Ondřej KONRÁD, moderátor
Kůrovcová kalamita a kůrovec živící se lýkem smrků jsou už roky živým tématem mnoha diskusí při její rozhodování a samozřejmě jde o politikům. Přičemž se hovořívá o možných vinících suchu, anebo nezřídka o přemnožené zvěři. Jestli opravdu tak jednoduché nad tím uvažuje Martin Horálek dramaturg náboženských pořadů České televize.
Martin HORÁLEK, hlavní dramaturg náboženských pořadů České televize
Při pohledu do historie zjistíme, že namísto původních listnatých a smíšených lesů, které u nás přirozeně rostly jsme i díky průmyslové revoluci v devatenáctém století postupně vysázeli smrkové monokultury. Jak známo, smrt má velmi kvalitní dřevo a navíc roste poměrně rychle, takže jeho ekonomická rentabilita je velmi zajímavá. V první generaci se navíc smrkům dařilo. Půda po hluboko kořenících listnáčích byla plná živin, navíc kypřená, takže smrky rostly jedna radost. A kdo by se v časech hojnosti zajímal o řeči lesních inženýrů, kteří už tenkrát varovně zvedali prst. A tak na stejná místa lidé zas a znovu sázeli smrkové semenáčky, jenže v půdě bylo stále méně humusu, zejména v úzké vrstvě na povrchu. Smrky kořenili mělce, byli náchylnější k vývratům a půda se stávala utuženější méně propustnou. Do takové půdy se voda vsakuje jen velmi obtížně. Ostatně tentýž problém řešíme dnes i na většině polí. Připočteme-li k tomu komunistické meliorační šílenství a likvidaci všeho co jen trochu přirozeně zadržovalo vodu v krajině, máme recept na sucho prakticky kompletní. Podobné je to i s přemnoženou spárkatou zvěří. Jako myslivecký rektor a předseda redakční rady největšího mysliveckého měsíčníku u nás musím přiznat, že svůj díl viny nesou i myslivci samotní. Příliš pomalu do své paxe promítly poznatky z moderních oborů, jako je třeba ekologie. Systematické hospodaření se zvěří navíc někteří zaměnili za podnikání v oblasti lovu. Zajímaly se tak pouze o zvěř parohatou, která se dala zpeněžit. Průměrný lov samic, který je nejdůležitější, jak z důvodu redukce stavu, tak i kvality chovu zcela opomíjeli. Jejich honitby snadno pozná i laik. Vyznačují se nevyváženým poměrem pohlaví.
Počet samců a samic v populaci má být totiž správně stejný. V souvislosti s plánovanou obnovou lesních porostů na kůrovcových holinách nám ale hrozí i opačný extrém. Vybíjet daných lokalitách veškerou spárkatá zvěř bez ohledu na cokoliv. Řešení je to relativně snadné a tudíž i svůdné. Problém je v tom, že bychom tak opakovaly stejnou chybu, která nás přivedla do současného stavu. V zájmu ekonomického zisku bychom narušili to, co je přírodě nejvlastnější, totiž vyváženost. A tak nezbývá než doufat, že nás hřbitovy uschlých smrků inspirují k tomu, abychom se konečně přestali pokoušet přírodu měnit ,ale změnili své myšlení a hospodaření v ní.
