O co méně se v poslední době mluví o černé můře některých středočeských obcí – totiž záměru vyhlásit na území ČR další Národní park (NP) Křivoklátsko, o to intenzivněji se k realizaci tohoto kroku směřuje méně viditelným způsobem – prostřednictvím připravovaných novel zákonů. Píše v textu pro HlídacíPes.org Petr Havel a polemizuje s argumenty zastánců vyhlášení národního...
O co méně se v poslední době mluví o černé můře některých středočeských obcí – totiž záměru vyhlásit na území ČR další Národní park (NP) Křivoklátsko, o to intenzivněji se k realizaci tohoto kroku směřuje méně viditelným způsobem – prostřednictvím připravovaných novel zákonů. Píše v textu pro HlídacíPes.org Petr Havel a polemizuje s argumenty zastánců vyhlášení národního parku.
Základním nástrojem by měla být novela zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, jejíž ambicí je mimo jiné „sesypat" veškeré národní parky na našem území do jedné legislativní normy a liberalizovat podmínky pro vyhlašování zvláště chráněných území, čili také pro národní parky.
Což o to, chránit naší krajinu a přírodu podle všeho potřebujeme více, než se reálně děje. Zásadní otázkou ale je, zdali se tak má dít prostřednictvím nových národních parků, zejména pak v případě Křivoklátska. Tato oblast je totiž – na rozdíl od všech stávajících NP, které se rozkládají v příhraničí a málo obydlených oblastech, mnohem více zaplněna lidskými sídly.
Žádné přehrady? V jiných parcích jsou...
I proto, že Křivoklátsko bylo a je po mnoho desítek let jednou z klíčových rekreačních oblastí pro obyvatele hlavního města. To v praxi znamená, že by se omezení vyplývající z existence NP Křivoklátsko dotkla řádově více lidí, než v již existujících NP. Ostatně, v anketách mezi občany obcí, v nichž se průzkum veřejného mínění v minulosti uskutečnil, občané všech těchto obcí existenci parku odmítli.
Prvním a zásadním z nich je ujišťování dotčených obyvatel, že se pro ně vyhlášením parku nic nezmění a nebudou oproti současnému stavu nijak omezováni. To je logicky naprostý nesmysl, neboť pokud by se vůbec nic neměnilo, není třeba NP vyhlašovat.
Dalším argumentem je teze, podle které vyhlášení parku zabrání na území NP možné výstavbě přehrad. Ani to není zcela pravda, protože konkrétní omezení platná pro příslušná území NP jsou taxativně vyjmenována v příslušných zákonech o NP. Pokud by se navíc prosadila myšlenka jednotného zákona o všech národních parcích dohromady, pak je nutné připomenout, že i na území stávajících NP přehrady existují.
Více peněz? Ano, ale pod kuratelou MŽP
Ve prospěch vyhlášení NP Křivoklátsko se také argumentuje tím, že na území parku může díky tomu připlynout více peněz. To sice pravděpodobné je, jenže tyto peníze dodají zejména daňoví poplatníci z naší země, takže existence dalšího parku bude v praxi dalším impulsem na výdaje státního rozpočtu. Skutečným důvodem pro vyhlášení parku je tak zejména úmysl dostat příslušné území pod kontrolu státu, konkrétně orgánů ministerstva životního prostředí.
Pokud by byl totiž park vyhlášen, přešlo by veškeré rozhodování o činnostech v něm právě na resort životního prostředí, což by se zdaleka netýkalo jen samotného hospodaření v lesích, jak se často zmiňuje, ale stejně tak by MŽP rozhodovalo třeba o výkonu rybářského a mysliveckého práva.
Především by ale mělo právo výrazně vstupovat do rozhodování samospráv obcí a velmi zjednodušeně lze říci, že by ministerstvo na území národního parku rozhodovalo prakticky o všem. To by podle všeho generovalo zásadní konflikty, mnohem větší, než jakých jsme byli v minulosti svědky v NP Šumava. Jak již totiž bylo řečeno, Křivoklátsko je oproti Šumavě mnohem hustěji osídleno a střety obyvatel s ochránci by tak byly jistě mnohem četnější.
Křivoklátsku by podle všeho nepomohl ani údajný rozvoj turistického ruchu, o kterém se v souvislosti s vyhlášením národního parku také mluví. Oponenti namítají, že by mohlo mít umělé posilování turistické atraktivity dokonce opačný efekt, než je zamýšlená vyšší ochrana přírody.
To samé si myslí i vedení Správy CHKO Jeseníky, které podle svého dřívějšího vyjádření v médiích právě z tohoto důvodu upouští od obdobných snah týkajících se vyhlášení NP Jeseníky.
Společné dílo přírody a člověka
Zastánci vyhlášení NP Křivoklátsko přitom cudně mlčí o tom, že toto území existuje již celou řadu let v různých typech režimů ochrany přírody. Hospodaření v lesních porostech je například regulováno na základě podmínek Lesnického parku, mimochodem jediného na území ČR. Statut lesnického parku přitom umožňuje v křivoklátských lesích hospodařit, avšak za přísnějších podmínek, právě v zájmu ochrany přírody a krajiny.
Na území zamýšleného NP je navíc v současné době více než 20 chráněných krajinných oblastí, řada ptačích oblastí a další lokality začleněné do projektu Natura 2000. Není tedy pravda, že ochrana přírody je na Křivoklátsku nedostatečná. Co je ale naprosto zásadní: Jedinečnost tamní krajiny a jedinečnost řady lokalit vznikla spolupůsobením přírody a lidské činnosti – jinými slovy – na současném stavu se člověk aktivně v minulosti podílel.
Ani dnes není v praxi možné člověka ze soužití s přírodou vyloučit, jak si to možná někteří naivní ochránci přírody představují. Samozřejmě – mnozí se k přírodě nechovají tak, jak by měli. To ale nevyřeší zákony ani vyhlášení národního parku. Připomenout si tuto skutečnost je vhodné právě nyní – novelou zákona o ochraně přírody a krajiny by se měli zabývat naši zákonodárci již tento měsíc.
Petr Havel
