Zdroj: Novojičínský deník
Datum: 04.08.2007
Podtitulek: V letní sezóně se nám, stejně jako loni, naskýtá možnost nahlédnout do Národní přírodní rezervace Mionší.
Rubrika: čtenář reportér
Ale, skutečně jen nahlédnout, protože před rokem zřízená, sedm kilometrů dlouhá naučná stezka Mionší rezervací vlastně neprochází! Pouze několik set metrů je vedena po její spodní hranici. Návštěvník tak má možnost vidět les, jaký se vně rezervace nachází, čili o nic nepřichází. Na projití celé trasy, s převýšením 330 metrů a deseti " zastávkami" s informačními panely, námpostačí přibližně půl dne. S ohledem na skutečnost, kdy ve vyšších lesních partiích je naučná stezka vedena po původně loveckém chodníku, není vhodná pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí a kočárky. Cyklisté jsou z části naučné stezky vyloučeni. Kdyby přece jen někdo chtěl do rezervace Mionší vstoupit a procházet se v ní, vystavuje se postihu od strážce přírody, nebo lesní stráže, které pohyb návštěvníků na naučné stezce a v okolí denně monitorují. Vzhledem k tomu, že národní přírodní rezervace Mionší je přísně chráněnou oblastí, je zde volný pohyb veřejnosti limitován zákony, až na výjimky, které uděluje vláda. Ochrana objektu není náhodná. Jedná se o jedinečnou lokalitu nadregionálního významu a to proto, že je posledním ostrůvkem typického karpatského lesa na našem území, jaké se v tomto pohoří nacházely v předkolonizační době. Jsou zde původní smíšené dřeviny, jakými jsou jedle, javor, klen, smrk a jasan. Dominujícím zůstává nadále buk. Mnohé z uvedených stromů dosahují stáří 250 - 300 let. Staleté stromy vděčí za svůj věk v minulosti osvíceným lesním správcům. Byli to právě oni, kteří žádali kolem roku 1900 nového majitele panství, arcivévodu Bedřicha Habsburského, aby byly lesy na Velkém Polomu, Menším vrchu, v okolí Polanya na Tatínkách, vyňaty z lesního hospodaření a ponechány přirozenému vývoji. Toho se jim částečně podařilo dosáhnout teprve v roce 1922, a to jen v lokalitě Menšího vrchu. Arcivévoda Bedřich si zde nechal v roce 1904 postavit loveckou chatu, přičemž právě území mu sloužilo jako lovecké zátiší, kde uplatňoval se svými přáteli lovecké vášně. Rezervací o rozloze 95,05 ha bylo území Menšího vrchu vyhlášeno v roce 1933 MŠaNO. V roce 1954 pak byla rozšířena na současnou rozlohu, tj. 169,70 ha. V současnosti nese název Mionší. Může se zdát neuvěřitelné, že se na tak malém území vyskytuje velké množství hmyzu, rostlin a různých živočichů s druhovou rozmanitostí. Zde je nutné dodat, že desítky z nich patří mezi ohrožené, silně až kriticky ohrožené druhy! Klidové území, pochopitelně, využívají i migrující šelmy, jako například medvěd, vlk a rys. Jde o logický průvodní jev na místech, která se řídí pouze přírodními zákony, bez zásahu člověku. Prales Mionší není tedy pouze obyčejným lesem, jak je prezentován ústy některých občanů, včetně řady úředníků a komunálních politiků.
Jan Blizňák, Frýdek- Místek
