Žádné dramatické změny nečeká ve složení hmyzích škůdců na území Česka v souvislosti s klimatickou změnou Zdeněk Laštůvka z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Podle dlouhodobého pozorování je také zřejmé, že se objevují nové druhy, ale více ubývá starých škůdců, řekl ČTK. Navíc jsou obvykle vázáni na konkrétní rostlinu, takže jejich rozšíření je závislé na tom, co zemědělci pěstují. Složení polních plodin či sadů je v širší střední Evropě prakticky totožné.
„Všechny prognózy, jak klimatická změna bude působit na složení škůdců, jsou na bázi hypotéz a předpokladů, a jak to dopadne, uvidí naši potomci. Každopádně existují tři možnosti, jak se mohou noví škůdci objevit. Buď začne škodit nějaký druh, který dosud neškodil, nebo se k nám nějaký druh rozšíří odjinud, nebo k nám bude nějaký druh zavlečen,“ řekl Laštůvka. Doplnil také, že škodlivé druhy jsou obvykle ty nejodolnější a nejtolerantnější, takže je logické, že je klimatická změna postihne méně než ostatní druhy.
V Česku podle něj žije zhruba 29.000 druhů hmyzu a od počátku 20. století bylo 350 druhů registrovaných jako škůdců, zhruba 100 jich způsobuje významné ztráty.
U domácích škůdců se předpokládá, že vlivem klimatické změny nastane desetiprocentní obměna, ale klíčoví škůdci zůstanou klíčovými. „Jejich složení a působení se mění tím, jak se mění zemědělství. Prosazují se bezorebné technologie, zavádějí se nové plodiny, na které jsou vázáni konkrétní škůdci, prosazují se nové přístupy v ochraně rostlin. Zavádějí se šetrnější metody, používá se méně chemikálií, takže se vracejí dříve extrémně potlačovaní škůdci, například obaleč jablečný,“ popsal Laštůvka. Lze předpokládat, že když klimatická změna přinese do české krajiny větší teplo a sucho, podpoří to existenci teplomilných a suchomilných druhů. „Ale nevíme, co udělají přirození nepřátelé, třeba budou podpořeni více,“ uvedl Laštůvka.
Nepříznivě mohou působit také na první pohled příznivé změny. Pokud někteří škůdci stihnou za sezonu více generací, může se té poslední stát, že nedospěje do stadia vhodného k přezimování a uhyne. Škůdcům mohou více uškodit teplé zimy. „Nejvíce jich přežije po průměrné zimě bez extrémů, teplé periody jim škodí, protože se probouzejí, hledají potravu a nenachází,“ řekl Laštůvka. U některých druhů se také zcela rozcházejí závěry výzkumů a na skutečný vývoj je třeba si počkat. Otázkou také je, zda se dostanou ven škůdci ze skleníků.
Samovolného šíření z jiných oblastí se příliš neobává, protože škůdci jsou vázáni na konkrétní plodiny a jejich skladba v sousedních státech se významně neliší.
Ještě těžší je otázka, jak se budou chovat zavlečení škůdci, kteří pocházejí ze stejného klimatického pásu ze severní Ameriky a východní Asie. Laštůvka zmínil, že mandelinka při prvním zavlečení v 80. letech 19. století škody nenapáchala, stejné to bylo po dalším zavlečení po první světové válce a až její třetí zavlečení způsobilo problémy. „Počet zavlékaných škůdců od počátku 20. století každou dekádu narůstá i přes veškerá opatření. Naštěstí se většinou ukáže, že škody jich působí minimum. Síťnatka dubová je u nás od roku 2020, rychle se šíří a nevíme, co bude dál. Zavíječ zimostrázový je u nás od roku 2011, ale jsme v počáteční fázi,“ zmínil Laštůvka dva zavlečené druhy. Škůdci také narážejí na limity a škodit přestanou. To byl případ přástevníčka amerického. „Po druhé světové válce byl popisován jako největší škůdce na ovocných stromech, ale postupně ustupoval na jih a když se vrátil po roce 2000, už se tak daleko nedostal, jen po Hustopeče," popsal Laštůvka.
Brno 5. března (ČTK)
