Požárů na Sibiři a v Amazonii se příroda bát nemusí, člověk ano. Tvrdí to kybernetik Pavel Vlk, který popisuje systémové vazby v české krajině. Kůrovcovou kalamitu nevnímá tragicky. „Příroda se jen snaží vrátit do přirozeného stavu," vysvětluje.
Když padne les – kvůli vichřici, požáru, či kůrovcové kalamitě – bývá to smutný pohled. Člověka deprimují holé kmeny trčící k obloze, šedá barva místo zelené. „Katastrofa to ale je jen z pohledu nás lidí. I mrtvé stromy jsou plné života. Místo depresí se můžeme chodit dívat, jak roste nový les od přípravných dřevin po finální. I takhle totiž vypadá les, jenom na to nejsme zvyklí," říká kybernetik Pavel Vlk, který se na les dokáže dívat z trochu jiné perspektivy.
Vy tedy kůrovcovou kalamitu asi nevnímáte tak tragicky. To, co se děje s uměle vysázenými smrkovými porosty, je snaha přírody vrátit se do přirozeného stavu. Lidé se mohou snažit smrky znovu vysazovat, ale k ničemu to nepovede. Pokud nehospodaříme v souladu s přirozenou skladbou lesa, tak budeme s přírodou neustále bojovat. Tento boj lidstvo nemůže vyhrát.
Celý článek najdete zde.
