Pan Karel Kříž ze ZO ČSOP Vlašim odpověděl na mou kritiku utrácení peněz z OP ŽP. Uvedl na pravou míru objem kofinancování. Za to mu děkuji a omlouvám se za chybu jemu, zbytku dotčené ZO ČSOP i čtenářům. Za kofinancování jsem považoval rozdíl mezi celkovými náklady a schválenou podporou daného projektu. Mělo mě napadnout, že prostá logika v podobných tabulkách nemusí fungovat. Musím zdůraznit, že práce dobrovolných i profesionálních ochránců přírody si velice vážím, ať pracují ve Vlašimi nebo kdekoli jinde. Hlavním cílem mé kritiky byla skutečnost, že jen zlomek peněz určených k podpoře biodiverzity nějakou biodiverzitu skutečně podpořil. Zrovna v případě ZO ČSOP Vlašim byl tento zlomek ještě nižší než jinde. To reakce pana Kříže nevyvrací. Ale nemá smysl vyčítat ZO ČSOP Vlašim, že využila možnosti, které měla. Jde především o problém nastavení programu. A je dobře, že ve Vlašimi chystají akce, které podporou biodiverzity budou.
Dále jsem se podivoval nad tím, že zrovna ZO ČSOP, úzce personálně spojená s vedením Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, sehnala tolik peněz na kofinancování, že si mohla dovolit projekty za zhruba tolik peněz, jako všech zbývajících 329 lokálních organizací ČSOP dohromady. Přestože kofinancování bylo zjevně podstatně nižší, než v článku uvádím, na celkovém vyznění to bohužel mnoho nemění. Karel Kříž ve své reakci zveřejnil seznam sponzorů ZO ČSOP Vlašim. Zveřejnění sponzorů problém poněkud osvětluje, ale bohužel neřeší. Zdůrazňuji, že nepochybuji o čistotě úmyslů a snah členů ČSOP. Stejně tak považuji za chvályhodné, když velké firmy sponzorují aktivity občanské společnosti, včetně ochrany přírody. Otázkou ale vždy je, co firmy za své peníze chtějí a co jsou sponzorovaní ochotni nebo nakonec nuceni jim dát. Představte si, že hlavní pěstitel palmy olejné někde na Borneu přeměnou lesa na palmovou plantáž připravuje o místo k životu - mimo jiné - stovky orangutanů. Zároveň sponzoruje renomovanou ochranářskou organizaci, která mu v médiích pravidelně děkuje za příspěvek na rýži pro orangutany v útulcích, které organizace provozuje. Ošklivá představa, že? Naštěstí, renomované světové ochranářské organizace si zatraceně hlídají, odkud berou peníze.{_:FotkaR:2466930:Těžby mezi roky 1990 a 2009 snížily pokryv starších porostů (tmavě hnědá) v jihomoravských luzích z necelé poloviny na téměř čtvrtinu. Rozlohy pasek a mlazin (světle hnědá) naopak výrazně narostly (slepé mapy vlevo). Letecké snímky (vpravo) ukazují průběh těžeb v části obory Soutok. Oraniště na obrázku vpravo dole je paseka po mechanické přípravě půdy. Tak vypadá péče o biologicky nejbohatší lesy v České republice v praxi. Na státní půdě ve státních lesích. Bývalý předseda ČSOP to ale vidí jinak*: „Spolupráce zdejších lesníků s našimi ochránci přírody .... je přímo ukázková." }
Jedním z největších sponzorů Českého svazu ochránců přírody jsou Lesy České republiky s.p. Jejich styl hospodaření v evropském kontextu rozhodně nepatří mezi ty k přírodě nejpřátelštější. Nejsmutnějším dokladem tohoto tvrzení je situace v jihomoravských luzích při dolních tocích Dyje a Moravy. Jde o biologicky nejbohatší lesy u nás, unikátní minimálně na středoevropské úrovni. Bohužel, jen necelá dvě procenta těchto lesů jsou součástí zvláště chráněných území. Zbytek je téměř dokonalou ukázkou toho, jak by se v biologicky cenném lese hospodařit nemělo. Mezi lety 1990 a 2009 kleslo zastoupení starých porostů ze 45 na 25 % rozlohy. Rychlé těžby pokračují a likvidují stanoviště stovek ohrožených druhů. Běžně je využívána příprava půdy, která z pasek tvoří oraniště plná invazních a ruderálních rostlin a připravuje o biotop například chráněného brouka roháče obecného nebo jasoně dymnivkového. Snaha zajistit jihomoravským luhům zákonnou územní ochranu se datuje minimálně do 80. let minulého století. Opakované pokusy vyhlásit zde chráněnou krajinnou oblast vždy tvrdě narazily, v poslední z nich zejména na odpor Lesů ČR. Poslední pokus probíhal v souvislosti se zařazením území do soustavy Natura 2000 mezi lety 2008 a 2012. Ve vypjaté atmosféře sporů o CHKO Soutok svolaly v září 2010 Lesy ČR a ČSOP na jih Moravy společnou tiskovou konferenci. Tehdejší předseda ČSOP Libor Ambrozek na ní řekl: „Spolupráce zdejších lesníků s našimi ochránci přírody .... je přímo ukázková." Výrobně technický ředitel Lesů ČR Vladimír Krchov dodává: „Takové projekty totiž napomáhají uchovávat druhovou různorodost v našich lesích". Řeč sice byla o vyvěšování budek v jihomoravských luzích, nicméně vzkaz největší ochranářské organizace u nás směrem k veřejnosti je zřejmý.
