Kůrovcová apokalypsa byla z veřejných sdělovacích prostředků vytlačena aktuálnější a mediálně vděčnější „čínskou chřipkou", a tak má vláda a politická reprezentace naději, že kůrovcová kalamita, jako pouhá nevýznamná nepříjemnost, upadne v zapomenutí.
Ale naštěstí stále ještě existují lesníci, kterým není lesnická politika (přesněji antilesnická politika) státu lhostejná. To, že se Ing. Jaroslav Novák obrátil na ombudsmana, svědčí o vyčerpání všech, dalo by se říci klasických postupů, jak se domoci řešení situace, která je evidentně důsledkem politického rozhodnutí bez ohledu na odborná stanoviska. Ombudsman reagoval na podnět Ing. J. Nováka obratem (což jej neobyčejně ctí), ale kůrovcovou kalamitou se zabývat nehodlá, což ve svém stanovisku čj. KVOP-9097/2020/VOP/MPO ze dne 26. února 2020 vysvětluje:
„Ačkoli vnímám současné projevy tzv. kůrovcové kalamity jako velmi závažné, nemohu Vám být nápomocen tak, jak očekáváte a požadujete. K tomu uvádím následující vysvětlení. Funkcí veřejného ochránce práva svěřené pravomoci jsem povinen vykonávat v souladu se zákonem o veřejném ochránci práv. Záležitostmi, se kterými se lidé na mě obracejí, se mohu zabývat po právní stránce. Vámi zmiňovaná kůrovcová kalamita však nespadá do oblasti právní, ale do oblasti přírodovědecké. Nastavení postupů proti dalšímu šíření lýkožrouta smrkového a obnova již postižených lesních porostů je otázkou odbornou, nikoli právní. Nemohu proto rozhodovat o tom, jaké odborné názory jsou správné a jak by se mělo v současné situaci postupovat. Nepovažuji tedy za možné, abych oslovil prezidenta republiky či vládu s návrhem dalšího postupu ohledně kůrovcové kalamity, jak požadujete."
Vladimír Simanov
Celý článek najdete zde.
