Zdroj: Rakovnický deník
Datum: 05.01.2007
Podtitulek: Z historie Rakovnicka
Autor: František Krejčí
Rubrika: rakovnicko / servis
Dřevěné obory
V dřívějších dobách dnešní státní celek lesů se dělil podle šlechtických držitelů. A aby zvěř nepřebíhala z jednoho panství do druhého, stavěly se hlavně pro vysokou zvěř dřevěné obory. Bylo to zejména po roce 1708, když byl majitelem křivoklátského panství Jan Josef z Valdštejnů, který nemohl přenést přes srdce, že mu zvěř přebíhá z Lánské obory na sever k hraběti Martinicovi ve Smečně. Se stavbou dřevěného oborního plotu se započalo roku 1713. V severní části Křivoklátska vznikla obora o rozloze 9 600 hektarů, kterou obepínala hradba z dubových sloupků a vodorovných smrkových latí, dole hustších a nahoře řidších, v délce bezmála 47 kilometrů. V roce 1731 si Marie Anna z Valdštejnů vzala za manžela Josef Viléma z Fűrstenberků. Jejich syn Karel Egon I. se rozhodl, že postaví bytelnou oborní zeď kamennou.
Kamenná zeď
Její začátek byl u hájovny Pustá Dobrá, řečená Pustinka. Ležela asi 2 km jihovýchodně od lánského zámku a konec zdi v délce 28 kilometrů byl u lesní správy v Lužné nedaleko Čistého rybníka. Zeď byla stavěna z místních materiálů, to je z opuky a z břidlice. Stavěla se od roku 1777 do roku 1787. Zeď je vysoká dva metry a v pravidelných vzdálenostech byla zesilována masivními pilíři. Ačkoliv poddanské síly a povozy měla šlechta za roboty zadarmo a místo malty se používal jenom jíl nebo dokonce hlína, přišla stavba Fürstenberka na 5 742 zlatých. Zeď od Lužné pokračovala směrem severním ke Krušovicím, tady uhýbala východně k Řevničovu a k Novému Strašecí, pak mířila jižně k Rudě a Hořkovci.
Vstupní brány
Popisovaná stavební pamětihodnost měla i tři vstupní brány. Jednu v Lánech, druhou u Vašírovské lísy (vjezd silnice z Lán do lesa směrem na Křivoklát) a třetí brána byla u Myší díry. Brána u Vašírovské lísy byla rozbourána jako první už 8. 4. 1959. Pak přišla na řadu brána Lánská. V té byl nahoře ještě valdštejnský erbovní kámen s hraběcí korunkou. Kvádr z růžového mramoru je uložen v novostrašeckém muzeu. Dosud stojící bránu pod Brejlí vlastně "zachránila" povodeň v druhé světové válce. Podmáčená stráň ujela i se silnicí a při obnově byla trasa vedena příměji, byla vyvýšena, takže odpadl úzký a do nejnižšího místa k potoku upadající zákrut silnice.
Ozdoba brány
Tady vlastně vznikla rezervace původní silničky s patníky, která se ostrým zákrutem provlékala dosud stojící branou. Brána byla původně směrem k lesu ozdobena plastikou jelení hlavy s parožím. Tato hlava byla odlita v umělecké slévárně v Novém Jáchymově na Berounsku.
Zbytky zdi
Tuto poslední bránu u Myší díry je možno vidět i při jízdě automobilem.
Ostatní zbytky ohradní zdi, která zabraňovala přebíhání zvěře do lesů domoušických, mšeckých a smečenských, jsou vedeny dále od silnice a přístupny jen při pěší tůře. Celé úseky zdi byly již rozebrány a kámen použit k opravě lesních cest.
František Krejčí