Nic proti vyvěšování ptačích budek. Rozhodně nechci zpochybňovat zásluhy těch, kdo je vyvěsili a nadále o ně pečují. Budky ale jsou náhradní hnízdní příležitosti. Státní podnik se chlubí spoluprací na jejich vyvěšování v místech, kde drastickými těžbami sám rychle likviduje hnízdiště přirozená. A s nimi také biotopy stovek druhů ohrožených a často zákonem chráněných organizmů, kterým budky opravdu nepomohou. Jde o takovou „rýži pro orangutany" z imaginárního příkladu výše. Což poněkud zapáchá. A největší ochranářská organizace v zemi ochotně sekunduje a silou svého kreditu přesvědčuje veřejnost, že ten zápach je libá vůně. Že nejde o ojedinělý úkaz nebo snad omyl ukazuje tisková zpráva ČSOP a Lesů ČR „Ptačí rekordy v oboře Soutok" z konce r. 2014. Začíná takto: Naše největší obora Soutok, nacházející se v tzv. Dyjském trojúhelníku nedaleko Břeclavi, je domovem pro více než 200 druhů ptáků. Neobvyklá druhová pestrost a početnost zdejších ptáků je dána nejen unikátním prostředím lužního lesa, nýbrž také výsledkem systematické práce místních lesníků a ochránců přírody." Mají snad na mysli také velmi systematickou práci s motorovými pilami a půdními frézami, jejíž výsledky shrnují obrázky 2 a 3?
Sami členové ČSOP musí rozhodnout, zda chtějí, aby jejich organizace sloužila jako fíkový list kryjící poškozování přírody jedním z hlavních sponzorů. Nepochybuji, že situace jim není příjemná. Na druhou stranu peníze ke své činnosti potřebují a jen na nich, jak daleko jsou ochotni jít. Reakce Karla Kříže nicméně ukázala, že Lesy ČR přímo sponzorují nevládku, kterou vede vysoce postavený činovník státní ochrany přírody. To už je problém, který členskou základnu ČSOP přesahuje. Předseda ZO ČSOP Vlašim je de facto výkonným ředitelem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Netvrdím a ani si nemyslím, že by tato instituce skákala, jak Lesy ČR pískají. Jenže Lesy ČR jsou správcem státních lesů na téměř šestině území republiky a nejen příklad jihomoravských luhů ukazuje, že schopnost státní ochrany přírody ovlivnit jejich konání je nízká i na zcela prioritních lokalitách. Je také zřejmé, že Lesy se mediální krytí od sponzorovaných ochranářů nerozpakují využít. A že tito jej z nejvyšší úrovně ochotně poskytnou i ve velmi sporné kauze, jakkoli tím ohrožují kredit své organizace. Ve státní ochraně přírody je k dispozici množství způsobů, jak Lesům ČR vyjít vstříc způsobem mnohem méně viditelným. Především proto je velice zneklidňující pouhá možnost, že Lesy ČR - nebo kdokoli jiný - skrze sponzoring ČSOP ovlivňují konání relevantního segmentu státní správy. Nevíme totiž, zda otevřená mediální podpora Lesů ČR při plundrování přírodně nejbohatších lesů u nás není jen špičkou ledovce.
Netvrdím, že v tomto případě je většina „ledovce" nebo vůbec nějaký led pod hladinou. Stejně tak nezpochybňuji, že finance od Lesů ČR umožnily členům ČSOP vykonat spoustu skutečně užitečné práce. Jde ale o problém zjevného střetu zájmů. Jeho řešení by mohlo začít například tím, že vedení ČSOP se pokusí k problematické činnosti svých sponzorů alespoň mlčet.
Zdroje:
Ptačí rekordy v oboře Soutok. Tisková zpráva ČSOP, 26.11. 2014.
Spolupráce Lesů ČR a Českého svazu ochránců přírody přináší unikátní výsledky. Tisková zpráva ČSOP, 8.9. 2010.
Miklín J, Čížek L. (2014) Erasing a European biodiversity hot-spot: Open woodlands, veteran trees and mature forests succumb to forestry intensification,succession, and logging in a UNESCO Biosphere Reserve. Journal for Nature Conservation 22: 35-41
Další informace:
http://www.filipsalek.cz/clanky/dokumenty-o-luzni-krajine.html
