Kreativní síť v hledáčku ÚOOZ aneb Od Rittiga k projektům komunistických tajných služeb
ÚHEL POHLEDU
David Michal: „Já si myslím, že Broda fakt maká, jak může." Mimo jiné i to zachytily policejní odposlechy v březnu 2012 v hotelu Ventana. Ivo Rittig a další šíbři se tam radili, jak ovládat státní „zlaté žíly". Předně ministerstvo zemědělství, jemu podřízené Lesy ČR, Pozemkový fond, Budvar, ale i podniky Povodí a další státní instituce. Odposlechy ukazují, že k zásahu na Úřadu vlády nemotivovaly ÚOOZ „dámské kabelky", ale společensky mimořádně závažná zjištění, která odhalují pravdivý obraz politické kultury a správy veřejného majetku a institucí v zemi.
Když Marian Jurečka přebíral ministerstvo zemědělství, označil ho za „nejdůležitější ze všech českých ministerstev". A v zápětí si na něj přivedl Lubomíra Poula, aktéra kauzy Nagyová, který v trezoru na Úřadu vlády schovával 3,5 milionu korun. Když měl Poul jako exšéf ÚV u soudu vysvětlit, jak se k Nagyové dostaly informace ze zpráv BIS, odmítl vypovídat. Otázka, kudy a kam všude unikaly, je nasnadě i s ohledem na to, kde dnes působí expremiér Nečas. Ve firmě Delta Capital, ovládané Michaelem Brodou, účastníkem schůzek v hotelu Ventana a mimo jiné i exmanažerem vytunelovaného lesnicko-dřevařského holdingu CE WOOD. Právě ten má z vysáváním jedné ze „zlatých žil", Lesů ČR, bohaté zkušenosti. Broda se svým otcem dokonce CE WOOD papírově ovládali přes německou firmu InterTrade. Jeho kolegy z CE WOOD se Lesy ČR dnes jen hemží.
Naše cesta
Zlínský CE WOOD vznikl v 90. letech fúzí regionálních lesních akciových společností. Tu měl na starost přerovský podnikatel František Pivoda, dnes známý hlavně ve spojitosti s Radovanem Krejčířem. Jeho vazby však mají vést například i k Ivanu Langerovi. Dle Whoiswho.com pobýval Pivoda před listopadem 1989 řadu let v SSSR a dalších zemích. Společně s Brodovými, kteří z Frýdecko-Místecka odešli před sametovou revolucí do SRN, tak vytvořil tým s bohatými zahraničními zkušenostmi. Příběh CE WOOD je však personálně mnohem pestřejší a provázaný i s „podnikáním" v chemickém průmyslu, zdravotnictví, IT, médiích či s tunely v bankovním sektoru a jinde. U jeho počátku stála zlínská Foresbank.
Projekt Foresbank, založené v roce 1993, vznikal zjevně už na konci 80. let. Exšéf jejího představenstva Miroslav Škrabal loni uvedl, že inspiraci čerpal v JZD Slušovice už v době, kdy ho řídil František Čuba, dnes poradce prezidenta Zemana, jednoho z oficiálních příjemců zpráv BIS. „My se známe od roku 1976, kdy jsem začal dělat vysokou školu. Tehdy jsem se zajímal o řízení a jedinou velkou firmou nablízku byly Slušovice. Odebíral jsem slušovické noviny Naše cesta a sledoval, co se tam děje. Později jsem začal provozovat vnitropodnikovou banku podle slušovického systému derby. Při privatizaci v lesnictví v 90. letech jsme s Františkem Čubou hodně věcí konzultovali," pochválil se Škrabal (Euro 4/2015). Šéfem vzorové slušovické banky byl přitom Arnošt Traxler, dnes známý z kauzy Opencard, resp. z inkasní firmy Haguess. Mezi Čubovými ekonomy však působila i jiná nápomocná esa. Například Ivan Doubrava, exšéf představenstva CE WOOD a aktér řady tunelářských kauz, jako byly Železárny a drátovny Bohumín.
