„Lesy chřadnou, ubývá aktivních lesních porostů, a to se na uhlíkové stopě projevuje velmi nešťastným způsobem. Masivní odumírání se muselo jednoznačně projevit. I když znovu zalesníme, bude trvat dlouho, než začne les znovu ukládat," říká v rozhovoru Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe).
Mohlo by se zdát, že kůrovec za sebou namísto lesů zanechává holé nic, jež je však opepřené emisemi, které by stromy pohltily. Současná kalamita lýkožrouta ukazuje, nakolik jsou lesy přínosné. A konkrétně. Od devadesátých let až do roku 2017 pohltily zhruba pět procent celkových emisí skleníkových plynů v Česku. Zdá se to málo? Možná ano. Nikoli však při pohledu, jak s procentem zahýbal kůrovec.
„O tuto pětiprocentní úsporu jsme v roce 2018 přišli a lesy včetně následných produktů ze dřeva naopak představovaly příspěvek k celkovým emisím ve výši zhruba čtyř procent," řekl Emil Cienciala z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů. Miniaturní brouk znamená nejen ztrátu přírodního bohatství, ale i více škodlivin ve vzduchu, o devět procent. A to není málo. Pravdou je, že stále méně oxidu uhličitého lesy ukládají už od devadesátých let. Propad akceleroval v roce 2015, v jednom z nejteplejších a nejsušších roků, kdy kůrovec začal ničit stromy na severní Moravě.Miniaturní brouk znamená nejen ztrátu přírodního bohatství, ale i více škodlivin ve vzduchu, o devět procent. A to není málo. Pravdou je, že stále méně oxidu uhličitého lesy ukládají už od devadesátých let. Propad akceleroval v roce 2015.
Odumírání lesů se projeví hned. „Potřebujeme urgentně zalesnit současné holiny po vytěžených porostech a zastavit další postup kůrovcové kalamity. Musíme výrazně změnit obhospodařování lesů, aby lesníci mohli efektivně uplatnit známé moderní a pěstební postupy a adaptační opatření k lesům," vyjmenovává Cienciala. K tomu dle něho patří přirozená obnova, a s tím související potřeba snížit počet přemnožené spárkaté zvěře, jež ožírá malé listnaté stromky, či pěstování druhově a věkově pestrých porostů. K opatřením patří i lepší hospodaření s vodou v lesích a v krajině.
„Současnou kalamitu možná zastavíme do dvou až tří let. Uhlíková bilance se může následně rychle otočit k čistým propadům emisí. Ale výrazné zlepšení celkového stavu hospodářských lesů může vyžadovat desítky let," míní Cienciala. Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe), je v rozhovoru skeptičtější:
„Italští kolegové udělali pokus: změřili, jak se uhlík ukládá na ploše, kterou smýtili a znovu zalesnili. Trvalo deset let, než začala být celá plocha aktivním úložištěm. Teď si představte, že nám ke kůrovci nedej bože přibude vítr. Kdyby v obdobích sucha přišel, stačil by jeden ohýnek a jsme na tom stejně jako v Austrálii." Lesy mohou sehrát významnou roli ve změnách klimatu, což si uvědomuje Evropa i OSN, potažmo její klimatický panel. Co se týče starého kontinentu, dle dat z loňska dokážou lesy pohltit okolo deseti procent z celkových zdejších emisí skleníkových plynů.
Celý článek najdete zde.
