horami ponese.
* Jak se za necelých 50 let, kdy byla vyhlášena chráněná krajinná oblast, hory proměnily?
Zůstaly víceméně dost podobné. Mění se samozřejmě naše společnost a názor člověka na trávení volného času. Upřímně, nepamatuji doby před padesáti lety, ale dnes už návštěvníkům nestačí samotný pobyt na horách. Potřebují být aktivní, takže se rozvíjí hlavně sport. Přesná čísla nemáme, ale nárůst návštěvníků zaznamenáváme. A odráží se to přirozeně i v počtu aut. V současné době řešíme v územních plánech parkovací plochy. Tedy kam je umístit a tak dále. Největší problém je v tomhle ohledu na Šerlichu. Kvůli špatně zaparkovaným autům mnohdy neprojede autobus či záchranka. Je to prostě problém a musí se řešit. Někdy je to samozřejmě obtížná situace, protože je to i na úkor lesa. A co se týče lyžování, proměňují se technologie. Zvyšuje se kapacita, instalují se lanovky a tak dále. Co se obecně týče počtů návštěvníků, je obtížné nárůst přesně sledovat a vyjádřit čísly. Určitě na tom ale nejsme tak extrémně špatně jako kolegové z Broumovska, kde mají návštěvnicky atraktivní Adršpach.
* Jak je to s takzvanou developerskou výstavbou. V minulosti jste tuto problematiku jako správa zmiňovali?
Už jsme se dnes trochu posunuli. Neřeší se tolik například apartmánová výstavba. Po ní již není tolik poptávka. Tento trend vnímáme jako pozitivní. Bytovky se totiž snažily jít do výšky a objemy staveb nebyly úplně tradiční. Dnes je poptávka po výstavbě spíše horských chalup. A ty na horách samozřejmě byly vždycky, takže s tím problém není. Na druhé straně poptávka roste, takže kdykoli se otevře změna územního plánu, řešíme požadavky na vymezení nových ploch na výstavbu. Je to hlavně otázka krajinného rázu, někdy se to z naší strany ovšem týká i vymezení botanicky významných lokalit. S obcemi se snažíme jejich rozvoj samozřejmě umožnit, ale ne v lokalitách, kde je ve střetu s ochranou přírody.
* Máte v Orlických horách vy osobně nějaké oblíbené místo?
Mám rád výhled do podhůří. Takže na hřebeni, kde jsou výhledy do našeho českého podhůří, tak to jsou má oblíbená místa.
***
„Orlické hory jsou v dobré kondici. Samozřejmě nějaké dílčí problémy tady také existují."
Malá velká hrozba. Lýkožrout smrkový děsí lesníky i na Rychnovsku
Lýkožrout smrkový je veřejností zjednodušeně nazýván kůrovcem. Je to malý nenápadný brouček. Tělo je válcovité, černohnědé zbarvené, lesklé, se světle žlutými chloupky. Vyskytuje se v Evropě, severní Asii, Malé Asii. V České republice se vyskytuje na celém území.
S pokračujícím jarem se brouci začínají probouzet na svém zimovišti ve stromě, kde se vyvinuli, a rojit. Dospělí brouci vyletí ze svých zimovišť a napadají poškozené nebo poražené stromy. Zavrtaní pod kůrou stromů stráví většinu svého života. Živí se lýkem, které zajišťuje transport vody a živin ve stromu, a tím ho poškozuje. Strom začne usychat a nakonec uhyne.
Ale smrk má několik možností obrany proti škůdci. Ve chvíli, kdy se lýkožrout zavrtá do kůry a naruší pryskyřičné kanálky, vyvalí se na něj míza, která ho přilepí a brouk tak zahyne. Zdravé stromy takto dokáží odolat náletu mnoha kůrovců. Pokud je však brouk přemnožen, strom se sám nedokáže ubránit.
V lesích se využívá soubor opatření včetně feromonových lapačů. V Národním parku Šumava i dalších rozsáhlých oblastech existuje spor o to, jestli k lýkožroutovi přistupovat jako ke škůdci nebo jako k přirozené součásti přírody.