„Na založení se podílelo 14 českých a moravských firem a Foresbank je tedy ryze česká soukromá banka," napsaly HN v roce 1995. V té době už Foresbank vydělávala na poskytování financí (například za 17procentní úrok) akciovkám vzešlým z privatizace regionálních lesních závodů. A na správě účtů jejich zaměstnanců. Dodávaly služby pro nově založený celostátní podnik Lesy ČR. Peníze potřebovaly na včasné platby za státní dříví, které přeprodávaly. Šéf Lesů ČR a přítel Foresbank Jiří Oliva je však na úroky nechal vydělat. Hlavně poté, co byly skoupeny do zlatokopeckého projektu CE WOOD. Státní dříví jim prodával s takovou péčí řádného hospodáře, že za 11 let jeho šéfování vydělaly Lesy ČR státu tolik, kolik dnes pod tlakem zákona o veřejných zakázkách vydělávají za pár měsíců. Peníze z Lesů odesílal i přes dobropisy. Miliardy se tak přelévaly z Lesů ČR do dodavatelských akciovek a z nich různými cestami k Foresbank. Ta rychle rostla, a mohla tak být zdrojem i pro další projekty.
Kreativita tajných
Letos v dubnu The Bulgarian 24 Hours Daily, mediální partner Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), zveřejnil, že za vybudováním majetku jednoho z nejbohatších oligarchů bývalého východního bloku, Bulhara Nikolaje Baneva, stojí kreativita bývalých komunistických tajných služeb, prostředí Česko-panamské obchodní komory a jedna malá, již neexistující banka, která spravovala obří jmění v panamských offshorových společnostech – zlínská Foresbank.
Server Bivol.bg uvedl, že Banevův finanční a průmyslový holding AKB Fores používal pro financování svých tunelářských privatizačních projektů právě Foresbank. V polovině 90. let, kdy Foresbank začala mít hlavní slovo v ústecké Spolchemii, Banev zprivatizoval například chemičku Polimeri JSC. Výsledek: vytunelovaná aktiva, 10 000 nezaměstnaných a obří dluhy nejen vůči státu. Za podezřelých okolností získal Banev i další lukrativní státní majetek. Například černomořské pobřežní letovisko Rusalka a s ním rozsáhlé pozemky ze Státního lesnického fondu. Dnes kandiduje na bulharského prezidenta. Dle serveru považují představitelé USA Baneva za významnou postavu organizovaného zločinu na území bývalého východního bloku. Už v roce 2005 ho velvyslanec USA v Bulharsku James Pardew spojil přímo s privatizačními zločiny.
Zásadní je však informace, že Banev fungoval jako součást mnohem rozsáhlejší nadnárodní sítě, rekrutované z bývalých komunistických tajných služeb. Sítě, která se zjevně soustředí na tunelování veřejných aktiv s pomocí politiků a personálně ovládaných státních institucí.
Zřejmě tak nikoli náhodou najdeme jména manažerů Lesů ČR i v historii orgánů firem spojených s Foresbank, jako jsou Foresta SG, CE WOOD, Forestinvest, LESS, Foresta Wood, Foresta House, Union Banka a jiné. Či v Kanceláři prezidenta republiky.
Je tedy pravděpodobné, žeÚOOZ narazil na kreativní síť, jejíž vliv na české politiky a instituce Rittigem nezačíná ani nekončí. Má-li být pod rouškou reorganizace z pera bývalého člena StB Laubeho ÚOOZ rozmeten, doufejme, že závoj klamu, za nějž je vlivnými politiky skrývána pravda o správě státních „zlatých žil", pomohou odhrnout alespoň novináři sdružení v mezinárodním projektu Organized Crime and Corruption Reporting Project. Naděje, že pravda vyplave, ještě neumřela.
ZDENĚK VALNÝ
