Loňské sucho lýkožroutům svědčilo, ale zima s častými výkyvy teplot může jejich populaci oslabit. Lesníci v jižních Čechách se přesto připravují na jaro. Těžbu brzy vystřídá pokládání lapáků na škůdce.
JIŽNÍ ČECHY Až obávaný brouk vyletí, chtějí už být o krok před ním. Právě proto v těchto dnech lesníci po celém kraji dokončují plány na to, jak letos bojovat s kůrovcem.
Loňská sezona plná slunečných a suchých dní totiž umožnila vytvoření několika generací lesního škůdce. V napadených stromech teď brouci zimují. Na jaře se ale dá očekávat jejich masivní rojení. A tomu chtějí lesníci zabránit.
Nejhorší situaci hlásí z Dačicka. Nepříznivý stav tam nedokázaly zatím zlepšit ani zimní měsíce. „Většinu stromů už jsme vytěžili, a proto je možné už lépe loňský rok hodnotit. Na každý hektar máme šest až sedm kubíků souší, což je i výše průměrného ročního přírůstku na stejnou plochu. V podstatě to tedy znamená, že odumřelo stejně dřeva, jako narostlo, což jsem od roku 1993, kdy jsem tady začal sloužit, ještě nezažil,“ říká lesní hospodář Městských lesů Dačice Kamil Kupec.
Podle něj byl letošní leden na srážky poblíž Dačic ještě chudší než loni. „A kůrovec je až druhotný problém, tím prvním je právě sucho. Jakmile bude dost vody, budou menší problémy i s kůrovcem,“ popsal hospodář.
Podobná situace je v podhůří Šumavy. Na Prachaticku se teď lesníci věnují mimořádným těžbám dřeva, které vloni poničilo sucho i kůrovec, a snaží se připravit na jaro.
„Máme v plánu pokládat lapáky hned ve třech sledech po sobě a celkem jich umístit třikrát víc než v jiných letech,“ vysvětlil jednatel Městských lesů Prachatice František Štěrba.
Dodal, že sucho zasáhlo mnohem výrazněji podhůří než vrcholové partie Šumavy. Na problémy lesníkům zadělal i fakt, že loni byl semenný rok, při kterém se urodilo velké množství šišek. Tvorba semen stromy dále oslabila a koruny mnoha z nich napadl lýkožrout lesklý, menší příbuzný známějšího lýkožrouta smrkového. Ten by na oslabené stromy mohl zaútočit už na začátku dubna, kdy kůrovec pravidelně poprvé vylétává. A do té doby proto už musí v lesích ležet stromové lapáky.
Upravené stromy se v lesích umístí tak, aby brouky lákaly spíše než okolní les. Jakmile do nich brouci nalétají, je na lesnících, aby je co nejrychleji zpracovali, odstranili z nich kůru, a nedovolili tak broukům se dále rozmnožit.
Druhou možností boje s kůrovcem jsou feromonové lapače. To jsou speciální plastové mřížky, ve kterých je umístěný odparník s lákající tekutinou. Brouk, který do lapače přiletí, se už nemůže dostat ven, a proto je nutné zařízení také pravidelně kontrolovat.
Ve vyšších polohách si zatím lesníci počasí pochvalují. V Národním parku Šumava se totiž loňské sucho neprojevilo zdaleka tak silně jako v jiných lesích. Přesto se prý dá očekávat, že stromů napadených kůrovcem letos na Šumavěpřibude. „S jistotou to ale bude možné říci až po prvním rojení. Těžební práce na přípravě lapáků přímo v přírodě už brzy začnou, dokončujeme proto projekty na ochranu lesa v jednotlivých lokalitách. Aktuálně se těží stromy napadené kůrovci v předchozí sezoně, tedy pouze desítky kusů nově objevených kůrovcových stromů z konce léta předchozího roku,“ popsal Petr Kahuda ze Správy Národního parku Šumava.
Podle něj by letošní zima populaci kůrovce svědčit neměla. „Lýkožrout nejlépe zimuje za vyrovnaných teplot, nevadí mu ani dlouhodobý mráz. Letošní proměnlivá zima s častými teplotami nad nulou mu tedy spíše nevyhovuje,“ dodává.
Asi nejméně práce s kůrovcem měli vloni lesníci v okolí Tábora, přesto ale v příznivé počasí doufají i tam. Do konce března musí dostat z lesů všechno dříví, které by mohlo být pro brouky atraktivní v době rojení. „Dál už to opravdu záleží hlavně na počasí, které neovlivníme. Sucho dokáže stromy oslabit natolik, že se potom lýkožroutům nemohou účinně bránit,“ přiblížil za Správu lesů města Tábora Jan Kalafut.
Popsal, že lesníci v Táboře se snaží kromě obvyklých pochůzek v lesích využívat k monitorování napadených stromů i letadla. „Z ptačí perspektivy lesy vypadají jinak než ze země a občas se díky tomu dá narazit i na problémy, které nejsou z běžného pohledu ještě patrné. Využíváme proto i toho, že sídlíme blízko letiště, a kolegové odtud nám pomáhají několikrát do roka lesykontrolovat,“ vysvětlil Kalafut.
