Projev na 41. schůzi Poslanecké sněmovny 5. března 2020 o řešení kůrovcové kalamity, škod způsobených bekyní velkohlavou a přemnožením hraboše polního.
Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu velmi stručný, protože za prvé drtivou většinu toho řekl pan ministr zemědělství a za druhé určitě ještě chci nechat prostor na další debatu. Chtěl bych jednu poznámku obecnou a jednu konkrétní.
Ta obecná poznámka se bude týkat spolupráce s Ministerstvem zemědělství, a já chci říct, že je dobrá. A to je odpověď na celou řadu ataků, kdy jsme někdy samozřejmě stavěni do kontrapunktu s Ministerstvem zemědělství. Chci říct, že to, co se momentálně děje s vodou a co se momentálně děje v našich lesích, je něco, co nás tak strašně přesahuje, že na to prostě nejsou ani knížky, ani zkušenosti. Jediné, co můžeme dělat, je spolupracovat, poslouchat vědce, poslouchat odborníky, neposlouchat nesmyslné rady těch, kteří nemají tu odpovědnost a je jim celkem - nechci říct - jedno, jak to dopadne, ale prostě chtějí tam něco testovat. Myslím, že máme tu velkou odpovědnost a připusťme si, a my jsme si to s panem ministrem Tomanem odzkoušeli třeba i na řešení tak konkrétní věci, na první pohled možná ne důležité, ale svým způsobem průlomové, a to je, zda a jaké stromy vlastně sázet, co vracet do krajiny. Bavíme se dneska o tom, co to je původní druh, co to je nepůvodní druh a co vlastně tady bude v lesích prosperovat. A připusťme si, že na to dneska nemá nikdo jednoznačnou odpověď. Mluvil o tom Petr Bendl. Je to o tom, že někde půjdeme tou cestou, kde nevíme úplně přesně, zda se za 5, 10, 20 let ukáže, že ta nová generace druhů, které dneska budeme sázet, je opravdu prosperující, ale musíme teď - možná i s rizikem - touto cestou jít, protože nechat tam holiny bez osázení není možné.
O tom, že to bude stát nesmírné finanční prostředky v řádech desítek a desítek miliard korun, a za tu dlouhou dobu určitě třeba i stovek miliard korun, a že tady stát musí pomoci i těm drobným vlastníkům, je jasné, protože jinak by tady zůstaly stovky tisíc hektarů holin. Určitě je tady větší prostor pro přirozenou obnovu, nechat přírodu ukázat, co umí určitě i v části národních parků, ale přirozeně to nemůžeme nechat na celém území hospodářských lesů. Takže to je poznámka obecná v tom, že opravdu dneska vidím významný rozdíl v chování jak Ministerstva zemědělství, tak Lesů České republiky. Pro mě neporovnatelný stav, který jsem zažil třeba před čtyřmi pěti lety, když jsem na Ministerstvo životního prostředí nastupoval a setkával jsem se tenkrát i v Lesích České republiky s určitým přezíravým postojem a s určitou bohorovností nad tím, že my máme pravdu, vždycky jsme ji měli. Dneska vidíme, že ta situace je jiná.
Celý článek najdete zde.
