„Pro stavaře, tesaře, architekty i truhláře je ideálem dřevo rovně rostlé. Tedy strom, který v životě neměl problémy. Nejlíp vysokohorský, s malými přírůstky. Takový strom porazíte v klidu mízy, za ubývajícího měsíce, korunou po svahu a necháte po rozřezání na katru vysušit venku na rovnovážnou vlhkost. Mě ale zajímají jiné stromy a jiná místa v jejich tělech. To, co najdete například v dřevařské příručce jako vady dřeva. Vlastně odpad. Ale ne! Odpad? Takové slovo se u dřeva nedá použít. Jsou místa, kde nešlo všechno rovně a hladce. Kde se strom za svého života s něčím potýkal, opouzdřoval poranění nebo jen vytvářel tzv. falešné jádro. Mohli bychom to tedy nazvat i zvláštnosti růstu.”

Úvodní slova Martina Patřičného, výstižně charakterizují to, co čtenáře čeká na dalších stránkách jeho knihy „Všecky krásy dřeva”. Vyšla v nakladatelství Grada a je pohlazením po duši pro všechny, kteří mají dřevo nějakým způsobem rádi. Nelze totiž hovořit o ryze technické či vzdělávací publikaci, byť o poučení v ní nouze není. Již prvních deset kapitol se věnuje jak anomáliím ve dřevě (např. boule ve kmeni, kořenice, očkovitost, vlnkování apod.), tak i obecně známým poškozením typu hniloby, plísní a působení tzv. škůdců. Vše je ale čtenáři představeno především formou obrázků s poetickým slovním doprovodem, případně i úryvky básní, bez akcentu na suché konstatování faktů. A tak máte možnost se například dočíst, že „... štípal jsem velké špalky vrby a odkryl jsem přitom komůrku s přeměněnou již larvou. A ten hmyz se rozhodl vylézt na svět a taky to začal provádět. A já jsem letěl domů pro foťák a modlil se, aby byl dobře nastavený a baterky nabité. Protože všechno dobře dopadlo, můžu se s vámi o ten zážitek podělit ...”.

Na dalších téměř dvaceti stranách je zachycena kapitola Zpracování, která se věnuje Řezání dřeva, Povrchové úpravě, Barvě dřeva a končí tajemně znějící Dřevěnou úvahou.

V ní se autor zamýšlí nad naším vztahem ke dřevu v minulosti i dnes a uzavírá ji slovy „... použití dekorativního dřeva ještě nijak nezaručuje výsledek. Někdy méně znamená více. Krása by měla vyniknout ...”.

Vstupní surovina byla představena a další dvě kapitoly, Jak se to dělá a Dobré věci ze dřeva, už se věnují jejímu zpracování. Opět především množstvím autorových fotografií, které dokumentují krásu dřeva, i reprodukcemi historických obrázků, které evokují propojení se dřevem. Jednou z takových výzev k zamyšlení je například charakteristika dřevěného razítka: „... štempl se taky říkalo. Dřevěné razítko gumové, se soustruženou kulatou rukovítkou. Ale když se řekne razítko, vzpomenu ze všeho nejdřív na Bohumila Hrabala a jeho výpravčího Hubičku ...”.

Máte-li rádi Hrabalovskou poetiku a současně dřevo, pak pro vás bude 160 stran knihy Martina Patřičného opravdovou potěchou i zdrojem inspirace. Jak stojí v závěru publikace: Proč vlastně dřevo?

Protože si u něj kromě rukou a těl můžeme ohřát i srdce...